| |
LEDEN 1984
7.1.1984 – sobota
Obléháme první řadu na balkoně a když se zvedne opona, mám pocit, že nám jako CHO patří
i celé jeviště. Toť v úvodu čermenské premiéry Čapkova
dramatu o třech dějstvích „Matka“. Všechno bylo perfektní. Jak
herecké výkony – zvláště Kamila coby Toniho a Karla jako Petra,
tak naaranžované kulisy. Jen něco bylo ještě perfektnější –
nový příděl sněhu, který nám přes divadelní představení stačil
nadělat pěkné závěje.
14.1.1984 - Myslivecký ples
Náš oblíbený stůl na pódiu byl uchvácen jen tak, tak, ale seděli
jsme a to bylo hlavní. Účastníci – Věrka, Pepa, Míra, Zdeněk,
Petr, Kamil, Jitka, Růža, Olda, Jana, Karel, Jožka a Milada. Hejlovic
povečeřeli na dvakrát hned v úvodu a pak jsme je vystřídali
my. Kája zrovna dorazil s foťákem – a výsledek Hudba
nestála téměř za nic,ale o to lákavější byla až večeře. Tanec se mnohdy podobal
vesnickému dupáku. Dnes chyběl kapkobudič Pepa I. a tak hlavním nápojem
bylo víno. Tombolovské nadšení našeho stolu skončilo nadmutým zajícem
a ještě k tomu s vajglem. Po 1. hodině jsme pomýšleli na
cestu domů.
27.1.1984 – PP (pořádná pařba)
I když byla schůze SSM – kde jsme se stačili zaplácnout – chvátali
jsme do chajdy zapít Martínka. A situace vyvrcholila následovně:
Hned po překročení prahu do nás Láďa cpal obložené chlebíčky a
na spláchnutí „trochu“ štiplavého moku. Po hlavním velkém přípitku
– živijó a mocných gratulacích – se rozjel – no mohu to tak
nazvat – volňoučký styl. Čert ví, proč nám dnes zachutnal řádně
vychlazený rumeček. Aby nevychladl, pili jsme ho hnedle před chajdou
na mrazu. Chudáci maliny, asi vysadíme nové. Přípitky se nesčetněkrát
opakovali a my ztráceli pojem o času, ale dnes to bylo vlastně úplně
jedno.
ÚNOR
5.2.1984 – neděle
I. ročník Marti poháru (aneb ZOH CHO)
Podle plánu činnosti na
letošní rok se měl v průběhu zimy uskutečnit I. ročník MP.
Stále se odkládalo, plánovalo a čekalo na příhodné podmínky, a
to jak sněhové, tak i co do možnosti účasti všech členů CHO. Sněhové
podmínky nebyly nic moc a navíc předpověď hlásila, že má sněhu
ubývat. Proto se představitelé ŽIRI, starající se o uspořádání
tohoto klání, rozhodli pro neděli 5. února. Již od poloviny týdne
začaly úpravy svahu před naším „stánkem“. Celý kopec byl ušlapán
tak perfektně, že i závodníci SP by lákal ke svezení. Počasí nám
tedy moc nepřálo. Můžeme být rádi, že jsme to vůbec absolvovali
pouze v lehkém mrholení. Groček přišel vhod a také zvýšil
aktivitu těla při bílém sportu. Nebudu vyjmenovávat vítěze
jednotlivých disciplín, od toho je výsledková listina, mohu však říci,
že vyhráli určitě všichni, kdo se zůčastnili. Celkový výběr,
respektive 3 nejlepší, jsou téměř reprezentanti – tímto musím
alespoň vysvětlit výsledek některých účastníků, kteří
promazali a nestačili tempu závodu.
Tolik autor, ale nechme promluvit snímečky.
... a poslední závodník dojíždí do cíle
|
|