Tímto neobvyklým způsobem
přejeme Ti všechna nej.
Pevné nervy, chladnou hlavu,
dále potom hodně zdaru.
Tvému přání vyhovíme
a v chajdě se usadíme.
Náplň této oslavy
budeš hlavně ovšem Ty.
Každý z nás to dobře ví,
s radostí Tě oslaví.
Na 20 let připijeme
jako káry odejdeme.
V tomhle nejsme lajdáci,
s tím pro dnešek končí, chajďáci...

V neděli před Velikonocema jsme celé odpoledne hráli volejbal. Bylo to podruhý, co jsme vytáhli síť. Jožka s Mirkem jeli na fotbal, ale my jsme vesele mastili dál. Hráli jsme dost dlouho „do noci“. Nikomu se nechtělo na zábavu, až na tři odvážlivce, kteří už o půl jedenácté razili. Ráno, jak je vidno, se naši chlapci nejprve nechali vyblesknout, a teprve potom vykročili na obchůzku. Velké bylo naše překvapení, když se kluci o půl jedné objevili před našima (Filipovýma) a skoro uplně střízliví. Po obědě jsme nemohli hrát nic jiného než volejbal.

30.4.1979 – Čarodějnice

Ano, původně v tento den jsme měli pálit. Jenže počasí zase po dlouhé době nepřálo. V chajdě jsme se dlouho rozhodovali. Hranice stála, ale pořád pršelo. Zůstali jsme v chajdě. Po několika přípitcích jsme začali tancovat. V chajdě byl hic k nevydržení a v krku pořád sucho. I Maruška poznala, že ji Karel místo vodky, kterou si přála, nalil výčepní lihovinu a moc se jí to nelíbilo. Za chvíli byl Kája v baru, Věrka, Jirka a Láďa drbali pod barevkou, Standa, Jana a Olda spali na dolní posteli a Jožka, Mirek, Zdena a Milada mohutně debatovali na placu pro tancování. Co se člověk nedoví. Bylo půl třetí a raději jsme to zabalili. Druhý den jsme však litovali, že jsme nezapálili oheň. Termín byl prošvihlý a nezbývalo nic jiného, než znova zajít na výbor

KVĚTEN

7.5. Standa
12.5. Jitka (16)
30.5. Věrka (16)

Termín našich čarodějnic byl stanoven na 7.5. 1979. Láďa je ještě upřesnil v 9 hodin. Když jsme přišly s Jitkou a Helou, byli na místě pouze Láďa a Věrka. Za chvíli přišel Standa s Břeťou a kytarou, Kamil, Jirka a Honza Hubálků. Zdárně jsme zapálili hlavní hranici i menší ohýnek na buřty. Do sytosti jsme se najedli a začali zpívat. Láďa odjel pro kluky do Ústí a s ním odešla i Hela s Břeťou. Zanedlouho k nám zavítal Fanda, který dostal opušťák. Nálada nestála za nic a Standa už chtěl odejít. Tu se ze tmy ozvalo „ej mlhošu mlhošu“. Kluci byli tady, tím pádem Standa změnil plán a zůstal. Kája přinesl druhou kytaru a pití. Většinou se pilo víno. Za chvíli však došlo a na vodku se dal kde kdo. I Láďa s Mirkem. Když potom Láďa přehnal svý topičský umění, kvarteto Karel, Fanda, Mirek a Standa zpívalo kus od ohně. I my jsme se přidali. Po půlnoci zavítali na naše dnešní stanoviště i Jana s Oldou. To byly naše nejlepší čarodějnice, který jsme kdy pálili.

25.5.1979
Večer jsme šli do chajdy, jen abychom byli zase chvíli pohromadě. Věrka však přinesla malé občerstvení a již bylo rozhodnuto, že budeme oslavovat její 16. narozeniny. Nebyli jsme úplně všichni. Ze začátku tři na tři, ale když přišel Mirek, dostali se kluci do převahy. Je zajímavý, že když něco oslavujeme, alespoň jeden vždy navrhne přípitek na Josefa I. Pepa sice cítí ty litry, co tečou v chajdě a nechybí mu,ale on určitě v chajdě chybí. Našeho známého obkročáka jsme vydrželi tancovat až do dvou hodin.

NAŠE DVĚ MÁJOVKY