CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1980 strana 4.

Hlavní stránka         Strana 1.      Strana 2.      Strana 3.        Finance

ŘÍJEN

Říjen je měsícem lidí chytrých, ale bez smyslu pro hospodárnost. Vynikající učitelé, advokáti, v lásce bez štěstí, stejně i v manželství. Ženy urputně trvající na svém úsudku a jsou tvrdohlavé.

11.10.1980
Po dlouhé době v chajdě opět s Láďou. Ze začátku opravdu nic moc – dopíjelo se víno od minula, dojídaly se sušenky. Tu kdosi bouchá na dveře. Á jaká milá návštěva – Věrka s Mirkem. Tohle musí vidět Standa. Jenže za chvilku návštěva odchází. Pak se to rozjelo. Vrátili jsme se snad o pět let zpátky k našim prvním nahrávkám – To on takovej lord, Míček flíček – a teď už chybí jen blesk. Byla by opravdu podívaná jak chlapci tancují. Jožka s Láďou v náručí – to tady ještě nebylo. Po dlouhé době už tancuje jen Jitka, Věrka, Standa, Kamil, Peťa a Láďa. Bylo slyšet jen Standu a za každým druhým slovem  „Já mám hroznou žízeň“. O půl druhý jsme mu vyhověli a odcházeli domů. Tento tah nebyl dobrý ale přímo skvělý.

17.10.1980
Po letech zase velká slezina. Láďa i ostatní kluci všechno pozvali a připravili. Když jsme s Láďou docestovali bylo už vše skoro v plném proudu. Láďa, Kamil, Jiřik, Peťa, Zdena, Jitka, Věrka, Hela, Marta, Jožka, Maruška a Jaruška panovali v chajdě. Milada musela Káju nejdřív zapřít. O to radostnější a veselejší bylo později jeho uvítání. Teď už chyběl jenom Pepa, na kterého se čekalo jako v únoru. Přípitky, tancování a později opékaná kuřata na ohni, to je naše. Ne magiči se točí starý pásek jako minule. Když přijel Pepa, zrovna jsme byli v nejlepším obírání kuřátek. Tancování bylo výborný, o malinko hůře to dopadlo s pitím. Kája toho měl vrchovatě a Peťa co by netopýr to taky malinečko přepískl. Co na tom dnes záleželo. Bylo nás dost nato, abychom se trochu naladili. Zdena odjela ve dvanáct. Pak to ještě ušlo. Sem tam se v chajdě objevila Hela s Kájou i Marta. Později se nějak celá situace převrátila vzhůru nohama. Ve tři hodiny jsme se sbírali domů. Peťa ještě než si navlékl bundu, musel vypít zbyteček vodky aby se „náhodou“ nezkazil. Kolem půl čtvrtý že bychom dorazili domů?

LISTOPAD

Listopad je měsícem lidí prostých, ale hlubokých, vnímavých. Mezi nimi je mnoho dobrých lékařů. Bývají šťastní. Ženy jsou skromné a něžně pečlivé.

V listopadu jsme ani neměli čas sejít se v chajdě. To zas byla samá zábava. Jednou v Horní Čermné, podruhý u nás a potom ve Verměřovicích. A nejlepší byla kteráže? Jo asi ta u nás. Asi že byly posvícenská a Karel byl doma. Samozřejmě hrál QUIZ a my čekali na vílu z šášoví. Dalo by se říci že nás bylo privela. Snad to byla půlnoční večeře, ale alespoň já (Milada – pozn. autora) jsem se přejedla těch hroznejch buřtů. Pití – to nám šlo taktéž k duhu, jenže musíme dávat pěknej pozor na skleničky. Co kdyby se začly ztrácet?

Na zábavu ve Verměřovicích se prodíráme „hustým deštěm“. Pěkně po svých. Hraje TONIC – ale není to ono. Už aby byl prosinec a s ním i další ….

PROSINEC

Prosinec přináší lidi železných povah a průbojnosti. Proto nemají mnoho přátel a ani štěstí. Snášejí útrapy lehce, probíjejí se znovu a znovu. Ženy jsou bez bázně, útočné a podnětné.

5.12.1980 Oslava a svátek má Jitka
V chajdě nás opravdu na to moře jídla bylo pět a půl. Peťa, Kamil, Věrka, Jitka, Milada a Bohoušek. Počítáme – li Béďu za půl to vychází úplně přesně. Začíná být zima a my lenošíme. Už ani to tancování nás nebaví. Snad jen pro dnešek. K půlnoci se přihrčel Standa s Jožkou. Jejich sháňka po vodce nás ani trochu nepřekvapila. Dopili zbyteček vodky a měli jsme je vidět. Malinko jsme si podrbali na posteli s Kamilem a Věrkou. Jenže podívejte kolik je hodin? Venku je fujavice a už zase chumelí.

SILVESTR 1980

Štěstí nám přálo a tak alespoň dva hoši v zeleném byli doma. Chajda jako vždy byla hezky upravena. Stromek v rohu nijak nepřekážel. Jako tradičně po osmé hodině se pomalu ale jistě mnoho známých počalo scházeti na předem určené místo. Hned na začátku se Kája snažil cos přečíst z loňského Silvestra. Dlouho jsme to nevydrželi a kucí hned začali rozlejvat. Asi to šlo dost rychlým spádem, neboť mnozí toho měli vrchovatě hned po prvním kole. Pak začal tanec. Střídavě jsme se docpávali chlebíčkama a moc výbornými sušenkami, které pomalu nežral ani Bohouš. Nic se však nemá přehánět a tak noční honěná provětrala hlavy. Pomalu se blížila půlnoc, šampaňskýho se vylilo víc na zem než do skleniček, ale to teď nikomu nevadilo. Kluci si dost neobvyklým způsobem (alespoň pro nás) zařvali „letos“ a Milada z toho měla bouli na čele ještě dva dna po Silvestru. Standa se nemohl dost vybláznit s Bengálským ohněm a ohrožoval kde koho. Jana s Oldou přišli po půlnoci opravdu jen na skok. Potom už Karel s Láďou odváželi na nosičích Helu s Martou. Nebyl to špatný Silvestr, no vlastně se snažíme po celý rok udržet dobrou náladu, takže ani Silvestr z toho nevyjímáme.

Předchozí stránka              Hlavní strana              Další stránka