|
L.P.1983
LEDEN
CHOVEJTE SE KE SVÝM PŘÁTELŮM TAK, JAK SI PŘEJEME
ABY SE ONI CHOVALI K NÁM.
Každoročně nastává v lednu malinký útlum. Ani letos tomu nebylo jinak.
Více jak chajdě se věnujeme plesům, ale i ostatní akce bereme.
8.1.1983 - ČERMENSKÉ DIVADLO „POSLEDNÍ MUŽ
Celý balkon byl pod naším dohledem. Jeviště jsme měli jako na
dlani a pohodlně jsme mohli shlédnout výkony našich opravdu povedených herců.
15.1.1983
O týden později razíme do Verměřovic na Lidový ples. U stolu jsme pomalu jak sardinky, ale
jak vidno nevadí. Chvíli posedíme, popovídáme a pak nás už hudba
nenechá zahálet. Polky, valčíky, moderna. Nejsnáze a nejlépe válíme ptačí tanec.
A ještě je tu jeden, pro který dost obtížně nalézám příslušný název. Možná Vánice nebo Tornádo. Dnes to
byl vyjímečný ples – i tombola nám přála a to už je co říct. Po půlnoci nastal útlum a netrpělivě
jsme očekávali autobus domů. Jakoby však chlapci jízdou pookřáli a vystoupivši na náměstí jali se mocně halekat.
21.1.1983
Pomalu ale jistě se přibližujeme k chajdě. Dnes ještě nebyl ten pravý den a tak jsme zůstali u Klekarů.
Křížovkářská mánie – to by sedělo. To svět ještě neviděl vyplňovat křížovku na stroji.
Ale zběhlí luštiči si to mohou dovolit. A neodmítají ani posilnění zkvašeným moštem.
28.1.1983
Konečně přišel ten pravý – myslím den, kdy se chajďáci opět uchýlili
do svého sídla. Sice až po výroční schůzi, ale aspoň už měli
kluci zatopeno. Bylo nás jak šafránu, ale zase dost (jak usoudil Láďa),
aby nám mohl oznámit tu velkou „novinu“. Pak jsme se pustili do
tak živé debaty, ze které nás nevyrušilo ani Mírovo zranění.
 
ÚNOR
TRPĚLIVOST JE UMĚNÍM DOUFAT
10.2.1983 Válečné tažení do hor
Je nezbytné naimpregnovat běžky, ale tak abychom se odlepili z místa.
Do lyží. A už se drápeme přes
Fišarku ke krmelci. Potom táhlý kopeček a před sadem aj aj aj, ztrácíme
jednoho člena výpravy. Ale nevzdáváme. Vzhůru k čihadlu, tam
se uvidí. Kam teď? Lípky. Obdivujeme se krásám přírody a pomalu
sjíždíme přes „jetelinu“. Hůrou po několika smycích a nebezpečných
zatáčkách staneme u tírny. Pak už není problém sjet pár „mírných
kopečků“. Ale průzkumníci to nemají vždy snadné. Svršky v křoví - to není nic příjemného.
 
11.2.1983 - Kompotové opojení
V únoru jsme do chajdy vstoupili dosti netradičně. Nebylo nás
mnoho, ale na míchaný kompot až až. V úvodu jakoby veškeré dění
v chajdě zmrazila letos už začínající zima, ale přes vyvrácený
dveře jsme se přece jen dostali ke hrám. Všechno má své pro i
proti a důsledkem byla zaleptaná podlaha a ještě víc ulepený Pepův
svrchník.
 
HASIČSKÝ PLES
Pozvolna přicházela k našim stolům. Občas se zarazila a nevěřícně
se na nás dívala. Pak si dodala odvahy. Nezalekla se velkého počtu přítomných
a i když v rozpacích, přisedla a zůstala celý večer. Nikdo ji
nevyháněl, ba naopak. Byli jsme rádi že si na nás vzpomněla. Pití
bylo dostatek, ale omádičky nebyly zrovna nejlepší. A kdo může za
úvodní dost ošemetné rošambo ještě před večeří? Vlastně co?
Docela obyčejný kroužek. Kdo mohl vědět, že toho kluci tak chytí.
Do 11 hodin byla pauza. Pak jeden taneček v skoro letním úboru a
už přišla na řadu tombola s kroupami a jaterničkami. Masňáci
si přišli na svý.
BŘEZEN
ŠTĚSTÍ JE TO JEDINÉ CO MŮŽEME DÁVAT ANIŽ BYCHOM HO SAMI MĚLI.
5.3.1983
Březen nás přivítal skoro jarním počasím. Alespoň lyžovat se nedalo. Hnedle zkraje
oslava. A proč? Tak Kamil a Mirek mají svátek a navíc ještě MDŽ.
Kde – to je všem jasný a kdy – 5.3.1983. Ještě jsme se ani pořádně
nerozjeli a byla tady předjarní únava. Náladu ze začátku označíme
znaménkem mínus. Poté jsme si odbyli přípitky na Kamila a Mirka.
Pak to přišlo. Za všechny gratulace – Hodně štěstí.
A potom přišli. Láďa s Martou. Narafičenej malej pásek, ale Pepa se brání, že
to není jeho práce. Do tichý hudby spustil děsnej řev. Přes
Zdenkovo a Věřino dohadování nebylo slyšet vlastního slova. To ta
Zubrovka. Holt bylinky jsou bylinky.
19.3.1983
Dnes to padlo 2x úplně
na den a 1x o den později. Před chajdou ještě trochu protáhnout tělo,
abychom nevyšli ze cviku a pak na dobře známé místo, abychom taky
nevyšli ze cviku. Oficiální čas – půl deváté. Mnozí dorazili a
padli na postel znaveni a vyčerpáni. Jen tak za zmínku stojí, že během
večera jsme byli párkrát vykouřeni. Poprvé hned při marném pokusu
rozžehnout v kamnech oheň. Vánoční výzdoba ne a ne chytnout,
ale dýmu bylo až až. Po vyvětrání jsme si mohli připít. Kdopak
si dá svařáček? Za chvíli si spokojeně bublal na kamnech. Nikdo mu
nevěnoval velké pozornosti a tak se z ničeho nic vyvalil z konvičky.
Pálil se a smrděl, až mu některá obratná ruka odepřela toto potěšení.
Něco přece jen zůstalo. A byla to ta pravá trhavina. Po těchto šocích
chvíle tance neuškodí. Nejdříve starý, později „čerstvý“ pásek.
Z toho chumlu na parketu se občas ozýval hlas „Zase na mě někdo
šetří“.
26.3.1983 - První jarní oslava
Před devíti roky končily jarní prázdniny, ale v našich dětských
hlavách se to jen hemžilo parádními nápady a plány. Podobně je
tomu i letos. Prázdniny končí, stromy mají do pučení ještě
daleko a naše plány nabyly malinko odlišnějšího charakteru. Musím
výslovně podotknout – i přesto, že byla sobota si každý jakoby přichvátnul.
A na začátku už zas se cpát. To byl důležitý předkrm a pak se
podíváme, jak zapíjí svobodu Láďa. Mezitím se dostavili i Olda s Janou.
Teď ještě nesmíme zapomenout na Martu. A už máme na placu Láďovo
překvapení – jehličí. Konečně jsme se dostali i k dalším
přípitkům. Po stručném úvodu se slova ujal Kája a mnozí se po právu
obávali, jestli se ta zázračná voda nevypaří dřív, než bude vyřčen
slavnostní proslov, dokončen sedmihlasným Živijo. Než Pepa došel
pro becheryho vodu (po které se mnohým už velmi stýskalo), znenadání
se objevilo křeslo pro hosta. Nutný životopis a po něm následovaly
dotěrné otázky diváků. „Dovolte abych vám položil snad tu nejožehavější
otázku. Jaké chyby má váš nastávající?“ Nebylo vůbec lehké
pro našeho hosta odrážet řečnické útoky. Proto asi musel být napájen
víc než ostatní přísedící. Koho to sem čerti nesou – ááá,
to je paráda.
Pavlík – omluvivši se že dřív nestíhal. Vrátily
se staré časy – alespoň na pásku. Katapult opět zachvátil celou
chajdu a rve se všema škvírama ven. Ještě ale stačí mávat našimi
chlapci. Řeklo by se, že v takovou pozdní dobu už nemůže
nikdo přijít. A najednou kde se vzal, tu se vzal Standa v kvádru.
Sajme, sajme než nás někdo zajme – poutavý refrén origoš písničky.
A abychom z nich nevyšly, na závěr (to už jen chlapci) notovali
vybrané hity.
 
 
|