Chajďácká kronika - rok 1982 strana 2

	CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1982 strana 2.
	Hlavní stránka Strana 1. Strana 3. Strana 4. Finance

	DUBEN MIREK Duben – je měsícem doznívání matky zimy, jak se lidově říká. „Ještě tam budem“ samozřejmě za těmi kamny. V chajdě jsou ty dřevospalné neboli třískohltny a tak od nich nebudeme raději moc utíkat. K této nedílné, ale i velice málo populární činnosti zvěčňování osudů jsem se dostal (Mirek) již tradičním zvykem – metáním lózu. Lístečky nám zahřívaly klobouk, tedy maskáčovou čepici a byl vytáhnut papírek se jménem … Mirek. Tak tedy již podruhé se snažím brát dějiny do vlastních rukou a něco se pokusit zvěčnit. Začátek měsíce byl již při první návštěvě kulturního stánku – chajdy – dne 2.4. 1982 oslaven dosu málo známým mokem – červeným vínem. Však již při prvním vstupu do chajdy jsme navětřili, že něco není v pořádku a po chvíli se zjistilo co. Nebyl vyměněn fotografický kalendář a tak se našemu fotoamatérovi dostalo velice nejapných slov. Toto nedopatření se nám záhy podařilo odstranit a tak mohl být vrhnut na plac problém – dřevo. Jak už to tak u nás bývá zvykem neumíme se s některými případy rychle vypořádat a tak tento problém byl ponechán osudu. Na 10.4.1982 byly plánována veliká oslava narozenin „některých členů“. Účastníci – Standa, Láďa, Pepa, Milada, Marta, Jirka, Petr, Karel, Zdeněk, Kamil, Jitka, Jirka, Věrka a Míra přišli poněkud déle z důvodu návštěvy, ale vše stačili dohonit. Veselost nám vytrvala téměř do tří hodin, kdy se to pomalu začalo vytrácet z chajdy. *NEDĚLE VELIKONOČNÍ – menší svátek v Čermné.* Po několika tj. osmi letech se tu opět začalo hrát divadlo. U toho jsme nemohli chybět ani my. Naše účast byla hojná, zvláště když se sehnaly protekční lístky v páté řadě. Všem se teátr moc líbil, hlavně některé postavy herců …. Bedřich, dodávaly divadlu ten pravý ráz. VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ BYLO JIŽ TRADIČNĚ VE ZNAMENÍ OSTRÝCH MUŽŮ A ... tvrdých nápojů. Nedá se však přesně určit kdo z toho vyšel vítězně, zda-li nápoje svým připraveným množstvím se zalekly připravenosti mužů nebo mužové, jejichž mozek byl zkalen nápoji chytře zanechali dalšího jejich ničení, jdouce s heslem „moudřejší ustoupí“. Však také Standa si musel opatřit platnou omluvenku; podpis sice je, ale vážení – razítko chybí!? Naše pouť již tradičně začíná u Klekarů přes? Filipovi a po silnici na horní konec. Cestou stavějíce se nás 10 chlapů po všech vilách a chaloupkách, kdes bydlejí ty něžná stvoření, kterážto je třeba pozdraviti vrbovým proutím a něžným jalovcem. Letos nám chyběl Olda, který jakožto otec a manžel musel na přání své ženy zůstat doma. Nicméně bylo nás dost a v každém bytě, kam jsme přišli, z nás měli velikou radost. Řečeno slovy básníka: „… jako potopa, která se valí hned tam, hned jinam. Návštěvní den měli též ve vedlejších vesnicích, kam jsme jeli již trochu nebezpečně posíleni pozdravit známé i neznámé. Na Kunčicích se od nás odpojil Láďa a tak nás zbylo devět. V tomto složení stavivši se ještě v Turecku na kafi, dojeli jsme konečně o půl třetí do své rodné vsi. *24.4.1982* se na veřejném fóru uskutečnila zábava, na níž vystoupila poprvé v tomto roce rocková skupina QUIZ. Dle pramenů jež se dohadovaly, Mirek se Standou drželi stoly spolu s pořadatelem Láďou a nezahálely ani sklenky, které se (pokud bylo) plnily červeným. Zbytek mužstva obsahujíce Miladu, Věru, Jitku, Petra, Zdeňka, Karla, Jitku, Pepu přišel o něco později a JEŠTĚ DÉLE PŘIŠEL NEČEKANÝ ČLEN VYSLANÝ DO CHMELAŘSKÉ LINIE – Kamil. Jak se říká červené nebo bílé, ve víně je pravda, to ano, ale NEMÍCHAT!! *25.4.1982* Pouťový odpolední trénink, jakožto každé, když je slušnější počasí, nedělní odpoledne, bylo věnováno sportovnímu zápolení. Pomalu se začalo i hrát a Mirek špatně doskočivši (ještě unaven?) udělal si výron. Ve hře se však pokračovalo za skandovaného povzbuzování obecenstva (Hela a Mirek) a tak uplynulo zase celé odpoledne. PŘEDMÁJOVÁ VESELICE S OHNĚM, NEBOLI KAŽDOROČNÍ ČARODĚJNICKÝ REJ *30.4.1982* se nyní pořádal u chajdy. Byla proto přijata a vybudována určitá opatření, aby nás nic nepřekvapilo. Avšak hned nás překvapil příchod všech pozvaných až ve 22 hod a ještě nepřišli všichni. Zábava se přesto začala dostávat do proudu hlavně topinkama a … Vše vyvrcholilo kolem nulté hodiny, kdy rodičové skončili své posezení u ohně a odebrali se domů. Povzbuzená veselost některých z nás nebrala mezí a vymýšlely se různé kousky k pobavení národa. Čarodějnice létaly na všem jako zběsilé, ale nebylo jim to nic platné, neboť už udeřila hodina a ztratily všechnu moc. Tak se odebraly do chajdy – ohřát a zatancovat. Objevili se také první odpadlíci, ale ostatní teprve přicházeli do ráže a tak se vesele trsalo až k té třetí hodině, kdy přicházela všeobecná únava a tak dokončivši všechny zbytky, odebrali jsme se domů. Po tomto menším tahu zbyl menší schodek v pokladně. Láďa ho hezky nazval propastí čítající okolo 750 „metrů“. KVĚTEN O květnu se říká, že je to měsíc nespoutaného, někdy bolestného, ale vždy krásného mládí. Ano, je měsícem prvních lásek, zklamání, nabité důvěry v druhého, ale i šíleně protkaných citových vztahů. Kde se žije bez lásky, bez citlivosti k druhému, nemůže být nikdy ten pravý ráj. A v písni jdou slova: “… v máji to kluci nemaj z lásky strach a děvčata řeknou ách…“ Jako pro správnou partu nezačal měsíc zrovna nejlépe. První slezina byla až 14.5.1982, kdy se vše kapku připravilo na oslavu Jitčiných narozenin. Jitka s Věrou to také nemají lehké – v jednom měsíci se narodit a ještě složit zkoušku z dospělosti. Ten pátek se konala sice drobnější zato velkolepá oslava. Po delší době se tu konečně objevil náš voják Josífek. Vše začalo velice pozdě, dni se nám poněkud prodloužily a tak se vesměs chodí do chajdy až když se setmí tj. okolo 21 hodiny. V chajdě bylo dosti teplo a tak basa dostala čtyři nohy – Milada, Mirek a o půl jedenácté doběhla pro pivouše. Ty se chajdě ani neohřáli a byli fuč. Na nás však už pokročilý čas byl také znát a s doprovázejícími chóry Olympic “… skončili jsme jasná zpráva …“ odebrali jsme se domů. *15.5.1982* Sobotní večer nás vyhnal opět k hraní volejbalu. Chvíli jsme si zahráli a pak přestrojíce se do disco hadra odjeli jsme na Kopečkovou pouť. Šlo pomalu už k desáté hodině a tak výběrčí vstupu byli již zřejmě obtěžkáni množstvím valut, ježto my prošli bez úrazu hned k prvním atrakcím. Nutno dodati že jme jeli nadvakráte. Byl pouze k mání jeden vůz a tak Karlík dělal co mohl a předváděl s našimi maličkostmi – Kamil, Jirka D., Mirek, Jirka M., Petr, Jitka, Jožka, Zdeněk, Milada – silniční The rallye. Na náměstí v Letohradě byly opět rozmístěny více či méně přítažlivé atrakce. Nejpřítažlivější podle davu lidí, byly stánky úplně vzadu a když jsme se tam konečně propracovali ukázalo se proč. Nebylo tam nic jiného než …., tedy nic pro nás , jež jsme přijeli za docela jiným účelem. Ale lákadlo to bylo, však také Standa si s ním chvíli tykal. Řádně jsme si zařádili u USA her, vykolotočovali se a vyhoupačkovali. Kamil, Zdeněk a Jirka M. toho neměli ještě dost a tak se šli podívat na zábavu, kdežto další část osazenstva odjížděla již domů. Přijeli jsme ke Klekarom a sotva vystoupivši z auta, uslyšeli jsme hlasitý přímo pazvuk, který se linul z korun stromů u chajdy. Ukázalo se že je to sýček, který si hraje se zesilovačem 4 x 100W, tedy kvadro. No, namlsajíce se zvuku šly jsme na kutě. *16.5.1982* Po ranní jsme se dohodli, dle pěkného počasí, že již opět nastal čas, abychom se vyfotili.Byl stanoven přesný čas na 9 hodin u Klekarů a tak jsme se pomalu ve tři čtvrtě na deset sešli. Nicméně se naši fotografové Pavel s Karlem snažili a za chvíli na nás vyletělo pár dravců, asi Kakadu. Poté jsme se odebrali nad chajdu k ohradě a tam nás přišlo pozdravit stádečko bizonů. Ti si po chvíli vzájemného okukování a sbližování řekli, že moudřejší ustoupí a tak od nás téměř odletěl i dotěrný hmyz. CHO po 4 letech a 7 měsících od 1. focení Bylo už vlastně pomalu k obědu a tak rozcházejíce se, domluvili jsme se na odpolední mač. Sako jsme natáhli asi o půl třetí, vedro k zalknutí a tak před hraním jsme se osvěžili ve vaně což byl pro nás velký doping. Také počet v každém mančaftu přesáhl normální trend. Sedm lidí to už je co říct. No po skončení zápasu se několik chlapců dohodlo, že pojedou pro pivčo, ale točený. Nakonec se z toho vyklubaly čtyři jízdy, poslední s 10- ti litrovým demižónem ke krčmě. Naše halasnost pak také neznala mezí. Pamětníci z náměstí říkali, že něco takového už dlouho neslyšeli. Po jedenácté se naše devítka Jirka M. (INGLIŠAN), Standa, Pepa, Mirek, Kare, Kamil, Zdeněk, Jirka D., Pavel rozešla. TO BYL VÍKEND *21.5.1982* Náš pokladník Věra se konečně rozhoupala smazat schodek v pokladně a nastolit námi již toužebně očekávaný pořádek ve valutách. Večerní sešlost u Klekarů byla již od počátku trochu znuděná a tak jsme zůstali na lavičce při kytaře a lidových i populárních písních. Však chlad nás brzo, po 22 hodině rozdělil, každého do svých komnat. *30.5.1982* V nedělní podvečer se vypravilo množství přejících v počtu tj. hodně, popřát Věřě k narozeninám a též ke zdárnému dokončení školy. K tomuto konání se sešlo, po dlouhém trhání rozličných květin od pazgřivce až po lilii mourovatou. Jakou měla Věra radost ? Červen – měsíc luhů a hájů a hlavně všeho živého v nich. Životy malých sotva se narodivších tvorečků jsou v neustálém nebezpečí a proto se tyto malé bytosti uchylují pod ochranu své matky. Pomalu také uzrávají první plodiny nového roku a pán všeho tvorstva – človíček už očekává léto, které je již za humny. Jak jinak než tradičně se slavily narozeniny Ládi v útulném, decibely protkaném ovzduší chajdy. Sraz osazenstva se jako vždy poněkud přiblížil k hodině H, kdy má (Mírova) spíše aktivita dosahovala vrcholu svého působení. Téměř první přišli hosté ze zahraničí Hela a Marta, za nimi s menším odstupem starousedlíci. Večer i oslava se nám docela zdařily, neboť kdo zameškal úvod, nakonec vše dohnal i předstihl.(PERSICO)– tajemný název, kdo nic neví !? *19.6.1982* *ÚPRAVA VOLEJBALOVÉHO HŘIŠTĚ* Už dávno bylo potřeba s ním něco udělat. Až dnes je to chytlo. Snad že byl červen. Pěkně srovnat povrch, natřít kůly, navozit písek a později časem upravit napínání sítě. Hřišťátko jako stvořené pro mezistátní zápasy. A to je teprve začátek. Ještě musíme projít mořem tréninků. *25.6.1982 - VI. VELKÝ TÁBORÁK* Příjemné překvapení už v červnu. A jak je psáno na pozvánce – KLOBÁSOVÝ TÁBORÁK, pod kterým se skrývá VI. VELKÝ TÁBORÁK a oslava začínajících prázdnin. Účast byla víc jak hojná. Po sečtení všech přítomných docházíme k zajímavému číslu 50. Strhující začátek: Páni nalevo, dámy napravo a jedem - dva, tři Podívej jak všechno krásně probíhá, jen sud se pomalu ztrácí. Pěvecké schopnosti neopustily mnohé z nás ani o půlnoci. Tady to vypadá na Mlhoše. Ale co tak chtějí požičať ?


	Předchozí stránka Hlavní strana Další stránka