ČERVENEC

>25.7.1981 – Myslivecký táborák
Jako vždy a všude jsme se scházeli na etapy. Po výborné večeři jsme se setkali s dobrými známými. Kdo za to může že jsme je natrefili přímo před kapkama. Naši ochránci se nám zdejchli, tudíž jsme strženy vlivnými živly. Další bylo na programu tancování s četnými občerstveními. Po příchodu Pavla mohly opět začít na tanečním parketě známé divočiny. Účast na táboráku z řad CHO byla téměř stoprocentní. 

NÁŠ PRVNÍ ČUNDR - PRAHA LIBEŇ

14.8.1981 IV. VELKÝ TÁBORÁK

Po tříleté přestávce se v prostorách známého junders placu koná už (nebo teprve?) čtvrtý společný táborák. Občerstvení bylo samozřejmě zajištěno. Maruška roznášela buřtíky, Pepa čepoval pivo a vše šlo jako po drátku. Členové CHO dnes pomalu boří chajdu. Ještě jeden divoký tanec a jsme bez podlahy.Ke zpestření dnešního večera přispěl i Pavel promítáním povedených snímečků. Na prohlídku obou kronik a kůpy fotek taky zbylo dost času.

16.8.1981 Na pouti  - Králíky a v Ústí nad Orlicí

28.8.1981. - V. VELKÝ TÁBORÁK

Člověk se nestačí ani rozhlédnout a je V. velký táborák. Už je skorem konec prázdnin a bylo by zapotřebí se s nimi patřičně rozloučit. Ani tentokrát nás neminulo společné pění na Junders placu. A pak už zbýval jenom tanec a krkolomná cesta domů.

PAN FILIP MĚL PLNÉ RUCE PRÁCE ABY UŽIVIL TOLIK HLADOVÝCH KRKŮ.

Tentokrát nás už neminulo společné pětí na junders placu a svými pískláčky jsme přispívali do mohutného chóru dospělých.

A pak přišlo něco, čemu jsme se chlámali i my v chajdě, natož přísedící u ohně.

Pak už zbýval jenom tanec a krkolomná cesta domů. Tak prázdniny máme za sebou (to jsme si oddechli) a vzhůru do nového školního roku.

ZÁŘÍ

Naše první zářijová akce – pouť na Mariánský hoře
Takže jsme domluveni – o půl devátý u Klekaru. Ale ouha – pracně jsme museli chlapce budit a než se vyvalili z duchen, urazili jsme pěkný kus cesty. V rekordním čase jsme dosáhli cíle. Po mši se nás vylouplo trošku povíc. Stačili jsme se povyrazit u střelnice. Jen tak mimochodem – paní střelnicová by raději Pavla viděla kdesi daleko a ne se vzduchovkou mířící na žvejkačky. Co rána to zásah. To bude tou vojnou pánové. Pak se ještě řádně napojit, abychom vydrželi krkolomnou cestu domů. Už jsem myslela (Milada – pozn. autora), že tento způsob zápisu a úvah zavrhnu, ale situace se změnila.

ŘÍJEN

2.10.1981
Je pátek a Láďa tráví doma první týden. Samozřejmě jsme v chajdě. Hned na začátku to vypadalo jako když se sejde pár dobrých známých a nechtějí mluvit o ničem jiném než o škole a vojně. Ale pak když přijela Jitka se Standou ze stužkováku, žačalo to být napínavý. Ještě chyběl Karel a Pavlík, ale ani oni na sebe nenechali dlouho čekat. Kája sice uznal za vhodné spíš ležet než tancovat. Ostatní se vrhli do mocného tance, vždyť buď fit zná skoro každý. To dá rozum že jsme nezůstali u jedný kapky. Byla parádní náladička. Je jen škoda že jsme byli nuceni tak brzy skončit – ale ráno volají brigády.

16.10.1981 – ZÁBAVA
Bylo před zábavou a prý je nutné se zúčastnit přípravných akcí. Milada se raději s Kamilem stavila pro Věrku. Spala po noční a Mirek mezitím připravoval ražniči. Jitka byla v Praze a Miladě nezbylo nic jiného než jít do chajdy s Bohouškem. Po vtipném uvítání, že opět cítíme jídlo, jsme skromě povečeřeli. (Karel, Kamil, Pepa, Mirek, Věrka). Postupně jsme se scházeli a mocně dohadovali jak to zítra provedeme na zábavě. A jak hrál Orion a střídali jsme se v šatně. I slíbený džajf jsme s Mirkem Láďovi zatancovali i když to málem odneslo Miladino oko, ale džajf to byl. Kája to trošínku přepísk a Martu nakonec odvezl Láďa domů.

NO VĚRKO, ŽE BY SES DALA NA KOUŘENÍ?

K vlastní reportáži psané na polštáři:

Tenkrát večer byla zima, vítr, trochu prvního sněhu a další podzimní věci. A taky bylo bláto, protože když jsem jel na ten tah na svým stroji „TORPEDO“, tak se vůbec neprášilo a po těle i na svrchníku jsem měl množství částic velké zeminy (asi 15 ks). V kopcích a zatáčkách se vlivem vlhkosti projevovaly příznaky zkoušení adheze. Jinak cesta probíhala normálně – respektive cesta ležela na zemi a já jel po ni. No byla už taková starší, hrbatá umouněná (jak se válí po zemi). Ale to se mi trochu smeklo péro, tak se vracím zpět k věci. Cílem byl náš noční podnik (moment začala mě brnět ruka . už je to dobrý). Proč jsme se slezli?

1. Karel měl svátek a taky glajchu (brambory)

2. Přijel Josef II. Na dovolenku I.

3. O tom vím asi jen já – zahájení provozu novýho samometu.

Sám jsem ho zabíhal.No a to je důvod k oslavě a oslava je důvod k … radosti

Účastníci: Jožkakájaláďapepamiladajitkazdenek a já (Petr) ,Věru až nakonec protože přišla pozdě. Na skok přišel taky téměř exotický host Jirka D. a přišel taky Standa. Po nezbytném uctění všech dvou důvodů a po strnulejším úvodu jsme trochu šejkovali – ani ne všichni. Pak jsme sesedli a prohlíželi nový fotky. Jak tak sedíme kde se vzalo tu se vzalo vylouplo se téma debaty. Debatovali jsme obor gynekologie. Debatu vedl gynekolog SF a asistent VŘ a další – no bylo to živelný. Všichni to hrozně …. Jedli a napínali plachťáky jen já ne. Jazyky se po n –tým kole uctívání poněkud rozvázali, no a to přispělo ke zpestření debaty tzv. pánskými fóry na intimní téma. V debatě došlo i ke střetu několika názorů na věc. Výměna probíhala pomocí tvrdých úderů do horního a dolního retu (vlastním jazykem) na vzdálenost cca 0,8 – 1,2 m. Podotýkám byla to výměna žena x muži. Fšechno dobře dopadlo (doufám). No sem tam jsme slupli nějaké to masíčko a trochu pošejkovali. Stromy to taky sťalo. Motaly se po zahradě a pořád do mě narážely, Pak mě začala svádět skočila na mě a už jsem leže. Byla to Anča Dřímotová. Hodil jsem chrupku.

 Ale za chvíli jsem jí přemohl s pomocí Jitky. Kulminační bod a jdeme z kopce. První odešle Jiřík – vlasně ten už odešel na druhý straně papíru – jeli ráno Kámem na zápas. Bylo hnusně, hráli venku v desíti, ale přesto přivezli dva body. Pak odešel Standa i Jožka s Mílou. Chvilku jsme ještě tancovali a kolem 2. hodiny jsme to zabalili.