Chajďácká kronika 2008 - jaro

Hlavní strana    Zima a velikonoce   Kolaudace u Kožíška II   Svatba   Jaro   Sázavák   Tatry
Tour de Slovakia   Podzim a zima   před Silvestr a po

Patnáctý a šestnáctý, víc jich zatím není.
Tolik sudů jsme už vypili v den osvobození.

Středa 7.5.2008 - bylo Stanislava a to je den velmi významný neboť má svátek nestor naší party Standa Psíček Filip. A tomu odpovídala i atmosféra. Pivo i kořalka tekla proudem a slavilo se celé čtyři volné dny až do neděle. Padly na to dva sudy piva, několik buřtů a několik bochníků chleba z nichž dva se snědly v podobě topinek. Počasí bylo celé čtyři dny excelentní a tak nám oslavy na chajdě příjemně uběhly. A v pondělí zase do práce.

Sedmnáctý soudek na Přemysla "dotek".

Pátek 16.5 a sobota 17.5.2008  - Standa s Mírou už to nemohli vydržet a porušili čtrnáctidenní cyklus sezení na chajdě a díky teplému počasí a žízni ho zkrátili na týdenní. A tak v pátek už všechny obchází Standův emajl - NA CHAJDĚ SUD BERNARDA "DESÍTKY". Jelikož jsem se akce nezúčastnil je toto vše co o této akci vím.

Není to divné, že právě do prázdné hlavy
 se do toho vejde nejméně.

Když je žízeň a pěkné počasí,
osmnáctý a devatenáctý soudek
žízeň zdárně uhasí.

Pátek 23.5, sobota 24.5 a neděle 25.5. -  to vše byly dny kdy se na chajdě pařilo. Meteorologové předpovídali nádherné počasí a tak byl na čepu sud jedenáctky. A protože už ho Čapák přivezl ve čtvrtek, některé mlsné jazýčky už měly chuť v pátek a tak se narazilo v pátek. Páteční večer se povedl, pivo bylo vynikající, nálada skvěla a tak se tomuto sudu začalo přezdívat veselé pivo. Akorát si ráno skoro všichni začali stěžovat na bolest hlavy. Ale to bylo asi tím počasím. A tak v sobotu se scházíme u chajdy opět. Chybí sice Jaruška a Olinka s Vojtou, ale ti mají důležitější práci. Vojta má koncert v "Céčku" a tak ho jdou jako správné fanynky podpořit. A asi podporovaly ze všech sil protože v neděli se u chajdy neukázaly. Večer se pěkně rozjíždí,

 Anička K. nám dělá na sítu topinky, ale je přeci ještě jaro a tak se večer přesouváme do chajdy, kterou nám už Psík pěkně vytopil. Zde jsme vydrželi až do půlnoci a pak už honem každý domů. V neděli si jdeme dát pár žejdlíků ještě před obědem, ale ouha.

 Na pozdě příchozího Petra M. s Martou už zbývají poslední dvě piva. A protože nám zrovna začalo chutnat, přemýšlíme co dál. U Babáka mají sice otevřeno ale není řidič, který by pro pivo mohl sjet. Míra marně obvolává všechny nepivší. Je to ale marné, nikdo střízlivý není k dispozici. Marta M. se nabízí že pojede, ale až tak ve tři hodiny, protože měla půl piva. To je ale neúnosně dlouho. 

Naštěstí nás zachraňuje druhá Marta M. které se akorát vyspala Barborka a tak je volná. Nasedáme tedy i s Barborkou do auta a jedeme zachránit bandu žíznivých chajďáků. Naštěstí vše proběhlo bez problémů a Míra přiváží čerstvý sud veselého piva a tak je hned na chajdě veselo až do pozdních večerních hodin.

Dvacátý a jednadvacátý sud na dětský den,
nahoru do chajdy byl dovalen. (a vypit)

 Z této akce má foto Psík a protože jsem se akce nezúčastnil jediné co z této akce existuje jsou právě Psíkovi fotky. Takže až mi je dodá možná zde budou i nějaké obrázky.

Cyklovýlet na Třebovské stěny
sudy číslo 22 a 23 byly pokořeny.

Sobota 7.6.2008 - Jako již dva předcházející roky, vyrážíme i letos na jaře na cyklovýlet. Termín byl stanoven na 7. června na osmou hodinu u "Céčka". Jenže v osm hodin zde sedí pouze Pavel se Slávkem. Nakonec se ale kolem půl deváté schází 12 "cyklistikychtivých" sportovců. (Míra s Vlaďkou a Věruškou, Pavel se Slávou, Pepa s Věrou, Laďa s Ládíkem, Kamil s Kamčou a Petr M. 

Počasí nám celkem přeje a tak vyrážíme směr Petrovice. A je zde první kopec. Nahoře je první zastávka a všichni dostáváme odměnu za horskou prémii - kořalku z rukou bankéře. Když se nám zklidnil tep pokračujeme dále. Sjíždíme do Dobrouče a odtud pokračujeme na Knapovec. 

Zde už máme provozní teplotu a tak první sportovci sundávají vrchní část oděvu. I zde na kopci Pavel nabízí kořalku, ale každý je tak rozdýchán, že všichni odmítáme a pokračujeme dále. V Knapovci u teletníku otáčíme opět do kopce směr Třebovské stěny. Kopec je tak prudký a cesta nekvalitní, že někteří jedinci slézají z kola a tlačí. Nakonec všichni dorážíme do nejvyššího bodu naší cesty. 

Zde je opět vrcholová prémie podávaná bankéřovou rukou. Míra nás fotí mobilem, aby mohl poslat foto Psíkovi, který loví ryby někde na Ostravici. Foto je hotové během chvíle, ale odeslat se to nedaří. "Míro dělej, chladnou nám partnerky", povykují někteří. Konečně se operace zdařila a my můžeme pokračovat dál. Sjíždíme na Třebovské stěny a chceme se kochat pohledem na skály. Jenže ouha. Zde těžící lesáci udělali z cesty tankodrom a tak někde jedeme, někde tlačíme, někde přenášíme. 

"Připadám si jak Šimůnek" prohlašuje Pavel, když s kolem na zádech již poněkolikáté přeskakuje  padlý strom přes cestu. Všichni sice nadávají na Pepu, co to naplánoval za trasu, ale nakonec se shodují v tom, že to bylo celkem "dobrodružství". 

Po exkurzi na Třebovských stěnách se znovu napojujeme na cyklostezku směr Skuhrov. "Věruško tohle je už určitě poslední kopec" slibuje Pepa Věrušce, kterou už začínají bolet nohy. Chudák děvče netuší, že ten poslední kopec bude ještě pětkrát a tak statečně šlape dál. Zde je první zastavení - výhled na Jeseníky a Orlické hory. Je ale mlhavo a tak vidíme celkem prd.

 Nakonec přeci jen sjíždíme dlouhým sjezdem do Srnovského údolí a kochajíce se dojíždíme až k restauraci Nad hrází. Zde volá Pavlovi Jitka. "Promiň, ale musím končit, protože si musím očistit kolo od nějakého lejna" říká Pavel a drhne kolo lopuchem. A nechápe kde k tomu kusu trusu mohl přijít.

 Ještě foto u totemu, který zde vévodí místnímu tábořišti, vyšlápnout další "poslední" kopeček a jsme u hospůdky. Jsme zde jedinými hosty a tak si můžeme vybrat kde budeme sedět. "Tady leží nějaká peněženka" povídá Kamča. Je plná dokladů a tak jí předáváme číšníkovi, aby jí pak předal nešťastníkovi, který jí určitě bude hledat. Tento "nešťastník" se zde objevuje během půl hodiny a na výraz díků nám kupuje každému jedno pivo. My jsme v klidu poobědvali a jediný kdo má ještě hlad jsou Míra s Vlaďkou, neboť Míra v domnění, že Věruška svoji "dospělou" porci nesní objednává pro tři lidi pouze dvě jídla. Věrušce ale chutná a tak pokud se taťka pokusí uzmout alespoň hranolek, Věruška si zoufale brání talíř rukama a nedá ani sousto. Vzápětí volá Liduška že v Čermné je bouřka a jestli jsme schováni. Zde však praží slunce a po dešti není ani památky, zatímco deset kilometrů od nás se čerti žení. 

... takhle to vypadalo na Srnově když v Čermné pršelo

Po obědě se všem zavírají oči a tak po závěrečném kafíčku volíme kopcovitější variantu cesty, aby se každý probral. Opět je to "dobrodružství" neboť Pepa nás vede řepkovým polem a mezi pasoucími se krávami. Tímto však kopcovitá část výletu končí, napojujeme se na cyklostezku spojující Českou Třebovou s Ústím a Letohradem. Máme před sebou 23 km po rovině a novém asfaltu. Chvíli ještě musíme čekat na "zemědělce" (Pavel, Kamil a Petr), kteří se zapovídali s majitelem stáda krav a nevědí kdy se utrhnout. Potom už nám cesta ubíhá mílovými kroky. 

Dojíždí k hospůdce "U třech mostů". Zde také točí Bernarda a tak nemůžeme odolat a zastavit u občerstvení č.2. Vlaďka zjišťuje, že má prázdné zadní kolo a tak se servisní tým dává do práce a vyměňuje jí celou duši. Volá nám Psíček ze svého výletu za rybami. "Kolik už jsi chytil ryb" ptá se Míra. "Zatím čtyři Radegasty" odpovídá Standa. Obloha se ale začíná kabonit a tak po jednom občerstvovacím pokračujeme dále. Malé zdržení nastává hned po výjezdu, kdy je potřeba dofouknout Vlaďce kolo, ale pak už vše jde bez problémů. Po cyklostezce dojíždíme do vesničky Červená. Přímo uprostřed obce stojí hospůdka a co si myslíte že točí - Bernarda. 

Nemůžeme odolat a zastavujeme se i zde na jedno. Hned vedle sezení je i malá udírna. Pepa je zvědavý jak to vypadá uvnitř, odklápí víko a ... uvnitř je schováno, za značného veselí ostatních, 6 klobásek. 

Další a poslední naší zastávkou je cukrárna u nádraží v Letohradě. Všichni si dávají kopec zmrzliny a potom už jen směr cíl naší cesty - chajda. Přijíždíme kolem 17. hodiny, unavení ale spokojení, že se to letos obešlo bez úrazu a že jsme nezmokli. A jako na povel začíná pršet. Tento déšť už nás ale nemůže ohrozit, protože jsme všichni zalezlí v chajdě, jen Míra dobrovolně mokne a opéká kuřecí stehýnka. 

Přijíždí i Hanka Čapáková se slovy, že konečně po roce dorazila z výletu na chajdu. Čapák má trochu obavy dát si pivo, protože má v sobě kilo jahod, a my máme obavy, aby jsme to s ním v chajdě vydrželi. Vše ale probíhá bez problémů a jahody se s pivem nepopraly.

 Jediný karambol nastává když na Čapáka padá část silvestrovského poháru a pořádně ho praští do hlavy. Dnes jsme ale v chajdě moc dlouho nepobyli. Všichni jsou vyvětraní a unavení a tak kolem desáté se s mohutným zíváním rozcházíme k domovům. 

... zde je plán trasy našeho výletu. Skutečnost se sice v detailech lišila ale už se mi to nechtělo překreslovat. Výlet se všem líbil (hlavně ta "dobrodružství") a doufejme, že příští rok pojede víc cyklistických nadšenců a nadšenkyň.

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka