|
PRÁZDNINY A DOVOLENÉ 1979
1.7. Jaruška
24.7. Karel
21.8. Standa
21.8. Jana
30.8. Maruška
BORŮVKOVÁ BRIGÁDA CHO
V sobotu
v ranních hodinách vyrazila skoro celá CHO ověšena taškami a
bandaskami po Jakubovské silnici do tamějších hvozdů. Tam na nás
čekaly plody lesa v podobě borůvek. Každý začal horlivě sbírat,
už s představou čerstvě upečené buchty. Po několika malinkých
přestávkách jsme se znovu a znovu vrhali do práce. Borůvek očividně
přibývalo a již ve dvě hodiny jsme pomýšleli na návrat. V neděli
se naše parta sešla v chajdě na borůvkových hodech. Nebýt návštěvy,
těžko by borůvky v různé úpravě zmizely.
20.7.1979 - Oslava prvních výplat našich dvou maturantů Ládi a Mirka
Začátek nelze přesně stanovit, neboť každý chodil do chajdy, jak se mu
zachtělo. Ještě o půl desáté byla chajda zamčená a v ní
ani noha. Kluci za chvíli doběhli a mohlo se začít. Tancování a veškerá
zábava byla zavrhnuta a prim hrálo pití. Většina účastníků této
oslavy v pozdnějších hodinách byla zmožena až na půdu.
Standa s Láďou spali na posteli, Hela ve stanu. Karel taky přišel
brzy a včas, a tak měl každý náladu, jakou si udělal. Jirka přišel
po směně, ale do půl třetí bylo času dost.
24.7.1979
Oslava Kájovách devatenáctin
Na junders placu plápolala ohýnek a zpěv se tentokrát nelinul z reproduktoru,
ale z našich hlasivek. Standa hrál na kytaru a „pějme píseň
dokola“ hučelo stromama.
Paní Hejlová, paní Klekarová, pan Klekar, Standa, Kája, Kamil, Jitka, Věrka,
Jožka, Jana, Olda, Láďa, Milada a Maruška. Mirek dnes chyběl –
dostal angínu.
Mohutně jsme opékali buřty a zapíjeli je vínem. V 11 hodin starší
osazenstvo a s nimi i Standa, se zvedlo a ubíralo k domovu. My, ňáký pasty, jsme odcházeli
až ohýnek skoro zhasínal, i když jsme mu trochu pomohli, tak kolem
jedné hodiny.
Naše volejbalové zápasy začaly 12.8. 1979 v Petrovicích.
Všechno bylo již předem domluveno a připraveno. Na místo dění
jsme však jezdili na etapy. Když se konečně sešli i naši protihráči,
mohli jsme začít. První set se nám moc nevydařil a Mirek přijel v pravý
čas. Po pravidelných přestávkách a občerstvení jsme se znovu
pustili do boje. Stav 2:2 na sety nás lákal. Nemít takovou smůlu a
trochu zlepšit techniku, vítězství mohlo být naše. Ale ani výsledek
2:3 nás neodradil, abychom
26.8. 1979 - nesehráli další zápas. Dnes to bylo na Sázavském hřišti
a proti tamějšímu celku. S dopravou na místo určení jsme měli
malinké potíže. Oldovo auto vypovědělo poslušnost hned před
Filipovýma. Naštěstí jsme neměli o auta nouzi a všichni hráči a
fanouškové tj. (Láďa, Mirek, Karel, Olda, Jana, Kamil, Věrka,
Jitka, Jožka, Jirka, Standa, Honza, Jaruška, Maruška, Milada) se
rychle přesunuli do Sázavy. Standa nezapomněl magnetofon a nahrál
nejdůležitější povzbudivý řev našich fanoušků. Oba celky hrály
obětavě. Naši kluci se nezalekli ani nastražené pasti na bizony,
která nevydržela nátlak hostí. Před posledním setem Olda, Láďa a
Mirek odjeli na fotbal a s nimi i nejzuřivější fanoušek Jana.
Naše konečné družstvo uhájilo výsledek 3:1, s kterým jsme
byli více než spokojeni. O první cenu „nanukový dort“ jsme se
spravedlivě rozdělili, ale domů jsme se dostali až po přátelském
fotbalovém utkání.
 
ZÁŘÍ
12.9. Maruška
Září – nejnabitější měsíc na oslavy a žranice v tomto roce
O prázdninách jsme skončili s mezistátními volejbalovými zápasy
a poslední neděli „dvouměsíčního volna“ jsme věnovali
Návštěvě čermenské přírody – 2.9. 1979
Neděle – 2 hodiny odpoledne 10-ti členná skupina stoupá do hor. Slunce neúprosně
pálí, ale všichni šlapou vesele k lesu. Po mnoha pokusech najít
jednou houbu, většina vzdala další pátrání. Kdo hledá, najde, a
tak jsme se mohli těšit z několika zakrnělých hříbků. Naše
zastávka u napajedla nás dlouho nezdržela, stačili jsme se ještě
osvěžit ve „vodní nádrži“ uprostřed lesů, potom už jen
fotbal.
Ladylí, ladylou - trpaslíci trávou jdou
JAHODY LÁKAJÍ I V ZÁŘÍ
 
Makrelí hody - 8.9.1979
Pod tímto neobvyklým názvem se skrývá probdělá noc z 8.9.
(sobota) na 9.9. 1979. Kolem ohně na junders placu bylo hlučno.
Makrely se vesele pekly a kolem nich obcházel velký dav hladových.
Když Karel hodil první na stůl, jen se po ní zaprášilo. Zapíjeli
jsme jí lahodným mokem v podobě Dačickýho. Uvnitř v chajdě
se snažili o cosi jako tanec. Náš ještě letní běh ke kravínu a
zpět trochu pomohl, ale škrábání na písek bylo dosti divoké. Největší
sek večera byl Karel, který se chtěl projíždět na mašině.
Trucoval v předsíni a Mirek rozhodl, že ho odnesem spát. I když
nás ho táhlo 6, nezabránili jsme hromadnému pádu pod kopcem. V posteli
se teprve probral a jeho věta nás usadila: „Co blbnete, jdem
chlastoušit dál, je teprve půl druhý“. Setrvali jsme do půl čtvrtý
a Láďa s Mirkem se raději vyspali v chajdě.
Kuřecí hody - 14.9. 1979
Láďa s Jirkou měli
odpolední a nás pár připravovalo dnešní večer. Účastníci –
Mirek, Láďa, Jirka, Jožko, Olda, Jana, Věrka, Jitka, Milada a Karel
a ž po půlnoci. Tento večer vládlo víno a dalo by se říct, až
moc. První kuřata jsme snědli s určitými obtížemi a třetí
– to už bylo kolem dvou hodin, se zmihlo raz dva. Počínali jsme si
jako za doby kamenné, ba ještě hůř. Na to poslední kuře nás
zbylo pomíň. Jitka s Jožkou kecali na dolní a Karel ležel na
horní posteli. I tak ho bylo málo, že jsme později přebírali kostičky
pro Montinku. Cestu domů jsme absolvovali až kolem půl třetí.
Poslední letní den a další ránovní tah s RAŽNIČÍM - 22.9.1979
Všechno bylo připraveno do
nejmenšího detailu, až na to, že Jožka topil už od půl sedmé a
Karel nás klidně nechal čekat do osmi na maso. Láďa s Jožkou
seděli pod barevkou a pili vodku. Karel s Janou se snažili
testovat opékané maso. Jaruška se k nám přiřadila pod kopcem,
když jsme táhli rajčatový salát. Za chvíli přišel Jirka, Jiřík
a Kamil. Všichni jsme se vystřídali u točení masem. První várka
se brzy zmihla a později hlavním nápojem bylo víno. Oldovi mimořádně
chutnalo, ale až po rajčatovém salátu. Později to různě posedalo,
polehala a spalo to i ve stoje. Ještěže jsme měli jinej pásek –
alespoň nějaká pořádná změna.
Naše odcházení bylo víc jak etapové. Jitka s Bohouškem v jednu
hodinu, a pak Jožka s Jirkou, Milada s Láďou, nakonec
poslední kvarteto.
27.9.1979
– začíná týden skorotahů a nespání
Tento čtvrtek musí být připraveno maso na naše BUŘTÍKY. I
pozdní žranice z kostiček bodla. Museli jsme dávat dobrý pozor
i na glejd, aby i ten pomalu nezmizel.
28.9.1979
– pátek – obvyklý den tahů naší CHO. Buřtíky v udírně
hlídá střídavě Láďa s Mirkem. Zbytek se do chajdy schází až
po půl deváté. Chajdou se line libá vůně a málokdo odolá, aby
neochutnal. Nejlepší jsou s křenovou hořčicí. Tancovat jsme
taky začali a bylo by lepší (alespoň pro dnešek), kdybychom nepili.
Mirek s Karlem měli svýho oblíbenýho mlhoše. V sobotu
jsme dojídali „zbytky“ a ještě jsme to celý nezvládli. Tento
den je změna času a z chajdy jsme odcházeli ve 12 hodin středoevropského
času. V neděli u Ládi jsme dojídali už opravdové zbytečky našich
(nyní už jen přepaprikovaných) buřtíků. Karel vzal zbytky pití z chajdy
a u Ládi jsme to zatáhli až do jedné hodiny, Láďa odjížděl až
ve tři, a tak času bylo až až. V úterý bylo to samé v bleděmodrým
(možná by se lépe hodilo v zeleným) u Klekaru. Tam to bylo všechno
ztíženo tím, že jsme namohli domů dřív, než skoro všechno
nebylo dopito. To mohlo být kolem půl druhý. Naspávat toho máme
dost. A jak říká Pepa: „Je to nutný“.
|
|