|
CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1978 strana 3. |
||
|
|
|
|
|
ČERVENEC HURÁ NA PRÁZDNINY Celý školní rok se na ně těšíme a najednou jsou tady v celé své kráse. 1. červenec je pro mnoho žáků i studentů nejlepším dnem v roce. V ten den přijel také Standa na druhou dovolenku. Jelikož právě začaly oslavy výročí školy, navštívili jsme navečer náš autokemping, kde hráli ORIONI. V neděli večer se skoro nikomu nechtělo do kina. Raději jsme zavítali k naší chajdě. Posedali jsme na lavičky kolem ohně. Standa hrál na kytaru a náš zpěv se nesl nad téměř spící Čermnou. V sobotu 8.7. to na nějakou oslavu nevypadalo. Bylo nás tam pouze šest (Standa, Pepa, Karel, Jožka, Jitka a Milada). Standu ta naše oslava trochu zmohla a usnul. Když o půl dvanáctý přišel Láďa s Mirkem, Standa se probudil a dalo by se říci, do toho nejlepšího. Potom už bylo hodně pozdě a udělali jsme alespoň jednu rozumnou věc – všechno jsme rozpustili. Je neděle 16.7. Večer v televizi dávají Den pro mou lásku. Kluci neměli asi zrovna chuť jít domů, a tak si přinesli do chajdy televizi. Co si do tý chajdy ještě přinesou, to je ve hvězdách. Ještě malá zmínka: 26.7. přijel nečekaně Standa na opušťák
1. července 1978 - poprvé jsme si zahráli na našem novém volejbalovém hřišti.
A hlavní rozhodčí bedlivě sledoval, aby obě strany hrály správně, bez té nejmenší chybičky. SRPEN Standa 21.8. (21) 11.8.1978 v 19.30 hodin - III. Velký táborák na našem proslaveném junders placu – tak stojí na pozvánkách. Pohoštění křapáče – nevím, proč jsme vymysleli zrovna je, ale to jsme si dali. Ještě po půlnoci pan Klekar mohutně smažil na plynovém vařiči a křapáče už nemohl vidět ani náš Bohouš. Párkrát přešli členové SPRCHO chajdou, jestli se toho moc od minula nezměnilo. Ale měli smůlu. Mimo barevnou hudbu nebylo nic nového. A tak se raději odcházeli bavit k ohni. My samozřejmě byli uvnitř. Nejoblíbenějším nápojem večera bylo víno se sifonem, čehož se členové SPRCHO nemohli nabažit. Uvnitř vládly limonády, později víno a vodka. Maruška roznášela křapáče a později tuto důležitou úlohu převzal taťka (pan Filip - pozn. autora). K půlnoci nás navštívila Lída s Honzou a dojedli zbytky křapáčů. Po jedné hodině jsme se začali rozcházet a ti největší vytrvalci vydrželi až do dvou hodin. Tento táborák se konal 11.8., bylo tedy dost času na odvetný. Ten se však z neznámých důvodů nekonal. A nikomu to možná nepřišlo. V pátek 18.8.1978 -
i když je Heleny, oslavovali jsme Janin svátek. Jako obyčejně
jsme začali přípitkem. Zábava se trošku rozvíjela, ale pak když
se zapnula televize na film „Pár bot číslo 32“ skoro nikdo nepil
a bylo slyšet jen chroupání sušenek. Po filmu byla nálada teprve na
nule a nic jiného nezbylo, než se rozejít do svých domovů.
Počkáme až povyrostou, my máme času dost. ZÁŘÍ Maruška 12.9. Neděle jako všechny jiné. Ale odpoledne v chajdě se mohutně vařilo a peklo. Kluci splašili malou kačenu a zanedlouho se smažila na kamnech. Karel tam přilejval jak vodu, tak i víno, ale nezabránil, aby se nepřipekla. Ještě než Jožka s Pepou stačili odejít do kina, bylo vše vzorně připraveno na tácku. Jen se na to vrhnout. Což jsme později udělali. Jana si nechala usmažit volský voka, ale pak se ještě docpala kačenou, lépe řečeno bramborama. Nechyběl ani foťák, o tom se sami můžete přesvědčit na vlastní oči.
Na 29.9. 1978 |
||
|
|
||
