Silvestr 1994 s překvapením

Milí přátelé! dovolujeme si Vám oznámit, že

SILVESTR SE na myslivecké chatě

                                           LETOS NEKONÁ

Leč nehořekujte a pokračujte v čtení!

Zároveň si Vás totiž dovolujeme pozvat na

VELKÉ LOUČENÍ SE SVOBODOU,

které připadne na Silvestrovským jménem zatížené datum i místo.

V určený den vezmi přehršel dobré nálady (každý minimálně jeden) a přispěchej včas
na známé místo, kde se v 19.30 hodin začne podávat chutná krmě. O nápoje je
rovněž postaráno. Vše ostatní se dozvíš na místě samém.

srdečně zvou

Karel s Vierkou, Míra s Vlaďkou

PS: NEČEKEJ s nápadem jak přispět k dobré náladě své i ostatních a zapoj další,
       nebo si alespoň připravte pár vtipů.

Prezenční listina

Kolem 19. hodiny se začali všichni pomalu scházet. A tak mohl kolem půl osmé ředitel Karel slavnostním proslovem zahájit jubilejní 10. silvestr. Předem poděkoval všem, kteří mu pomáhali, popřál všem pěknou zábavu (hlavně děvčatům v kuchyni a Láďovi za barem). Zároveň využil i svého práva zvolit ředitele na další ročník. K jejich radosti padla volba na Jožku s Čapákem. A pak už následoval slavnostní přípitek a zaznělo mohutné živijó, živijó, živijó ...... Po vynikající večeři se dobrovolníci vrhli na nádobí,  Láďa se postavil za bar a zábava se začala pomalu rozjíždět. Náhle na plac nastoupil sbor zpěváků složený z Petra, Zdendy, Míry, Karla M., Zdendy, Vlaďky, Marty a kapelníka Standy, aby připravili Karlovi a Věrce první překvapení. Zapěli písničku na motivy písně Pec nám spadla.

KLEC NÁM SPADLA

Klec nám spadla, klec nám spadla, kdopak nám ji postaví,
starej Klekar není doma a mladej to neumí.

Klec nám spadla, klec nám spadla, vše nejlepší přejeme,
by na vejměnku Klekarovi nezůstali o víně.

Pec nám topí, pec nám topí, hřeje celá plotýnka,
od pekáče pečeného vepřového ramínka.

Kdopak nám tu slavnost strojí, copak se tu bude dít,
nevídáno až do rána budeme se dobře mít.

Karlík Klekar to je kámoš, dneska nám všem poroučí,
lihoviny všeho druhu hlavou se nám zatočí.

Už se mu teda krátí, v lednu bude ženatý,
ženuška mu roupy zkrátí, drží ho už za paty.

Snoubenka, ta lepá děva má už teď na něho vliv,
ze Slovače přivez si ji, je to vidět na očích.

Je to Vierka její jméno, které denně skloňuje,
do ouška jí často říká, že jí strašně miluje.

Ten den se jím teda blíží, není to už žádný špás,
v Lučině až u oltáře otázku jim budou klást.

Oko bere to je datum, to má přece každý znát,
(.....zde je záznam nečitelný), stisknout ruku a přitom se usmívat.

a Péťovo sólo: "Klec mu spadla, klec mu spadla,snad se mu zas postaví
Karlík Klekar už nemůže, mladej to snad napraví.

Po tomto sborovém vystoupení předstoupil před obecenstvo Péťa, aby obecenstvo seznámil s ženichem karlem - takzvané poslední rozloučení. Po asi půlhodinovém proslovu, Péťa prohlásil: "Prosím aby toto poslední rozloučení s ženichem Karlem bylo ukončeno povstanutím a minutou ticha. Ale aby to ticho nebylo tak hluché vyplníme ho bouřlivým potleskem. Přičemž první část potlesku bude česky a druhá slovensky.

Vzápětí nastoupil sbor aby zapěl Karlíkovi na rozloučenou.

Karlík už jede ven, Vieru si přiveze sem.
My všichni jak jsme tu, my všichni jak jsme tu na něj si připijem.

Karlíku, Karlíku co je to za ženu co jsi na Slovači klof,
že cesty častější jsou ti teď milejší než věrných přátel to houf.

Karlíku, Karlíku sedáváš v rychlíku, cestou v ten sousední stát,
tam čeká tě Věruška, ta tvoje družka, co budeš si za pár dní brát.

Karlík už jede ven, Vieru si přiveze sem.
My všichni jak jsme tu, my všichni jak jsme tu na něj si připijem.

Však budiž Tobě přáno i my jsme to čekali až rozhoupeš se jednou.
Bude to poprvé, že prachy střádané na tak dobrou věc padnou.

Karlíku, Karlíku rozpleť si ......(nečitelné) od té vaší kravičky,
teď abys hledal sobě i Vierušce k oltáři dvě dróžičky.

Karlík už jede ven, Vieru si přiveze sem.
My všichni jak jsme tu, my všichni jak jsme tu na něj si připijem.

Ty zdědíš stateček, Viera zas barany šupnete do stáje,
nežli se snížeček, který nám napadne na jaře roztaje.

Závěrem Karlíku, chajďáci, mišáci srdečně přejem Tobě,
bys musel do roka sháněti postýlku pro Vaše malé robě.

Karlík už jede ven, Vieru si přiveze sem.
My všichni jak jsme tu, my všichni jak jsme tu na něj si připijem.

.....  do dna

Náhle předstupuje před obecenstvo Zdenda ustrojený jako farář a Karel s Vierkou si museli vyzkoušet svatbu na nečisto. Včetně svědků, "rodičů", a dokonce i tlumočníka (Růža) do slovenštiny (aby i nevěsta rozuměla) a fotografa s Polaroidem (Čapák). Oba museli pokleknout a slíbit si věrnost. Když tu náhle přibíhá nějaká žárlivá cikánka a vrhá se Karlovi kolem krku. Musela být násilím vyvedena z "obřadní síně". Pak už obřad pokračoval bez zádrhelů a Karel z Vierkou si mohli říct své ano (na zkoušku). Karel dostal na krk krásný chomout, Viera svatební kytici ze smrkové větvičky. Pak už byl jen slavnostní přípitek a svatební fotka Polaroidem, který se při focení skácel na zem. Svatební foto bylo ale okamžitě !!! Všichni pak skoronovomanželům popřáli. Ale to se již pomalu blížila půlnoc a sní slavnostní přípitek a mohutné živijó, živijó, živijó.. A pak už jen radost až do rána.

A kolik to vše stálo!?