|
DUBEN
MANŽELSTVÍ SAMO O SOBĚ NENÍ ANI DOBRÉ ANI ŠPATNÉ.
ÚSPĚCH ČI NEZDAR JE JEDINĚ VE VÁS.
4.4.1983
Letos chlapci neměli nijak naspěch. I jalovec naháněli až v neděli. K Filipom
dorazili již občerstveni, avšak hledací schopnosti více než zastřeny.
Ale mlátit dovedou. Surovci. Objeli si své pravidelné kolečko a po
„obědě“ většina odpočívá. Až navečer jdeme na obchůzku
jarní přírodou. Na cestě do sadu zůstáváme stát a Kája povídá:
„Poslouchejte to ticho“. Chvíli se opravdu nic nepohnulo, ale pak
prásk, prásk a děsnej hukot – tryskáče nemají co dělat.
23.4.1983 - SVATBA CHO (LÁĎA a MARTA)
Než se sešla velká zkouška v chajdě, předcházely ještě dvě předběžné
porady. Zhruba sepsaný program měl variantu A (příznivé počasí) a
B (déšť). Co jsme se jen nadřeli než Standa uznal, že s Živijó
můžeme vystupovat na veřejnosti. V pátek 22.4.1983 večer
vypukly poslední úpravy – hlavně baretů s anténkami. V sobotu
musel každý vstávat už za ranního kuropění, hodit na sebe vymóděný
svrchník a pospíchat ke Klekarom. Na půl devátou byl objednán
dostavník a do té doby jsme byli nuceni stihnout ozdobit rekvizity. A
že jich nebylo málo, o tom svědčí natřísknutý autobus + Honzovo
auto. Po opravdu zdařeném zastavování na Kunčicích a krátké zastávce
v kostele, stěhujeme celý ateliér do Verměřovic. Tam se nám
čekání zdálo trochu delší a každý se zabával jak uměl.
Mám si tu sukni ještě vyhrnout? Teď přeci letí mini.
Konečně jsem je lapili, Láďovi se z
auta moc nechtělo, ale pak ochotně táhl vozík i s Martou.
Když tu se objevila další ještě jedna nevěsta s dítětem.
Před kulturákem čekala další překážka, ale tu oba zvládli raz, dva.
Než se stačili svatebčané vzpamatovat, už jsme stáli ve špalíru, připraveni ke zpěvu.
A jak nám to šlo. Ale přípitek byl stejně nejlepší.
ČARODKY 1983
Vyšlo to zrovna na sobotu. Tak honem umýt, ať to můžeme brzy rozproudit.
Rozmanitost jídel – každému podle chuti, ale zůstaneme u buřtíků
a dobré lanškrounské desítky. A vlastně ještě u křenu, protože
to byl trhák největší. Nejvíc živo bylo kolem ohně. Mohutný zpěv
– moment – 12-ti hlasů musel budit kde koho. Kolem desáté přicupital
Láďa s Martou a pak už o návštěvy nebyla nouze. Ze Zdenkovy
svatby se přes kopec přihnal Kája s bleskem + několik svatebčanů.
Ani jim jsem neodepřeli pohoštění. Kvalitní a hlavně bohaté zásoby
ještě z minulého týdne se zdály být nevyčerpatelné. Ovšem
jenom zdály.
KVĚTEN

DOBRODINÍM LÁSKY NENÍ JEN TO, ŽE NÁM DÁVÁ VÍRU V DRUHÉHO,
ALE TAKÉ TO, ŽE NÁM VRACÍ VÍRU V SEBE.
R. Rolland
7.5.1983 – sobota
Opravdu začátek jako noha. Už ve 23 hodin se hlavní a některé
vedlejší osoby začaly sbíhat. Dalo by se říct v pravý čas,
neboť Olda a 2 Jany se už měly k odchodu. Standova pohostinnost
je však zradila od jejich původního úmyslu. Kolem půlnoci jsme v chajdě
měli den otevřených dveří. Lidi ze zábavy se k nám jen
hrnuli. K desíti jich mohlo být. Naše známé dupáky a vejvrtky
znova otřásaly chajdou a my byli ve svém živlu.
27.5.1983 – pátek – Věrka
Jako vždy do chajdy kolem 22. hodiny. Sešlo se nás pomíň, ale o to
víc na nás zbylo. Výborné jednohubky se nestačily po chajdě ani
rozhlédnout a už je pohltily hladové žaludky. Ty si mlaskaly. Zalévaly
jsme je lahodným mokem. Už sám název prozrazuje velikánskou
pochoutku – PERSICO. Však vládlo v chajdě ještě celý příští
měsíc, ale o tom až později.
ČERVEN
MNOHO DOBRÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ ČLOVĚK ZTRÁCÍ TÍM, ŽE ČEKÁ NA LEPŠÍ.
M.Kopecký
3.6.1983
Tentokráte se to povedlo a
v chajdě jsme se sešli, jelikož toho bylo před námi vícero,
takže jsme se museli domluvit co, kdo, kdy a jak. Tato domluva začala
scházením se osazenstva nad chajdou na ohradě. S příchodem
jezeďáka „a lá TUGY“ se tato ohrada odporoučela, takže jsme
byli nuceni jíti do chajdy a rokovati tam. Naši volejbalisté dostali
jasný úkol, zvítězit ve všem co se dá. Skoro se jim to povedlo.
Byli na pěkném druhém místě ze dvou. 3 : 2 na sety pro Letohrad.
Domluva na svatbu nebyla sice moc jasná, ale rozešli jsme se s tím,
že to zítra, tedy v sobotu zatáhnem .
4.6.1983
Zastavování svatby a konání všeho ostatního se dělo následovně:
Účastníci – Standa, Petr a Robert Faltusů, Radek, Slávek, Jirka Motlů a Pepa.
První místo, kde jsme prováděli činnost zvanou zátah bylo u
Rychty. Použili jsme volejbalovou síť. Další divočinky následovaly
až těsně před oddávací síní. Nutno dodat, že jsme byli již rádně
povzbuzeni „ohnivou vodou“. Proslov měl Radek. Pak následovalo řezání,
notně zalévané, načež pila byla v pánu. Další překážkou
bylo pinkání a odčítání od deseti. Večer potom jsme chvíli poseděli
u ohně s basou, o kterou se postaral Kamil (matura) a Jiřík (řidičák).
Koštoval se točený salám, který měl být na velký táborák. Dělal
se na dva způsoby – opékaný nad ohněm a uzený v udírně pod
kopečkem.
5.6.1983
Jelikož ještě zůstal salám hodovali jsme v chajdě. Úprava se prováděla na pánvi. I
několik topinek se zišlo. I piva bylo habaděj a tak jsme pozvali Emila Mertovýho, aby nám s ním pomohl.
10.6.1983 – pátek
U chajdy se sešlo naše osazenstvo a zpívali jsme u ohýnku. Jelikož
pivo brzy vyprchalo a chuť byla veliká, načlo se PERSICO. (To je přesně
to, o kterém byla zmínka již v květnu). Došlo to tak daleko,
že se zpívalo pijme persic dokola, okolo ohňa ňa, ňa. Lze uvést,
že se v našem chráněném území ukázaly tři nové osoby –
manželé Zpěvákovi a Zdena – vlastní sestra Jarči. Našli se tací,
kteří po tom všem šli ještě do svazarmu, kde měli maturanti večírek.
Navraceli se v časných ranních hodinách, značně společensky
unaveni.
12.6.1983 - neděle
V 15 hodin byla domluvena doba našeho příchodu k mladým Řehákom.
Důvod první: Plánovaná návštěva nově zařízeného bytu.
Důvod druhý: Láďovy narozeniny.
Úvod byl dost rozpačitý. Ale po druhém kole se to opět rozjelo do starých
dobrých kruhů debatních. Nakonec byla provedena kolaudace, jejíž výsledná
známka byla 1-, kterou Míra po rozboru situace změnil na 1. Ještě
je nutno pochválit kuchařku, která upekla výborné sladkosti a celá
krmě byla velice chutná. Ach ti ženáči ti se maj !?!?
24.6.1983 – pátek
Kamil, Míra a Petr odjeli na Králický Sněžník. Ostatní - Milad, Jitka, Maruška, Jaruška, Pepa, Jožka, Zdeněk, Růža
a Jirka Macháčků se vydali na divadlo „HASTRMANŮV KOŽICH“, kde
Karel hrál Vincka koktavýho. Po představení jsme před Rychtou udělali
rokovací kruh a vše se důkladně rozebralo. Výsledek – všem se to
tůze líbilo. Je jenom škoda, že bylo tak málo lidí. Ale je léto a
venku plno práce.
25.6.1983 – sobota
Karel odjel na Králičák. Po notné bouřce jsme si udělali dýchánek při petrolejové lampě
na počest Zdenkových narozenin. Dort, pivo – všechno bylo dobrý, až na ospalé obecenstvo.
ČERVENEC
DOBŘE VYUŽITÝ ČAS ČINÍ ČAS JEŠTĚ DRAHOCENNĚJŠÍM
Rousseau
2.7.1983 - sobota VIII. VELKÝ TÁBORÁK
Shánění a létání kolem vynechám. Už od rána se ohřívaly salámky
v udírně, aby byly na večer patřičně vyuzeny. K večeru
zavládlo podivné ticho, ale jen do té doby, než se narazil sud s pivem.
A jako na …. Muselo zrovna ucházet. No nemůže se nechat zkazit. Salámků
se ujal jako obvykle pan Filip a obsluha šla jako po drátku. Jen u
kapiček to zavádzalo, kdosi dotyčný si stěžoval, že je to jako u
Suchánků, ale vzápětí změnil názor. Zpívání šlo i bez kytary
a největší ladiči pijani si přišli na svý. Po půlnoci to v chajdě
vypadalo hodně zle (na vině byly CLEA ze svatby). Z toho dýmu se
jen matně rozeznávali postavy a příchodivší zrovna rodiče byli v šoku.
A teď to chtělo 5T. Hlavně ty tekutiny, které byly bystro podávány.
O maličko později dospělácká (rodičovská) většina odpadla a my
zůstáváme do ranních hodin.
4.7.1983 - pondělí
Je pondělí. První prázdninové. Jakoby se všechno opakovalo. Před
pár roky jsme měli prázdniny všichni a jejich začátek jsme
oslavili jak se patří. Dneska to byla spíš náhoda – a náhodou to
vyšlo. Jožku bolí zuby, ale brzy se najde účinný prostředek. Zbylý
chleba ze sobotního táboráku se pod rukama chajdového šéfkuchaře
mění v lákavé topinky s česnekem i bez. Aby lépe
klouzaly do krku, pomáháme jim červeným moravským. Hodujeme před
chajdou, zrovna pode dveřmi, neboť uvnitř je jako v sauně. Pár
taktů méně známé melodie a sem tam nějaký pazvuk a hleďme -
zrodila se píseň „Hej …“, která si okamžitě našla své příznivce.
24.7.1983
Další prázdninová půlka byla vypita v našem brlůžku. Milodárce na tento tah byl dán
kalendářem a tohoto úkolu se velmi dobře zhostil. V čase již
pokročilém, tj. po kině, na kterém se naše povahy zlehka připravily,
jsme se sešli a zdárně počali vyprazdňovat skla. Uvážili jsme dobře
na čem jsme a pozvali také petrovická zvířátka, která přijela
dost osobitým způsobem – motorizovaně. Nutno říct, že jsme měli
velké obavy, (bohudík se nevyplnily) o množství švejkova moku a zašli
v kemp pro dvě basy. Nakonec se nám to zvrhlo v pěcí nadšení
a při kytaře jsme dokončili v pohodě to, co jsme tak dobře začali.
12.7 – 30.7.1983
To se nám jednou v pondělí, tuším 25. udělalo náramně hezky. V práci
to nebylo k vydržení a tak jsem si vybral dovolenou. Hned jsem to
jel zvěstovat k Pepovi K. a ještě téhož večera byl domluven
znamenitý čundr, tentokrát opět na Pastviny k vodě. V úterý
jsme osondovali kdo by asi tak jel a s kým máme počítat. Zájemců o
exotickou rekreaci se našlo poměrně dost. Vlastně jeli všichni z CHO,
kteří měli zrovna volno. Když už bylo známé kolik nás jede
sepsal se a nakoupil veškerý proviant. Odjez byl naplánován na osmou
hodinu ranní ve středu. A taky že jo! Ve středu ráno odbila devátá
a již se první cestovatelé sjíždeli na svých strojích JAWA 50 ccm
se silou tří koní a ještě půl, jenže ty v tom vedru ještě
asi chrápali. Na odvoz báglů byl najatý Láďa s Martou. A tak
se po deváté za jasného nebe vyrazilo v obsazení Pepa M.,
Jitka, Petr, Zdeněk, Pepa K., Jaruška a v Turecku jsme se stavili
ještě pro Helenu no a celý průvod uzavíral Láďa s Martou ve
své naleštěné Škodě 105. Cesta ubíhala bez problémů, až v kopci
zvaném Šedivec šiml lehnul horkem a tak celý peleton pomalu ztrácel
na rychlosti až se doslova krokem dostaly schvácené kobyly k vrcholku.
No vše ale proběhlo bez citelných ztrát a tak jsme asi v půl
jedenácté byli na místě. Hned jsme si vybrali ležení a každý
popadnuvši jeden bágl, jal se zrakem vytyčenou plochu zuřivě hájit.
Bylo tam dost plno, ale přesto po půlhodinové tlačenici stály na pláži
další dva stany Zelený a Modrý. Když stany stály přijel ještě Míra
na kole značně splavený, ale s vítězným pokřikem, že to
zajel v osobním rekordu. Slunce k polednímu přidávalo na
intenzitě a první odvahy se řítily do vody. Také jsem se chtěl řítit
jenže ouha, pod trenýrkama nebyly plavky, jak jsem se původně domníval
a tak jsem osedlal ještě uřícenou kobylu a tryskem domů a zpátky,
abych už byl ve vodě. První den se vařila až večeře. Dřeva bylo
v lese poskrovnu a tak jsme s Mírou rozpracovali jednu borovičku
(ne tekutou). Také vydatně pomáhaly Jitka s Helou a dřeva bylo
večer nasháněno tolik, že nám to vydrželo na celý čundr. Vařily
se převážně polévky a masové konzervy. Někdy také čaj a k večeři
groček. Čtvrtek a pátek jsme vyloženě proleželi u vody při hezkém
počasí. Každý chytal bronz, jen tu a tam se pár upečených šlo
zchladit do vody, která den ze dne očividně ubývala. V pátek k večeru
Josef zajel pro Miladu, která se právě vrátila z praxe. Připojil
se i Kája a tak se nás večer u ohně sešlo hodně. Jen sobotní ráno
pokazilo celkově počasí, ale to už nikomu vzít náladu nemohlo a
zrekreovaní jsem se v sobotu po vydatném obědě vraceli zpět.
SRPEN
CO JE SLADŠÍHO NEŽ MÍT NĚKOHO, S NÍMŽ MÁŠ ODVAHU HOVOŘIT O VŠEM,
TAK JAKO SÁM SE SEBOU.
Cicero
19.8.1983 – pátek
Je to divný ale v srpnu jsme se v chajdě objevili až 19 –
tého, kdy se jako každoročně oslavovalo slavné datum. Nebýt naší
návštěvy, snad jsme ani nemohli hodovat. Chudák Pepa se nehnul celý
večer od plotny a jako hlavní kuchyňka dbal o nasycení hladových.
To se mu záhy vymstilo, neboť měl co dělat, aby urval alespoň tři
špejle pro sebe a své blízké. Bylo privela těplo a tak raději osídlíme
junders plac, rozžhnem hovínek – navrhl kdosi. A poté se u ohně
juchalo, zpívali a také pilo. Mezitím se uvnitř Pavlík snažil
vyloudit ze svého Hi – Fi stroje cosi jako hudbu. A povedlo se a
chajda byla opět ve svém pravidelném rytmu. V celém tom mumraji
jsem stačila všechny spočítat – házelo to 31 kousků. Vydrželi
jsme to dlouho a v ranních hodinách chutnal i osolený chleba.

21.8.1983 – neděle
Neděle taky stojí za zmínku. Volejbal v Horní Čermné, kde
jsme po urputném boji urvali pěkné čtvrté místo.
27.8.1983 – sobota
Po delším čásku marného čekání na rodinnou odvetu, rozhodli jsme
se, že si vyrobíme vlastní kus žvance. Za tímto účelem bylo uvolněno
(pokladna s těžkým srdcem) na tři páry kuřátek a červené k bumbání.
Vlastní tah nezačal špatně až na tradiční pozdní příchody.
Karlík se vytasil s aperitívkem (na zalití žalu z modré)
v podobě známého Honzy Bechera. Jitka se chopila otáčecí
kliky a tak na ostatní zbylo pouze napájení a sem tam vyloudili nějaký
ten skřek za doprovodu gitáre. Něco před půlnocí asi 1 hodinu se
již zdála být várka hotová a tak jsme se na ní lačně vrhli. U
vymeteného stolu se potom nadhodilo že „…nedá velkou práci, jen 2 hodiny nad ohněm a 5 minut na
stole“. Že Jitka z otáčení měla po několik dní ruku coby
rotor u zapojeného motoru, to je jiná. Nás několik účastníků –
Láďa, Marta, Pepa, Jitka,Josef, Milada, Maruška, Karel, Zdeněk, Míra,
Petr, Jirka spolu s panem Filipem se dočkalo i druhého chodu po němž
byl pečlivě vylízán i ubrus. Pak začaly dozvuky v chajdě, ale
to už se to pomalu rozcházelo.
ZÁŘÍ
ZKLAMAT SE NENÍ TAKOVÁ HANBA JAKO NEDŮVĚŘOVAT.
Rochefoucauld
2.9.1983 – pátek
Na ukončení prázdnin jsme to rozjeli s křapáčema. Odpoledne
„většina“ pomáhala při namáhavém škrabání a zpracování
brambor v lákavé skorotěsto. Večer pak šlo vsjo ráz na ráz.
Venku na ohni se Věrka snažila vyrobit něco jako podobného křapáči.
Konkurence – Jitka v chajdě na tom byla o poznání hůř, ale
konzumentům bylo srdečně jedno v jaké podobě brambůrky
dostanou. Chvíle tance pro patřičné udusání a slehnutí obsahu žaludku
neuškodí a pak hurá na další chod. Malinký místečko na nějakou
tu kapku se přece jenom najde. No, podpora trávení přece musí být.
(zahřívací kolečko s persikem se neosvědčilo). Později však
sladká višňovka zaleptala i stůl, natož nás. Jé, vlastně
vyschla.
16.9.1983 – pátek – Tomášův sud
Dnes jsme trochu vybočili z chajdovýho řádu. I když počasí
bylo jak se říká pod psa, návštěvníky se to v chajdě jen
hemžilo. Sud jako obyčejně byl umístěn na starém známém místě
a pivaři hodovali. Jenže jak se má člověk dostat skrz tu pěnu na
pořádný pivo? Odpověď redakce – „ nebude přece jen lepší točit
(jak tomu v chajdě ke konci bylo) pivo bez pěny? Pro zahnání
pocitu hladu se na rozpálených kamnech připravovaly růžovoučké
topinečky s česnekem a to bylo čoudu a smradu a teď si na to
nemohu vzpomenout. Možná že jsme chvíli tancovali, ale pak už se
jen kecalo, kecalo a hovořilo – aby řeč nestála.
|
|