7.5.1983 – sobota
Opravdu začátek jako noha. Už ve 23 hodin se hlavní a některé vedlejší osoby začaly sbíhat. Dalo by se říct v pravý čas, neboť Olda a 2 Jany se už měly k odchodu. Standova pohostinnost je však zradila od jejich původního úmyslu. Kolem půlnoci jsme v chajdě měli den otevřených dveří. Lidi ze zábavy se k nám jen hrnuli. K desíti jich mohlo být. Naše známé dupáky a vejvrtky znova otřásaly chajdou a my byli ve svém živlu. 

27.5.1983 – pátek – Věrka
Jako vždy do chajdy kolem 22. hodiny. Sešlo se nás pomíň, ale o to víc na nás zbylo. Výborné jednohubky se nestačily po chajdě ani rozhlédnout a už je pohltily hladové žaludky. Ty si mlaskaly. Zalévaly jsme je lahodným mokem. Už sám název prozrazuje velikánskou pochoutku – PERSICO. Však vládlo v chajdě ještě celý příští měsíc, ale o tom až později.

3.6.1983
Tentokráte se to povedlo a v chajdě jsme se sešli, jelikož toho bylo před námi vícero, takže jsme se museli domluvit co, kdo, kdy a jak. Tato domluva začala scházením se osazenstva nad chajdou na ohradě. S příchodem jezeďáka „a lá TUGY“ se tato ohrada odporoučela, takže jsme byli nuceni jíti do chajdy a rokovati tam. Naši volejbalisté dostali jasný úkol, zvítězit ve všem co se dá. Skoro se jim to povedlo. Byli na pěkném druhém místě ze dvou. 3 : 2 na sety pro Letohrad. Domluva na svatbu nebyla sice moc jasná, ale rozešli jsme se s tím, že to zítra, tedy v sobotu zatáhnem .

4.6.1983
Zastavování svatby a konání všeho ostatního se dělo následovně: 

Účastníci – Standa, Petr a Robert Faltusů, Radek, Slávek, Jirka Motlů a Pepa. První místo, kde jsme prováděli činnost zvanou zátah bylo u Rychty. Použili jsme volejbalovou síť. Další divočinky následovaly až těsně před oddávací síní. Nutno dodat, že jsme byli již rádně povzbuzeni „ohnivou vodou“. Proslov měl Radek. Pak následovalo řezání, notně zalévané, načež pila byla v pánu. Další překážkou bylo pinkání a odčítání od deseti. Večer potom jsme chvíli poseděli u ohně s basou, o kterou se postaral Kamil (matura) a Jiřík (řidičák). Koštoval se točený salám, který měl být na velký táborák. Dělal se na dva způsoby – opékaný nad ohněm a uzený v udírně pod kopečkem. 

5.6.1983
Jelikož ještě zůstal salám hodovali jsme v chajdě. Úprava se prováděla na pánvi. I několik topinek se zišlo. I piva bylo habaděj a tak jsme pozvali Emila Mertovýho, aby nám s ním pomohl.

10.6.1983 – pátek
U chajdy se sešlo naše osazenstvo a zpívali jsme u ohýnku. Jelikož pivo brzy vyprchalo a chuť byla veliká, načlo se PERSICO. (To je přesně to, o kterém byla zmínka již v květnu). Došlo to tak daleko, že se zpívalo pijme persic dokola, okolo ohňa ňa, ňa. Lze uvést, že se v našem chráněném území ukázaly tři nové osoby – manželé Zpěvákovi a Zdena – vlastní sestra Jarči. Našli se tací, kteří po tom všem šli ještě do svazarmu, kde měli maturanti večírek. Navraceli se v časných ranních hodinách, značně společensky unaveni.

12.6.1983 - neděle
V 15 hodin byla domluvena doba našeho příchodu k mladým Řehákom. 

Důvod první: Plánovaná návštěva nově zařízeného bytu.
Důvod druhý: Láďovy narozeniny.

Úvod byl dost rozpačitý. Ale po druhém kole se to opět rozjelo do starých dobrých kruhů debatních. Nakonec byla provedena kolaudace, jejíž výsledná známka byla 1-, kterou Míra po rozboru situace změnil na 1. Ještě je nutno pochválit kuchařku, která upekla výborné sladkosti a celá krmě byla velice chutná. Ach ti ženáči ti se maj !?!? 

24.6.1983 – pátek
Kamil, Míra a Petr odjeli na Králický Sněžník. Ostatní - Milad, Jitka, Maruška, Jaruška, Pepa, Jožka, Zdeněk, Růža a Jirka Macháčků se vydali na divadlo „HASTRMANŮV KOŽICH“, kde Karel hrál Vincka koktavýho. Po představení jsme před Rychtou udělali rokovací kruh a vše se důkladně rozebralo. Výsledek – všem se to tůze líbilo. Je jenom škoda, že bylo tak málo lidí. Ale je léto a venku plno práce. 

25.6.1983 – sobota
Karel odjel na Králičák. Po notné bouřce jsme si udělali dýchánek při petrolejové lampě na počest Zdenkových narozenin. Dort, pivo – všechno bylo dobrý, až na ospalé obecenstvo.

2.7.1983 - sobota VIII. VELKÝ TÁBORÁK
Shánění a létání kolem vynechám. Už od rána se ohřívaly salámky v udírně, aby byly na večer patřičně vyuzeny. K večeru zavládlo podivné ticho, ale jen do té doby, než se narazil sud s pivem. A jako na …. Muselo zrovna ucházet. No nemůže se nechat zkazit. Salámků se ujal jako obvykle pan Filip a obsluha šla jako po drátku. Jen u kapiček to zavádzalo, kdosi dotyčný si stěžoval, že je to jako u Suchánků, ale vzápětí změnil názor. Zpívání šlo i bez kytary a největší ladiči pijani si přišli na svý. Po půlnoci to v chajdě vypadalo hodně zle (na vině byly CLEA ze svatby). Z toho dýmu se jen matně rozeznávali postavy a příchodivší zrovna rodiče byli v šoku. A teď to chtělo 5T. Hlavně ty tekutiny, které byly bystro podávány. O maličko později dospělácká (rodičovská) většina odpadla a my zůstáváme do ranních hodin.

4.7.1983 - pondělí
Je pondělí. První prázdninové. Jakoby se všechno opakovalo. Před pár roky jsme měli prázdniny všichni a jejich začátek jsme oslavili jak se patří. Dneska to byla spíš náhoda – a náhodou to vyšlo. Jožku bolí zuby, ale brzy se najde účinný prostředek. Zbylý chleba ze sobotního táboráku se pod rukama chajdového šéfkuchaře mění v lákavé topinky s česnekem i bez. Aby lépe klouzaly do krku, pomáháme jim červeným moravským. Hodujeme před chajdou, zrovna pode dveřmi, neboť uvnitř je jako v sauně. Pár taktů méně známé melodie a sem tam nějaký pazvuk a hleďme - zrodila se píseň „Hej …“, která si okamžitě našla své příznivce.

24.7.1983
Další prázdninová půlka byla vypita v našem brlůžku. Milodárce na tento tah byl dán kalendářem a tohoto úkolu se velmi dobře zhostil. V čase již pokročilém, tj. po kině, na kterém se naše povahy zlehka připravily, jsme se sešli a zdárně počali vyprazdňovat skla. Uvážili jsme dobře na čem jsme a pozvali také petrovická zvířátka, která přijela dost osobitým způsobem – motorizovaně. Nutno říct, že jsme měli velké obavy, (bohudík se nevyplnily) o množství švejkova moku a zašli v kemp pro dvě basy. Nakonec se nám to zvrhlo v pěcí nadšení a při kytaře jsme dokončili v pohodě to, co jsme tak dobře začali.

12.7 – 30.7.1983
To se nám jednou v pondělí, tuším 25. udělalo náramně hezky. V práci to nebylo k vydržení a tak jsem si vybral dovolenou. Hned jsem to jel zvěstovat k Pepovi K. a ještě téhož večera byl domluven znamenitý čundr, tentokrát opět na Pastviny k vodě. V úterý jsme osondovali kdo by asi tak jel a s kým máme počítat. Zájemců o exotickou rekreaci se našlo poměrně dost. Vlastně jeli všichni z CHO, kteří měli zrovna volno. Když už bylo známé kolik nás jede sepsal se a nakoupil veškerý proviant. Odjez byl naplánován na osmou hodinu ranní ve středu. A taky že jo! Ve středu ráno odbila devátá a již se první cestovatelé sjíždeli na svých strojích JAWA 50 ccm se silou tří koní a ještě půl, jenže ty v tom vedru ještě asi chrápali. Na odvoz báglů byl najatý Láďa s Martou. A tak se po deváté za jasného nebe vyrazilo v obsazení Pepa M., Jitka, Petr, Zdeněk, Pepa K., Jaruška a v Turecku jsme se stavili ještě pro Helenu no a celý průvod uzavíral Láďa s Martou ve své naleštěné Škodě 105. Cesta ubíhala bez problémů, až v kopci zvaném Šedivec šiml lehnul horkem a tak celý peleton pomalu ztrácel na rychlosti až se doslova krokem dostaly schvácené kobyly k vrcholku. No vše ale proběhlo bez citelných ztrát a tak jsme asi v půl jedenácté byli na místě. Hned jsme si vybrali ležení a každý popadnuvši jeden bágl, jal se zrakem vytyčenou plochu zuřivě hájit. Bylo tam dost plno, ale přesto po půlhodinové tlačenici stály na pláži další dva stany Zelený a Modrý. Když stany stály přijel ještě Míra na kole značně splavený, ale s vítězným pokřikem, že to zajel v osobním rekordu. Slunce k polednímu přidávalo na intenzitě a první odvahy se řítily do vody. Také jsem se chtěl řítit jenže ouha, pod trenýrkama nebyly plavky, jak jsem se původně domníval a tak jsem osedlal ještě uřícenou kobylu a tryskem domů a zpátky, abych už byl ve vodě. První den se vařila až večeře. Dřeva bylo v lese poskrovnu a tak jsme s Mírou rozpracovali jednu borovičku (ne tekutou). Také vydatně pomáhaly Jitka s Helou a dřeva bylo večer nasháněno tolik, že nám to vydrželo na celý čundr. Vařily se převážně polévky a masové konzervy. Někdy také čaj a k večeři groček. Čtvrtek a pátek jsme vyloženě proleželi u vody při hezkém počasí. Každý chytal bronz, jen tu a tam se pár upečených šlo zchladit do vody, která den ze dne očividně ubývala. V pátek k večeru Josef zajel pro Miladu, která se právě vrátila z praxe. Připojil se i Kája a tak se nás večer u ohně sešlo hodně. Jen sobotní ráno pokazilo celkově počasí, ale to už nikomu vzít náladu nemohlo a zrekreovaní jsem se v sobotu po vydatném obědě vraceli zpět.

19.8.1983 – pátek
Je to divný ale v srpnu jsme se v chajdě objevili až 19 – tého, kdy se jako každoročně oslavovalo slavné datum. Nebýt naší návštěvy, snad jsme ani nemohli hodovat. Chudák Pepa se nehnul celý večer od plotny a jako hlavní kuchyňka dbal o nasycení hladových. To se mu záhy vymstilo, neboť měl co dělat, aby urval alespoň tři špejle pro sebe a své blízké. Bylo privela těplo a tak raději osídlíme junders plac, rozžhnem hovínek – navrhl kdosi. A poté se u ohně juchalo, zpívali a také pilo. Mezitím se uvnitř Pavlík snažil vyloudit ze svého Hi – Fi stroje cosi jako hudbu. A povedlo se a chajda byla opět ve svém pravidelném rytmu. V celém tom mumraji jsem stačila všechny spočítat – házelo to 31 kousků. Vydrželi jsme to dlouho a v ranních hodinách chutnal i osolený chleba.

21.8.1983 – neděle
Neděle taky stojí za zmínku. Volejbal v Horní Čermné, kde jsme po urputném boji urvali pěkné čtvrté místo.

27.8.1983 – sobota
Po delším čásku marného čekání na rodinnou odvetu, rozhodli jsme se, že si vyrobíme vlastní kus žvance. Za tímto účelem bylo uvolněno (pokladna s těžkým srdcem) na tři páry kuřátek a červené k bumbání. Vlastní tah nezačal špatně až na tradiční pozdní příchody. Karlík se vytasil s aperitívkem (na zalití žalu z modré) v podobě známého Honzy Bechera. Jitka se chopila otáčecí kliky a tak na ostatní zbylo pouze napájení a sem tam vyloudili nějaký ten skřek za doprovodu gitáre. Něco před půlnocí asi 1 hodinu se již zdála být várka hotová a tak jsme se na ní lačně vrhli. U vymeteného stolu se potom nadhodilo že „…nedá velkou práci, jen 2 hodiny nad ohněm a 5 minut na stole“. Že Jitka z otáčení měla po několik dní ruku coby rotor u zapojeného motoru, to je jiná. Nás několik účastníků – Láďa, Marta, Pepa, Jitka,Josef, Milada, Maruška, Karel, Zdeněk, Míra, Petr, Jirka spolu s panem Filipem se dočkalo i druhého chodu po němž byl pečlivě vylízán i ubrus. Pak začaly dozvuky v chajdě, ale to už se to pomalu rozcházelo.

2.9.1983 – pátek
Na ukončení prázdnin jsme to rozjeli s křapáčema. Odpoledne „většina“ pomáhala při namáhavém škrabání a zpracování brambor v lákavé skorotěsto. Večer pak šlo vsjo ráz na ráz. Venku na ohni se Věrka snažila vyrobit něco jako podobného křapáči. Konkurence – Jitka v chajdě na tom byla o poznání hůř, ale konzumentům bylo srdečně jedno v jaké podobě brambůrky dostanou. Chvíle tance pro patřičné udusání a slehnutí obsahu žaludku neuškodí a pak hurá na další chod. Malinký místečko na nějakou tu kapku se přece jenom najde. No, podpora trávení přece musí být. (zahřívací kolečko s persikem se neosvědčilo). Později však sladká višňovka zaleptala i stůl, natož nás. Jé, vlastně vyschla. 

16.9.1983 – pátek – Tomášův sud
Dnes jsme trochu vybočili z chajdovýho řádu. I když počasí bylo jak se říká pod psa, návštěvníky se to v chajdě jen hemžilo. Sud jako obyčejně byl umístěn na starém známém místě a pivaři hodovali. Jenže jak se má člověk dostat skrz tu pěnu na pořádný pivo? Odpověď redakce – „ nebude přece jen lepší točit (jak tomu v chajdě ke konci bylo) pivo bez pěny? Pro zahnání pocitu hladu se na rozpálených kamnech připravovaly růžovoučké topinečky s česnekem a to bylo čoudu a smradu a teď si na to nemohu vzpomenout. Možná že jsme chvíli tancovali, ale pak už se jen kecalo, kecalo a hovořilo – aby řeč nestála.