CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1991

Předchozí stránka         Hlavní stránka         Další stránka

1.června 1991 - svatba Míry a Vlaďky

 Nějak se nám to tu všechno vdává a žení. Za chvíli už nebude v CHO jediný svodný člověk. Asi to tak má být. A tak v sobotu 1.června dochází i na Míru.

Ještě ale než došlo k vlastní svatbě, dochází k námluvám. Míra se vypravil do H. Čermné, aby Vlaďce zapěl milostné písně pod oknem. A samozřejmě že si vzal na pomoc i své nejlepší kamarády aby na to zpívání nebyl sám. Jako první píseň zapěl Zlaté střevíčky (moje střevíčky jsou celé ze zlata...)

Další píseň byla na motivy Když jsem já šel tou Putimskou branou

Když jsem já šel tou Volšinskou cestou,
za Vladěnkou, za svoji nevěstou,
nohy se mi klepali, lidi z oken koukali.

Tři kiláky jsem měl v nohách asi,
a na hlavě spocený tři vlasy,
dnes už to mám v malíku, denně beru za kliku.

Někdy nohy vyměním za kola,
je to lepší hlavně cestou zdola,
proč to každý z vás tuší, v autě na mě neprší.

Jenže Vlaďka nebydlí tu sama,
občas je i někdo jiný doma,
otec nebo maminka, pokud ještě nespinká.

Po špičkách jsem šel, počítal schody,
pak zakopl jsem o kbelík vody,
celý dům byl probuzen a já musel s pravdou ven.

Když jsem jim řek že se vezmem záhy,
jejich čela žádaly si vláhy,
brzy se s tím smířili, v upřímnost mou věřili.

Co mám dělat když ji máš tak moc rád,
musím i svou druhou dcéru provdat,
skončí krásné období, teď budu mejt nádobí.

VEČERNÍČEK

Vy ten dům kam já chodím rád, budete znát,
střecha šikmá má děravej žlab.
Cestu znám jen já ale vám prozradím jí rád,
Vlaďka je jistá, zítra budem se brát.

Roků pár sice mám, ale prý to nevadí,
chce se vdát tak musí brát co nabízím,
kolikrát jsem tam stál a čekal,
snad že pustí mě dál, pantáta hlídal,
a já zas chtěl se prát.

Auto mám, jsem sám a chalupu dám,
k tomu přidám jak rád i švestkovej sad.
Cestu znám jen já, ale vám prozradím jí rád,
jak se chodí do Volšiny namlouvat.

 Roků pár sice mám, ale prý to nevadí,
chce se vdát tak musí brát co nabízím,
kolikrát jsem tam stál a čekal,
snad že pustí mě dál, pantáta hlídal,
a já zas chtěl se prát.

Cestu znám jen já, ale vám prozradím jí rád,
jak se chodí z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny do Čermný, z Čermný do Volšiny
z Volšiny, z Volšiny, z Volšiny, z Volšiny,
z Volšiny a pak na úřad.

A nyní už k samotnému obřadu. Protože si z něj Míra ani Vlaďka nic nepamatují (ti asi vypadali - anebo že by už věkem?) tak nechám prohovořit pouze fotografie.

Jak vidíte sami bylo na svatbě pěkně veselo.

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka