Chajďácká kronika 2011 - léto

Hlavní strana    Sportovní den   Čarodejnice  Čapákovo znovuzrození Cyklovýlet

15. PIVNÍ SÁZAVÁK-FEST 2011

Je tu první srpnový týden a s ním i velké Sázavácké odpočívání. Teda nevím, jak kdo, ale někteří z toho "odpočinku" byli tak unavení, že poslední dva dny nebo spíš večery, prospali. Ale abych začal od začátku.

Počasí nám první srpnový víkend nepřeje. Prší a je zima. Ostatně jako celé letošní léto. Přesto Míra zavelel a hrstka statečných vyráží v neděli do Sázaváku. Postavit velký stan, vykopat latrínku, uvést do provozu brutar, kuchyň a kaborky. Ale i tak je večer kolem "sudu" dost lidí a protože je zima pije se víc slivovice než pivo. Prostě na to, že je zima a prší, se to dost rozjelo.

V pondělí se počasí pomalu, ale jistě, zlepšuje. Rána nás budí čerstvě upečené rohlíčky o které se stará Míra nebo Pavel Ž. A začíná tradiční Sázavácký kolotoč. Uvařit, umýt nádobí, přivést vodu, nakoupit jídlo na večeři, uvařit oběd, umýt nádobí, uvařit večeři, umýt nádobí, uvařit čaj, umýt nádobí. V pondělí jsou tradičně bramborové knedlíky se zelím a Mírovým uzeným. Pejsek má "novou" nemoc - cukrovku a tak si zakoupil glukoměr a všem nabízí, že jim změří cukr. Dokonce našel i několik zájemců. Radka, Olu, Jarušku a další na které si teď nevzpomínám. K Jarušce do stanu přišel měřit s velkým nožem a slovy: "Tak si vyhrň rukáv a někde to musíme píchnout". Dost jí tím vyděsil. Zkonstatoval, že všichni máme cukr v pořádku a že si klidně můžeme "dát stopečku". Úterý bylo vyhrazeno řízkům a tak se tradičně od rána klepe, obaluje a smaží. K tomu  vařené brambory a okurkový salát. Brambory byly poprvé vařeny v kotlíku, který vznikl za přispění Milana, Vojty a Čapáka. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Je to velký 60. litrový kotlík. Byl vytvořen pro vaření kotlíkového guláše, známého ze Slovenska od Ferka. Nejdříve byl otestován jestli se do něj vejde Herta. Vešla se, ale moc se jí tam nelíbilo. A tak ho Vojta navrhoval pro Jarušku s Olou. Aby si to prý zkusili, kde se jednou budou smažit. Bohužel ani zde neuspěl. A tak jsem kotlík vydezinfikovali a uvařili v něm první brambory. Povedlo se. Kotlík byl "pokřtěn" a byl slavnostně uveden do provozu ...

...aby na něm mohlo být ve čtvrtek uvařeno první opravdové jídlo - Ferkův kotlíkový guláš. Sám mistr nám poskytl recept na tuto pochoutku a tak se role hlavního kuchaře ujímá .... to by jste neuhádli ... frontman Petrowaru Vojta. Samozřejmě za vydatné pomoci několika pomocníků. A tak se to vaří, Sázavákem to začíná vonět, podařilo se nám to i připálit, zavčasu jsme to ale odhalili. Od teď už je kotlík hlídán jako oko v hlavě, neustále promícháván a doplňován dalšími ingrediencemi. Neustále probíhá ochutnávání a když konečně degustátoři prohlásí: "HOTOVO", všichni se ženou pro talířky aby ochutnali jak se to povedlo. A ono se to povedlo. Gulášek byl vynikající a zbyl ještě na páteční snídani.

Protože je v Sázaváku i Joska, večery patří kytarám a zpěvu. Bohužel Joska ve středu odjíždí a od té doby to jde se zpěvem dolů. Počasí nám přeje, je pěkné počasí a tak středeční ráno patří mezi nejkrásnější. A středa je i vrcholem letošního Sázaváku. Jaruška a Miloš slaví čtyřicetiny a tak je středa dnem oslav. K obědu je pouze čočková polévka s chlebem. To prý aby se do nás všechny ty buchty a masíčka vešly. Odpoledne grilujeme kuřecí stehýnka. Stoly se prohýbají pod nejrůznějšími dobrotami. Do toho přijíždí Jarda Adamec se čtyřmi koni. Jaruška s Milošem dostávají dárkem krátkou jízdu na koni. A po nich se mohou svézt všichni ostatní. Většina z nás sedí na koni poprvé a tak je to zážitek i pro nás. A pak už se pouštíme do vynikajících kuřátek. Večer je skvělá zábava díky Pejskovi a Simče - Jaruščiny kamarádky, která perfektně hrála na kytaru. A když už se kapele nechtělo, zpívali jsem sami, bez hudby. To těžce nesl Vojta, který šel spát, ale díky našemu falešnému řvaní nemohl "oka zamhouřit". Rychle zapomněl na to, jak den před tím bušil každou čtvrthodinu do bomby s dusíkem a hlásil čas až do dvou do rána.  A tak jsem se "prozpívali" až do půl čtvrté ráno.

Čtvrtek už je pouze odvarem předchozích dnů. Všichni jsou unavení, ospalí a tak večer jen sedíme a povídáme. Paradoxně v Pejskovi a Vojtovi chytli saze a tak sedí a povídají až dlouho do noci.

K večeři je vaječná pomazánka. Padlo na ní 40 vajec !!! V pátek byl rekord překonán. K večeři jsou smaženky. Padlo na ně 50 vajec a 5 bochníků chleba. Vše bylo snědeno a nezbyl ani drobeček. Při počtu asi 40-ti lidí to byl slušný výkon.

V pátek je dopoledne chvíle klidu a tak vyrážíme na malý výlet k "memhiru" kdesi v lese. Je to velký kámen uprostřed lesa který tam někdy někdo zahrabal. Všichni jsme jej objali abychom z něj načerpaly energii. Nevím, ale místo energie jsme přinesli plné ruce hub. K pátečnímu obědu jsou langoše, na což se těší hlavně děti. Ještě před obědem přichází průtrž mračen a tak za chvíli Sázavák plave. Naštěstí bouře za 20 minut mizí a tak můžeme v klidu dodělat langoše. Večer jen sedíme a povídáme. Dochází i na "lepahuby", protože už jiné kořalky nejsou a tak hlavně děvčata pijí Becherovku lemon nebo zelené jablko.

V sobotu uděláme rychlou snídani a balíme tábor. Sice neprší ale je velké vlhko a tak jsou stany, včetně hlavního, stejně vlhké. Nezbývá nic jiného, než ho postavit u Vojty na zahradě a čekat na pěkné počasí než uschne.

Místo tradičního sobotního oběda v "Cěčku" je letos změna a Míra objednává na 15. hodinu pizzu, kterou baštíme na chajdě. Myslím, že všem moc chutnala.

Letošní 15. Sázavák je za námi a myslím si že byl jako ty předchozí - odpočinkový a povedený. Hlavní dík však patří dvěma včeličkám, bez kterých by tomu tak nebylo - Mírovi a Vlaďce. Samozřejmě, že i ostatní přiložili své ruce k dílu. Díky tomu je Sázavák tím, čím je, už 15 let.

Pokud vám zde chybí fotky, najdete je na "chajďácké fotogalerii" na hlavní stránce.

P.P.

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka