|
Chajďácká kronika 2011 - léto |
||
|
Hlavní strana Sportovní den Čarodejnice Čapákovo znovuzrození |
||
|
|
|
|
|
CYKLOVÝLET Je tu sobota 18. června a s ní i dlouho plánovaný a diskutovaný cyklovýlet. Neustále se na chajdě probíralo jak kdo pojede, čím pojede atd. Nakonec se zavrhl vlak protože ti kteří jím měli jet (Hanka, Věra a Pavel) se rozhodli pro jiný způsob dopravy. Věru jsme přesvědčili aby jela s námi celou cestu, Hanka měla povinnosti v novém zaměstnání a tak přišla až odpoledne na chajdu a Pavel to vzdal už předem, vymlouvajíc se na to, že musel kolo půjčit Slávkovi a že nemá na čem jet. A tak jel nakonec s Jitkou autem. Další dvě rodiny se rozhodly pro přepravu na motorce - Ola s Vojtou a Pavel s Lenkou. V sobotu v plánovaných 7.45 je na náměstí akorát Magda s Katkou. A tak celé nervózní přijíždějí k Mírovi, jestli se jede. Jako by nevěděli že "akademickou čtvrthodinku" všichni dodržují. Proto byla stanovena doba odjezdu na 7.45 protože Pepovi bylo jasné, že dřív jak v osm stejně nevyrazíme :-) Nakonec vyrážíme až 8.20 protože Pejsek ještě musel pořídit společné foto a pak se zase čekalo na Magdu, která doma zapomněla občanku.
... tak to jsme my - účastníci výletu. 9
cyklistů + Pejsek a Petr, který přijel později Počasí od předchozího dne neustále hrozí deštěm, ale podle matematického modelu by se naším končinám měl déšť vyhýbat. A taky vyhýbal. Asi nám má někdo nahoře rád. Vyrážíme směr Verměřovice a zde se uhýbáme na Jablonně. Při dojezdu do Jablonného čekáme u kolejí, kde bliká červená. Když tu projíždějící vlak na nás začne zuřivě houkat. Čapák. Musí odjet ještě jednu jízdu a pak nám udělá občerstvení na chajdě. Úžasná náhoda. Stačilo se někde na chvíli zastavit a nebo naopak nezastavit a už by jsme se minuli. Takž se dá s nadsázkou říci, že byl s námi na výletě i on, akorát jel obráceným směrem :-) Projíždíme jablonným a přichází první kopec do Těchonína.
Nahoře jsou všichni ohřátí na "provozní teplotu" a tak nastává velká svlékačka.
... Pejsek ze sebe svléká "slupky" oděvu Přijíždíme do Mladkova. Zde nastává na místní křižovatce menší problém. Pokládají zde nový asfaltový koberec a tak musíme chvíli čekat. Naštěstí objížďka vede našim směrem a tak po chvíli vyrážíme. V kopci na předjíždíme skupinku cyklistů, kteří ale nejedou naším směrem a na vrcholu kopce uhýbají. Začíná drobně poprchávat, Pejsek začíná "sejčkovat" že bude pršet, že na radaru jsou obrovské děšťové přeháňky, kam se schováme a jestli už nevytáhneme pláštěnky. Naštěstí se jeho katastrofické předpovědi nepotvrzují, je sice zamračeno ale kapky nehoustnou a tak šlapeme dál až do Lichkova. Zde se Pepa s Věrou a Pejskem zastavují v prodejně u nádraží koupit si svačinu. Ostatní pokračují dál a zastavují v první otevřené hospodě kterou potkali. Když jsme se všichni sešli, poroučíme, co jiného než, pivo. Mají zde HOLBU. No co se dá dělat. Míra si poroučí Holbu FREE a chválí si jí tak, že Pejsek neodolá a poručí si jí taky.
... i Vlaďka se otočila a to se tak nerada fotí :-)
... "Pejsku ochutnej, to FREE pivo je opravdu dobré. Tak Míro ochutnej zase moje"
... pivo bylo fakt dobré, že neodolala ani Magda :-) Posilnění FREE Holbou pokračujeme dál. Když překračujeme hranice volá Pavel kde jsme, že vyráží za námi. Ozývá se i druhý Pavel, který vyráží s Lenkou na motorce. Sraz v Medzilesie na náměstí. Je to asi 10 km mírně z kopce a tak jsme během půlhodiny ve městě. Cestou míjíme odbočku na Kamienczik, ale zatím si na ryby musíme nechat zajít chuť. My totiž míříme za jinými rybami. V Medzilesie jsme první, "motory" tam ještě nedorazily. Jdeme s Mírou vyměnit české peníze za zloté. Po mírném bloudění dojdeme do toho správného obchdu, kde prodávají naložené ryby. Kupujeme poslední dvě balení a tak jdeme "vykoupit další obchod". Mezitím dorazil "pan inženýr" s chotí. A také se shání po naložených rybách. Bohužel už mají poslední balení a tak kupuje alespoň to. "A to jsem slíbil asi deseti lidem ryby" říká. Bohužel, kupuje jen jedny a ostatní přijdou na řadu až "příště". Přijel i Pavel s Lenkou. Už schází jen Ola s Vojtou. Ty jsou ale oba v práci a tak přijedou až později.
... přijela za námi i Martinka Prohlédl jsme si náměstí, vykoupili všechny naložené ryby, odpočali si a tak můžeme vyrazit do "smažalni" ryb v Kamiencziku. Jsou to asi 4 km a tak jsme všichni během chvilky. Je čas oběda, v žaludcích už nám začíná pomalu kručet a tak po prohlídce celého areálu usedáme na nejlepším místě a poroučíme pivo a pstruha. Jsme zde sami a tak si místo můžeme vybírat. Počasí se umoudřilo natolik, že vysvitlo i slunce. Každý ze sebe sundává vrstvy oblečení.
"lovisko" v Kamiencziku
... nejdříve prohlídka areálu a až potom jídlo :-)
... Pejsek měl štěstí a dostal "MOCNE". Bohužel jen nakreslené na půllitru
... mi ostatní máme Žubra. Silné polské pivo, ale do Bernarda má daleko
... a tak přestože to pivo nic moc není, stojíme na něj frontu a někteří si jej kupují po dvou :-)
... a některým dokonce i chutná. Jó, žízeň je potvora.
... to je dost taťko, že jsi mě také někam vyvezeš
... po, zhruba půlhodinovém čekání, máme oběd na stole. A zdá se že chutná všem.
... a takhle ta dobrota vypadal z blízka Když už jsme chtěli zaplatit a odejít, přijíždí Ola s Vojtou. Dají si jen kafe, prohlédnou si areál. My ostatní to po chvíli balíme.
Oni, jelikož jsou motoroví, ještě chvíli posedí s Pavlem a Pavlem a pak na svých motorových ořích pokračují dál. My ostatní co máme jen cyklooře, s břichy plnými pstruha a zeleniny, stoupáme Kamienczikem nahoru k hranici. Kopec je to nekonečný a tak zhruba v půlce přivítáme přestávku na návštěvu dřevěného kostelíčka.
... kostelíček je připraven na svatbu. (zde ženich s nevěstou) :-) Kopec snad nemá konce. Nakonec jej zdoláváme, překračujeme hranice a jsme zase v Česku. Dojíždíme pod Adam ale nezastavujeme a pokračujeme rovnou dolů do Klášterce. Protože jsme po předchozím kopci celí propocení, navlékáme další vrstvy prádla, protože nás čeká 5. km sjezd dolů
Odtud míříme přes Pastvinskou přehradu, kde se k našemu překvapení, setkáváme s Tomášem. Prý měl nějaké jednání a tak spojil "příjemné s užitečným" a vyrazil za námi. Protože ale Tomáš je jiná cyklistická třída, po chvíli nás opouští a míří k domovu. My ostatní se vydáváme přes Nekoř a Mystrovice domů. V posledním kopci už odpadává Věra a "tlačí". Vlaďka jí dává Tatranku a ve Věře jako by "chytly saze" a vyráží dál. Pak už bez problémů dojíždíme do Čermné. Na chajdě už na nás čeká vychlazený Bernard, Čapák s Hankou a dvěma pekáči opečených kuřecích stehen. V okamžiku kdy dorazíme, spustí se déšť. To jsme zase měli jednou štěstí. Akorát se nedá opekat na sítu. Nevadí. Stejně je zima a tak zatápíme v kamnech a kuřata dopekáme v troubě. Nejdřív to vypadalo, že je nemůžeme sníst. Nakonec zbyly 4 nožičky.
Jinak to byl večer rozlitých piv. Nejdříve se Hance podařilo, ne vlastní vinou, převrhnout dvě piva. Když byl vše utřeno, převrhl pivo Petr. A opět stírat. Když mu Láďa nesl papírové utěrky, protrhl se pytlík v němž byli a celé balení spadlo do toho rozlitého piva. No, alespoň jsem se nasmáli. Jenomže ta nálada dlouho nevydržela. Byli jsme utahaní a tak kolem jedenácté se vytrácíme všichni domů.
... jak strejda Čapák učil Martinku pít pivo a dědeček Pejsek se na to jen koukal :-) Výlet to byl vydařený, počasí nám, v rámci možností, přálo. Všichni prohlásili, že s do Kamiencziku určitě ještě vypraví. A tak příští rok musíme naplánovat trasu přes Kamienczik, aby jsme ochutnali vynikající pstroužky. Pokud chcete vidět více fotek navštivte tuto galerii |
||
|
|
||
