CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1986

8.3.1986 Oslava MDŽ

duben - čarodejnice

19.4.1986 svatba CHO Věra a Pepa

Tak jsme se konečně dočkali. Zase jednou nějaká svatba. Bude sranda, jídla i pití hojnost. Vše začíná v sobotu 19. dubna ráno. Den je ale aprílový. Zima, poprchává, místy dokonce proletuje sníh. Ale svatba je svatba a tak se nedá nic dělat. Dále už budu psát v 1. osobě protože přece jen to byla moje svatba ve 3. osobě by se to blbě psalo. Jak bývalo v té době na vesnici zvykem svatba se sestávala ze dvou částí. První část byla na Národním výboru a druhá část v kostele. Proto jsme se kolem desáté hodiny odebrali na Místní výbor. Po nezbytném ano na nás čekali na chodbě sestřičky z nemocnice. Zde jsem musel vypít z bažanta (doufám že nového) hlt podmáslí - naštěstí bez následků.

Přede dveřmi radnice už na nás čekaly další záludné pasti v podobě chajďáků. Musel sem Věru naložit na takový malý žebřiňák, potupně jsem byl navlečen do chomoutu a musel jsem ji za jásotu přítomných čumilů táhnout přes celou náves až ke kostelu.

A pak už jen obřad v kostele, kde jsme si už podruhé tento den řekli "ano". 

Odtud na focení do Lanškrouna. Zde bohužel trochu zaskřípala organizace a focení se dost protáhlo. Všichni svatebčané seděli v autech a čekali až na nás přijde řada. Čas už se pomalu nachyloval k polednímu  a na některé lidi již přicházel hlad. Ještě že se všude povalovaly nějaké ty pytlíky s cukrovím. Alespoň svatebčanům pořádně vyhládlo a o to víc jim bude chutnat oběd. Nebylo jim ale dopřáno dočkat se včas oběda, protože při příjezdu na Svazarm byla přes silnici závora.

Bohužel nezbylo nic jiného než vystoupit a pokračovat dál "pěšky". Vlastně na lyžích a Věra na saních. A ještě k tomu v potápěčských brýlích. Někteří svatebčané začali nevrle brblat, že už mají hlad, ale nedalo se nic dělat.

Nebylo mi však souzeno dojít v klidu k vytouženému obědu. Bohužel před Svazarmem čekala váha a já musel nevěstu vykoupit lahvemi kvalitního pití, jinak by mi ji nevpustili dovnitř.

K obědu byla již tradiční svíčková. Pak už jen odpolední nuda. Naštěstí se odpoledne objevila parta chajďáků a bylo po nudě. Nejdříve se začalo tradiční písní Kdo jsi se ..... aby se zahnaly rozpaky některých svatebčanů, kteří se vzájemně neznali. Večer už se znali všichni.

Potom se pro obveselení přítomné společnosti začaly vyprávět vtipy. To teprve bylo veselo. A svatba se pomalu začala rozjíždět.

A to by nebyla chajďácká oslava, kdyby vše nebylo zahájeno mohutným živijó.

Pak se už jen pilo, jedlo tancovalo.Došlo i na různé soutěže.

Nechyběl ani únos nevěsty. Bohužel ve snaze mu zabránit jsem si vymknul kotník a udělal pořádný výron. Takže jsem zbytek svatby odpajdal. Ale dalo se to vydržet.

O půlnoci se pak konalo překvapení večera. Ne, nebojte se nekonal se striptýz, ale zavítala mezi nás taneční skupina "CHO Break dance". Takoví "umělci" se hned tak nevidí.

Vydrželo nám to až do rána. Poslední vytrvalci odcházeli kolem čtvrté hodiny ranní. Podle všech to ale stálo za to.

BULHARSKO - PRIMORSKO

Ve středu 18.června dochází k vyjímečné události. Karlovi se podařil zajistit letecký zájezd s CKM do Bulharska. A tak v České Třebové Karel, Pepa k., Pepa P., Míra a Věra nasedáme v odpoledních hodinách do vlaku a míříme směr Praha.

Z Prahy odlétáme až o půlnoci a tak zde máme hromadu času. Na Ruzyni na nás čeká TU-154 vedené kapitánem Topinkou, který nám přeje příjemný let. Během letu, při které není bohužel skoro nic vidět, nám letušky roznášejí večeři (uheráček s rohlíkem). Než to stačíme zblajznout už se rozsvěcí nápis "Připoutejte se" a my klesáme na letiště ve Varně. Jsou 3 hodiny ráno když vyrážíme stařičkým autobusem zn. Čavdar do Primorska. Sedíme na úplně posledním sedadle a bohužel pod námi je motor. Podlaha je tak rozpálená, že po hodině jízdy už musíme zvedat nohy a opírat si je o opěradla, protože na podlaze se nedá vydržet. Kolem páté ráno přijíždíme do Primorska. Zde jsme ubytováni v hotelu Neptun. Na tehdejší dobu to byl celkem přepych. První co zde registrujeme jsou, v té době u nás nedostatkové "kyselé okurky". Každý nakupuje několik sklenic. A hurá k moři. První co zkoušíme je voda. A opravdu je slaná. Hned se vrháme do chladivých vln Černého moře.

Paráda. Přes den se válíme na pláži, večer mastíme volejbal s místními bulhary. Popíjíme zdejší hutné červené víno nebo hruškovou pálenku. Po několika dnech nám ale ostatní začínají závidět jednu věc. Není zde totiž náš černý chléb a tak se všem ten bílý začíná zajídat. Karel sebou ale vleče prozíravě dva bochníky černého chleba a tak nám přijde všem k chuti. Vyrážíme i na zájezd do Sozopolu kde obdivujeme mohutné vojenské lodě i místní lidové stavby. Krmíme se zdejší specialitou - grilovanými sardinkami. Večer jsme rádi že už jsme zpět. Přeci jen cestování v tomhle vedru je dost úmorné. 
S jídlem si zde starosti dělat nemusíme. Chodíme do hotelové jídelny, kde máme zajištěna všechna tři jídla. Bohužel Pepa dal jeden den ke snídani lístek na večeři a nikdo si toho nevšiml. Když ale chtěl dát k večeři lístek od snídaně, paní pokladní si toho všimla, rázným gestem mu večeři sebrala a tak byl chudák Pepa bez večeře. A to zrovna byla šunka. Ještě že se s ním Věra rozdělila.

 Karel se někde dozvěděl že si lze udělat vynikající lahůdku - vařené kraby. Půjčuje si z vedlejšího pokoje ponorný vařič, s Mírou pak naloví několik krabů. Pak je všechny dají vařit. K našemu nemilému překvapení jsou krabi nepoživatelní, všude to smrdí rybinou. Včetně ponorného vařiče. V takovémhle stavu ho ale nemůže vrátit. Tak zkouší různé fígle jak ho toho příšerného zápachu zbavit ale nic nepomáhá. Až někdo dostává spásný nápad - vyvařte ho v kořalce. byl to sice hřích ale pomohlo to. Z krabů už jsme vyléčení a tak radši chodíme koukat na fotbal. Zrovna je mistrovství Evropy v Mnichově.

To už se náš pobyt pomalu ale jistě chýlí ke konci. Je tu poslední večer a sním i představení místních umělců. Začátek je trochu rozpačitý protože se dlouhou dobu nic neděje. Pak nám ale přinášejí alespoň večeři. Po ní začíná hrát místní kapela. Bohužel to není hudba na kterou by jsme mohli trsat a tak jen sedíme a posloucháme. Celý program vrcholí chůzí po žhavých uhlících. A tak k půlnoci odcházíme do svých pokojů. Brzo ráno nás odvážejí do Varny na letiště a odtud již letadlem do Prahy. V Praze přistáváme v pět ráno a tak je nádherný výhled z letadla. Je nám trochu smutno že už to vše skončilo, ale co ještě není všem dnům konec. Třeba se sem jednou podíváme celá parta.

červenec 1986 oslava Karlových narozenin

listopad 1986 - oslava narozenin listopaďáků (Kamil, Jana)

listopad 1986 - pařba s Líšnicí

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka