CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1978 strana 1.

Předchozí stránka       Hlavní stránka       Strana 2.       Strana 3.       Strana 4.       Finance

 

 

 

LEDEN

Konec ledna je už za námi a nezbývá nic jiného, než shrnout všechnu zábavu za leden na jeden list v kronice.
Pátek co pátek v chajdě – hlavní zábava karty.
Soboty – ty jsou ve znamení plesů.
Neděle – na lyžích nebo na sáňkách.

4.1. 1978 – MYSLIVECKÝ PLES – METRONOM
28.1. 1978 - SPOLEČENSKÝ PLES – NONET

Jeden lepší než druhý, ale hlavně, že tam jsme.

TO JE VŠE A MÁME TU ÚNOR

A jakej byl !!


ÚNOR

(Únor bílý - zábava nám sílí)

A máme to opět závěr jednoho měsíce roku. Staré české přísloví, trošku však pozměněné se začíná pomalu, ale jistě vyplňovat.V chajdě jsme strávili každý pátek, někdy i neděli.

V pátek nám to povídání a poslouchání vždy trvalo minimálně do půl jedenáctý. Chudák trafo to nevydrželo a trošku se zapeklo. Láďa s Jožkou to jistě všechno uvedou do náležitého pořádku. Koncem února náhle přišla obleva a během týdne jsme bez sněhu. A když už se nemůže sáňkovat ani lyžovat, nezbývá nic jiného, než zapnout mozkové závity a další zábavu si vymyslet.

Nebude to tak těžké. Vždyť za pár dní tu máme jaro. Nastane povinnost – ano, ano jarní úklid! A při tom si užijeme dost a dost. Nepůjde jenom jarní úklid, ale mnoho dalších radovánek., a kterých budete informováni, když otočíte list.


list ze slavného kalendáře -

6.3. Mirek – svátek
8.3. Olda – narozeniny (17)
MDŽ
13.3. – 19.3. – prázdniny
18.3. Mirek – narozeniny (18)
19.3. Pepa a Jožka – svátek
23.3. IV. Výročí založení chajdy
24.3. Jirka – narozeniny (17)
27.3. VELIKONOCE

V březnu k nám přichází jaro!


BŘEZEN

Píše se 11.3. 1978. Je sobota navečer a nikomu už nevadí, že byla pracovní. V chajdě se všichni pomalu, ale jistě schází. Jako první samozřejmě Mirek, Věra, Hela a Olda. To byli dnešní, dalo by se říci hosté. Nějak obzvlášť jsme neslavili. O když musíme uznat – snaha zde byla. Nějak však neuspěla. Až poté, co naši milí hosté odešli, začala být náladička. A snad jim taková vydržela, než se všichni rozešli. A jak byli střízliví, o tom svědčí chuděra stůl. Tak nevím, zda tuto sešlost můžeme nazvat oslavou všech – vlastně dvou – Miroslavů. Na začátku to nevypadalo nějak valně. Ale to nic, ještě jsou tu prázdniny. Ano, jsou tu ještě prázdniny.

A s nimi skoro každá volná chvíle v chajdě. Hlavně při opravě stolu. Všechno musí být v pořádku, protože 17.3. je plánována oslava oslavenci z řad CHO – Josefovská veselice. Vnitřek chajdy je řádně vyzdoben. Každý, kdo tam v 7 hodin večer přišel (a nebylo jich málo) si musel chtě – nechtě všimnout krásné výzdoby. Barevná osmnáctka a 2x Josef, to bylo příčinou dnešní oslavy. Oslava začala jako vždy přípitkem. Dále hrála hudba The hifi magič – jak stojí napsáno na plakátu. Na co nemůžeme a nesmíme zapomenout – ovšem kvalitní focení našich oslavenců a ne jenom těch, ale i další účastníci oslavy byli zachyceny na filmek. O kvalitě můžeme rozhodovat teprve potom, až budeme v rukou držet fotky (na ty si ovšem počkáme, jestli ovšem nějaké budou). Tak šel přípitek za přípitkem, nějaký sem tam bokem. Tancování, to byla asi jediná zábava dnešního večera. I o „skromné“ občerstvení bylo postaráno. Nevlastníme však už ani jedno polínko, a tak jsme byli nuceni topit uhlím. Dřevník nám po této veselici posloužil jako zásobárna, hlavně pití a jídla. Po půlnoci se nálada a zábava trochu zvrtly, a tak nám už nezbývalo nic jiného, než jít domů. Přesto, že se tato veselice nevyrovnala zdaleka zatím nejlepší zábavě 18.11. 1977, děláme v roce 1978 pokroky v tomto směru. Jestli to bude tak i nadále, potom můžeme říci, že jsme správná parta.


 


23. březen

1974 – 1978

4.výročí CHO

Nikdo by nevěřil, jak se v hlavách ještě dětí školou povinných může zrodit takový nápad. Skutečně je to možné, o tom svědčí naše chajda. Je sobota 23. března 1974 odpoledne. Naše parta již den předtím vymýšlela plány. V sobotu však se už všichni horlivě vrhli do práce. Nad námi už pučely stromy a svítilo slunce. Pravé jaro. Každý zuřivě kopal, nebo jezdil s hlínou. K večeru byl připraven skoro rovný plac pro základy chajdy. Ten den jsme byli všichni skoro přesvědčeni, že chajda bude stát co by dup. Skutečnost byla trošku jiná. Dneska to však už nikomu nevadí. Chajda stojí – už 4 roky. Přece jen den 23.3. letošního roku byl od toho původního (1974) odlišný. Za prvé to nebyla sobota, ale čtvrtek, za druhý nebylo jaro, ale padal sníh a za třetí nezačínali jsme se stavěním chajdy, ale mohli jsme to v pátek oslavit, což ale nebylo. Co není, může ještě být.


Pondělí 27. března 1978
Nevím, zda o tomto tak vydařeném dni, má cenu se zmiňovat. Raději ano, ale ne moc dopodrobna. Na počasí se docela vydařil. Ale to ostatní … ? Kluci si jistě musí přiznat, že nepřišli v takovém stavu, jaký se sluší a patří. Budiž jim však odpuštěno, když je to jednou do roka. Na pěkně dlouho se vyléčili. Tak si stopnem, jak dlouho to vydrží.

 

 
 

Předchozí stránka              Hlavní strana                  Další stránka