CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1999

Předchozí stránka         Hlavní stránka         Další stránka

20.3.1999 - Josefovská oslava

30.4.1999 - Čarodějnice

1.8.1999 - 3. Sázavácké pivní klání

Již celý týden probíhají netrpělivé přípravy. Nakoupit proviant, zajistit sudy!!!, půjčit od Petrováků stan a stolky -  a hlavně doma nic nezapomenout. (hlavně dobrou náladu). Pak už jen Mírův startovní praporek v nedělním odpoledni vše odstartoval. Pomalu jsme se začali sjíždět. Stáňa s Mírou již byli na místě jejich první starostí bylo aby se sud chladil. Pak dorazil i Čapáček s pekáčem buchet na klíně. Každý hned po příjezdu dostal na uvítanou od Stáni jedno kroucené a než se setmělo byl jeden sud vytočený. Čapák sebou přivezl i novinku - popruh který přivázal na větev a  hned byla houpačka.To byla zábava. Za táborem si kluci zbudovali fotbalové hřiště a hned si rozdali fotbálek. Kromě koupání a občasné výpravy to byla jejich celodenní činnost.

A ani letos Věrka nezahálela a připravila pro dětskou část tábora hru. Letos to byl indiánský tábor. Všichni měli na hlavách čelenky, na rukách náramky a celý týden nejrůznějších her a výprav po okolí. Ve čtvrtek večer byla tato hra zakončena stezkou odvahy kdy každý sám musel dojít do Drtiče a tam se za světla svíčky podepsat. Ti nejmenší šli ve dvou aby se tolik nebáli. To bylo dojmů. Ani jediný se nebál. A v pátek už jen slavnostní vyhodnocení a diplom pro všechny indiány.

Jako minulý rok zůstaly i letos po předchozích tábornících krajinky, takže jedním z prvních úkolů bylo zbudování lagunky. Voda měla již tradičních 12 stupňů (pivo se v tom chladilo krásně ale koupat se v tom moc nedalo). Během týdne se zvedla teplota v potoce na závratných 14 stupňů a rázem se našlo několik odvážlivců kteří do toho vlezli. Dokonce i Čapák. A to už je co říct.

Jinak život v táboře probíhal svým zavedeným rytmem. Každé časné ráno Láďa vstal, hodil ruksak na záda a vyrážel do Horní Čermné k pekárně nakoupit čerstvé sýrové houstičky, rohlíčky a koblížky. Děvčata mezitím zatopila a začala připravovat oběd.

Jak je vidět z předchozích obrázků čas zde poklidně plynul jako voda v potůčku. Dny se líně převalovaly jeden za druhým, soudky mizely jeden za druhým až najednou koukáme a ona už je sobota. No co se dá dělat. Sbalit stany, poklidit po sobě louku a již všichni odjíždějí do své rodné vsi.

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka