CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1981 strana 4.

Hlavní stránka         Strana 1.      Strana 2.      Strana 3.        Finance

7.11.1981 – sobota ČERMENSKÝ POSVÍCENÍ a večer zábava

A tak je sobota – a na Rychtě „posvícenská“. Základní technické údaje:
-         hudba – Metronom
-         pivo bylo
-         víno bylo
-         moucha byla (v normě – slušná) – žádná masařka

V domnění, že na Metrouš přijde málo lidí jsme šli dýl a přišli tak o svý tradiční místo. I tak to už od začátku vypadalo mínusově. Usadili jsme se v přísálím kde už seděla Hela s Jirkou a Marta. Pak spustil metronom, ale běda – odborníci v mrákotách a laikům to rvalo uši. No prostě mínusový jak jsem již předeslal. Ani jsme moc netancovali a téměř všichni se dali na tekuté chleby. Přišel taky Pavlík se svým žlutým somrákem a v něm fotouš. Kája pak fotil naše ležení (tábor). Kolem půlnoci odešla Věra – ta už od začátku byla duchem v posteli (ve svej) – s mladým Peřinou. Po ní odešla Jitka. Prostě to nebylo ono – asi to bylo kapelou a tím, že jsme seděli v přísálí. Mě pak taky došel humor, tekuté chleby jsem vypustil, ledviny na mraky a začala mi být kosa. Tak jsem to zapích a jdu domů. (Petr)

13.11.1981 - pátek
Hosté jsou sezváni, tak oč nám jde. Ale pozor – je třináctého a pátek. Ze začátku jako by se tohle zrovna plnilo. Po našem příchodu byl přítomen pouze Pepa, a Jožka s Péťou se snažili uvést do chodu žárovku. Dlouho nikdo nepřicházel a tak jsme se do večeře pustili sami. U stolu nás střídali postupně přicházející. Kája, Láďa, Kamil, Zdenek a dokonce i Pavel ze Standou. Na tancování nebylo nějak pomyšlení. Pravda – dosti rychle kolovala Becherovka – a ještě k tomu neobvyklý způsob připíjení podle ročníků. Po roce 1960 a společném focení většina odpadla. Na tancování a pití jsme zbyli len štyrja – Láďa Karel, Jožka a Peťa. Na rok 1965 už nezbyl Becher a museli jsme připít vodkou. To byl odpor. Pak už i tancování upadalo a Kája začal bláznit s foťákem, takže, nejvyšší čas…

28.11.1981 pracovní sobota
Ráno jsem si říkal fůůůj. Ale večer – ten mě mile překvapil. To jsem ještě běhal po rajonech jako vysavač ETA turbo, když tu můj slech cosi zaslech. Vodevřu dveře, chvíli čumím do tmy až jsem uviděl Karla. Jeho výraz věštil cosi jako pozvání do chajdy a mé srdce zaplesalo. A důvod – jako obyčejně. Spláchnout týdenní hořkosti atd. ale „hlavně“ ne programu je velký snímkování členů. Rychle běžím do vany. A už – div že né nahatý běžím do chaty. V chajdě už je plno. Přišli mladí Dostálovi, Když focení členů CHO, tak by měli být všichni, né? Počítám jak divý – furt mě někdo chybí – chybí mi tři – jsou teď naši obránci. Jožka, Jirka a Míra a to jsou snad všichni.

Jak vidno či nevidno – ještě nevím jak ty dokumenty vypadaj – neobešlo se to bez nějaké výstřednosti. Když nás šéf dostal do tvaru, poházel nás těma, jak se to… Takový malý placatý barevný kolečka. No bylo pak všude – chajda vypadala jak po velkým karnevalu. Na úspěch focení jsme připíjeli tak houževnatě, že dobrý výsledek byl stoprocentně zaručen asi na 99% vzhledem k oné houževnatosti. No a dál bla bla bla, dál už nevím.

PROSINEC

 5.prosince 1981 – sobota
Venku je skoro po kolena sněhu, teploměr ukazuje slabě pod nulou. Mnozí oprašují své lyže, sáňky, běžky – vždyť dnes mají velkou příležitost poprvé okusit ten letošní sníh. Na večer jsme pozváni na menší oslavu. Co se slaví? No přece jmeniny naší Jitky. Pepa, Kamil, Zdeněk, Péťa, Láďa, Věra i vzácný host Marta – všichni se scházíme na neobvyklém místě, v krásně vyhřátém pokojíčku dole u Filipů, abychom popřáli naší milé oslavenkyni vše nejlepší v jejím dalším životě. Za zvuku hezkých písniček, o které se stará naš neoddělitelný přítel magič a dobré nálady se oslava pomalu rozvíjí. Náhle však někdo zvoní – hovor začíná váznout. Kdopak to asi je? Nejvíce je zvědavá naše oslavenkyně. Po chvíli napětí se rozhrne závěs a do místnosti se přiřítí umouněný čert. Nejprve trochu zafrká, zablekotá a pak frrr k oslavenkyni. Všichni se smějí a Kamil to hned pohotově dokumentuje s foťákem. Naše posezení přichází zpestřit také Standa. Pokoušíme se o tanec, ale moc nám to na tom improvizovaném parketě nejde. Raději proto dáváme přednost poloze v sedě a bavíme se tak až do druhé hodiny ranní. To už je pomalu na čase, abychom se zvedli a měli se k odchodu. Málokomu se však chce z teplíčka do té chladné prosincové noci.

V současné době dva nejčerstvější chajďáci ("nejmladší").
Takže jediné dokumentováné novoroční přání je docela na místě.

Půlnoc máme zdárně za sebou, takže to rozjíždíme znova v chajdě i venku. Jenom velká škoda, že v pět hodin se přiblížil konec naší veselice. Jen zdatné kusy vydržely o něco déle.

Vážení! To nejsou prskavky. Jsme v chajdě a tak nám nad hlavou metají novoroční Bengálské ohně.

VŠEM CHAJĎÁKŮM DO NOVÉHO ROKU 1982 HODNĚ ŠTĚSTÍ, ALE HLAVNĚ V TOM 8. ROCE SPOLEČNÝCH REJŮ A MOC A MOC ZÁBAVY.

Pf 1982

Předchozí stránka              Hlavní strana                  Další stránka