|
2.10.1982 – PEPA
Několik moudrých a rozumných hlav se sešlo aby rozhodlo, že se bude víc jíst (tedy baštit, případně
i ládovat), tak i pít (tedy chlastat, případně se sprostě ožrávat).
No a jelikož je podzim a kopou se brambory, tak se plénum usneslo na křapáčích.
Každý přinesl trochu zemáků. A co by to bylo za pořádek kdyby se
vařečky (tedy kuchtění) nechopily něžnější půlky lidstva. I
když se našlo několik nespokojenců - „málo slané“ – byly křapáčky
ohodnoceny známkou výborně. Tato pochutina se konzumovala na dvakrát
stylem:
-
co se vejde,
aby se nechalo chodit, koulení nebylo nutný
-
hodinová
pauza na slehnutí, jednoduše proces trávení chce taky svůj čas.
Uhrkání – takovej běh k salaši a zpět má něco do sebe.
-
vše dodlábnout aby nic nezůstalo.
Stručně řečeno byl to dobrý tah, vyloženě dlabancový.
8.10.1982 – pátek - Svátek má Věra.
Kája přišel s nápadem využít tohoto k návštěvě Věry
a Míry Řehákových. V 8 hodin se osazenstvo dvou aut s plným
elánem vydalo na cestu. Tentokrát řídil Láďa a Kamil. Přísedící
– Míra, Pepa, po chvilce přemlouvání i Olda s Janou, dále
Karel, Milada, Jitka a Hela. Po terénní vložce před vlastním bytem
jsme dorazili k cíli. Uděláme krátký proces. Když jsme všechno
snědli a vypili odrazili jsme k domovům. Večer to byl správný,
i když staré známé firmy prosazovaly své.
Jednu oslavu máme za sebou, ale Věrky jsou dvě tudíž:
9.10.1982 – Věra
Smluvená hodina dvacátá se posunula o nějakou tu půlhodinku, což
je u nás již delší dobu normální. TOPINKY se dělaly venku na lavičce.
I tentokrát se uplatnila metoda dvou etap. Zdálo by se, že jeden
bochník chleba nebude stačit. Opak byl pravdou. Když se Karel přihnal
s dalším chlebem tak už nikdo nechtěl, kromě těch co maj
tasemnici. Pro účastníky tohoto večera Standu, Petra, Zdenka,
Miladu, Jitku, Věru, Míru, Karla, Pepu, Kamila a Jirku to byl večer
plný smíchu. Náhodný chodec po cestě by si mohl lehce mysle, že
jde okolo ZOO nebo blázince a to sice proto, že se z chajdy
linuly zvuky jako : hu – hu, haf – haf, vaů – vaů …. Bylo už
brzo ráno když se šlo domů.
15.10.1982 – pátek
Byl to pátek jako každý obyčejný. A jelikož už fučí ze strnišť,
pro zahřátí, než se kamna roztopěj, zo dvě kapky. To by ještě
nebylo tak zlé. Jenomže pak se nalejvání chopily ženský a už to
jelo jak po másle. Po delší době se v chajdě ukázal Láďa a též
Věrka, dále Jitka, Petr, Milada, Zdeněk, Karel, Kamil, Jirka a já
(Pepa) a po odpolední i Míra. Padlo heslo „Musí vyschnout trezor“
a skoro se to povedlo. Až na Rozumně Uloženou Měnu. I tancování se
rozběhlo do otáček. Ale čas neúprosně letěl. Bylo mezi 2. a 3.
když jsme se rozcházeli. Byl to jede z lepších tahů, i když vše
začalo nenápadně.
23.10.1982
Jako každoročně SSM pořádá alespoň jednu zábavu. Bývá zvykem že naše skvadra panuje v šatně
a zbytek obléhá stůl pod hodinami. Orioni docela mastili. Kolem devátý
jsme mohli být kompletní, až na Pepu, ale ten má takovýhle mínus:
„ ______________________________________ „
Zvířátka a Petrovští nadhazují plán o oslavě vánočních svátků. Je to důležitý
bod, ale na zábavě není čas o tom přemýšlet. Šejk sem šejk tam,
občas zaběhnout do šatny a popůlnoci horlivě sbírat skleničky,
aby Jana nebo Olda mohli doplnit zásoby. Snad nejlepší byl „rej
smetí“ a posléze gulášové tango, které nás sice posilnilo, ale
pak už jsme se zmohli jen na „umírněné“ dupání na parketu.
24.10.1982 - POSLEDNÍ LETOŠNÍ VENKOVNÍ VOLEJBAL
I když jsme byli po zábavě, vydrželi jsme mlátit do míče celé
odpoledne. Neděli jsme završili kinem, jehož název na dnešní den
sedí. „Dnes k nám přišel nový kluk „ a Kája nezapomněl
podotknout: „Napiš 2x“.
29.10.1982 – pátek polo – chlebo topinkový
Pozor – topinky s vejcem na úvod, později topinky obyč. Jen
tak na okraj - byly znamenité. Skupina IA – export. Došlo i na poslední zásobu
trezoru, která padla dík směnovýmu hochoj. Na osazenstvo – Petr,
Zdeněk, Láďa, Milada, Jitka, Kamil, Standa, Míra a Pepa padla
podzimní ponurá nálada. I když několik jiskřiček lepší nálady
prolétlo, ale vždycky nemůže být svátek.
LISTOPAD
 
5.11.1982 - pátek
Konečně zase pátek. A nebyl jen tak obyčejnej. Jen co přijdu domů, za chvíli
makáme na „Japonsko“ a pak hurá do tělocvičny. Někteří nedočkavci
již pobihovali v prostorách areálu tělovýchovy ale organizovaný
pohyb začal až po rázném povelu hlavního organizátora – Karla.
Vojenské „ póóózor“ vyvolalo výbuch smíchu, ale přesto jsme
se nějak srovnali. A to byl tedy začátek našeho podzimního a zimního
sportování.
Při rozcvičce nám dal Láďa „trochu“ zabrat a poté se otevřel
prostor pro naše křepčení. Nejvíc lákaly velký modrý žíněnky,
ale nenechali jsme na pokoji ani švédskou bednu a na svý si přišel
i náš kulatý přítel. Improvizace nade vše. Místo saka kousek špagátku
a už se začalo plácat. Kolem 10. hodiny večerní tělocvičnou zahučelo
3x zdar a pak už jsme se loudali domů, neboť v sobotu večer se
konal další tah a je třeba, aby byl člověk čerstvej. A vůbec bylo
to fajn.
6.11.1982 – sobota
Zábava a zase budeme v šatně.
Ale proč ne, minule jsme to taky nějak zvládli. Před osmou jsme se s Mijou
(Jitka a Milada) přiřítily do šatny a chlapci (Kamil a Petr) s Maruškou
byli již v plné práci. (šplhouni nechtěli nás tam ani pustit
– zase podlejzaj.) Přítomni byli již i Věrka s Pepou III. a
za chvíli dorazili Mirek i ostatní Pepové (Josef I. a Josef II. –
který si „dovolil“ na moment opustit službu vlasti a přijet mezi
nás). O něco později přišli i Láďa s Martou, Jana s Oldou
již fungovali u vína, Jiřík se taky pohyboval v začouzených
prostorách a schází ještě Jaruška – ale ta je nemocná. Takže
by jsme byli pro dnešek všichni? Ááá – ještě Kája – kdepak
ten se zašívá. Neměl on náhodou svátek? Takže účast z řad
CHO? Je to dobrý. Skupina QUIZ lákala mládež na parket (docela se jí
to povedlo – Luboš se snažil málem zas sežrat mikrofon, ale z objektivních
důvodů bylo číslo vypuštěno). Zvláště Josef I. projevil svoji
aktivitu. Chudák Jana, nohy jí vlály ani jsme se nestačili koukat.
Nechyběli tentokrát ani Petrovští, kteří svěřili část svého
oděvu do šatny a přispěli svým žoldíkem do kasy. Před koncem zábavy
se členové CHO postupně začali vytrácet. Zbylo nás tam pak už
mizivě a k tomu bleaňúrky pod stolem. Však my se z toho nějak
dostanem, bleaňúrky bude uklízet někdo jinej. A taky že uklízel.
Vzali jsme roha jen co jsme si uklidili na svým písečku – a bylo právě
na čase.
7.11.1982 – neděle
„A v neděli v žerykoj“ (Josef III). Údajně se měla
konat nějaká schůze. Ale vůbec se jí to nepodobalo. Řešil se úplně
jiný problém a co jinýho než alkohol. Věrka sázku prohrála, takže
Láďovi přispěla Myslivcem – zaprášilo se po něm, ani výpary
nezůstaly. Pouze mlsný huby byly stále nenasytný, takže Karel musel
dotáhnout svý zbytky různých utrejchů. A když už došlo skoro i
to nezbylo než jít dom.
19.11.1982 – pátek
A zase je tu pátek a zase jdeme do tělocvičny a pak zase „pojď na
chatu mou“. Tentokrát máme topinky s toustama. „Přestože je
nedostatek sádla, chajdový buržousti si na sádle pečou chleba. (Míra)Kamilek
se ve čtvrtek zařadil již mezi devatenáctiletý, takže přišel v pátek
řádně vybaven. Dort byl dobrý o Myslivci se raději nevyjadřuju,
jeho příznivci by si to nenechali asi líbit a že je jich dost, o tom
svědčí prázdný flašky. Takže Myslivec se ani neohřál, ale zima
mu jistě nebyla, neboť krkama uháněl tak rychle, že na to vůbec
neměl čas. A pak honem na parket. Přestože probíhaly preventivní
opatření proti únavě, bylo to i tak děsně vyčerpávající, takže
je tu druhé kolo topinek – Zdeněk samozřejmě vyplácal všechno uškrblený
sádlo, ale topinky byly dobrý.
21.11.1982 – neděle
V neděli odpoledne táhne horda členů CHO směrem k mladým
Dostálom. Japa by né. Janě bylo osmnáct, ale v letošním roce
a to zítra jí bude 22. Do kuchyňky jsme se vešli všichni A dokonce
zbylo místo i pro Láďu a Martu, kteří dorazili o něco později.
Kolik že těch flašek Jana dostala? – těžko říct – šly hned
na odbyt. Červený, bílý – zavřeno, vodka, becher – každej na
co má chuť. Malá Martina nám ukázala pár artistických kousků.
„Stoj na hlavě“ jí šel perfektně. A pak už bylo moc hodin
(alespoň na nedělní večer – kdyby to bylo v pátek to by byla
jiná), takže jsme přesídlili domů.
PROSINEC
JIRKA
Byl sice pátek – Františka, ale jsme se sešli kvůli jinému jménu. V neděli
je Jitky, ale můžeme to oslavit o něco dříve. Každý byl trochu
unaven. To proto, že jsme tvrdě trénovali a hráli již tradičně páteční
volejbal. Nikdo neodpočíval doma, ale přišel do chajdy. Sešlo se nás
asi 10 členů. Zavítal k nám i jeden host – Milan Smejkal,
který přišel spolu s Kamilem trochu opožděně, protože se účastnili
diskotéky u Mydlářů. Venku fučel studený prosincový vítr, ale v chajdě
bylo příjemně. V kamnech to praskalo a vládla dobrá nálada. Více
se debatovalo než tancovalo. K dobré náladě nám hrál
magnetofon a nikdo by si ani nevšiml, že už je půlnoc. A tak nastal
pomalu čas na rozloučenou a návrat domů.
25.12.1982 – sobota
V sobotu 25. prosince, tedy den po Štědrém dnu, se konala v chajdě výroční schůze.
Hodnotil se celý uplynulý rok a přemýšlelo se nad rokem nadcházejícím a úkolech s tím spojených.
„Hlavní slovo“ měl Míra. Samozřejmě že se to neobešlo bez občerstvení.
Debatovalo se hlavně okolo financí (viz zvýšení poplatků),
volejbale a příprav Silvestra. Jak už je u nás zvykem, necháme se
strhnout dobrým jídlem a mnoho důležitých bodů zůstalo nevyřešeno.
Pozor přátelé, už tu máme poslední den osmého společného roku.
Vlastnímu Silvestru předcházelo hodně úprav v chajdě. Už v pondělí se začalo uklízet a zadělávat
všechny díry a škvíry, které pouštěly do chajdy studený venkovní
vzduch. Hlavními aktéry tohoto díla byli Míra, Pepa, Petr a Zdeněk.
Když byly všechny tyto práce hotovy, teprve potom se mohlo začít
NEJVĚTŠÍ TAH NAŠÍ CHO V ROCE 1982
Začátek byl stanoven na 20 hodin, ale co bychom si povídali. Každý
kdo přišel přinesl nějakou maličkost a uložil ji prozatím do
trezoru. V chajdě bylo čisto milo a teploučko. Na stole ležely chlebíčky,
jednohubky a další druhy dobrot. Pitiva bylo dost a dost. Čísel na
stole jsme se drželi opravdu jen na začátku. Poté převládl volný
styl. Všichni netrpělivě čekali na losování dárečků. Tato chvíle
nastala kolem 22 hodiny. Nerozdávaly se žádné drahé dárky, ale dárky
které potěší a udělají radost. Dárečky – velmi dobrá myšlenka
a proto by se měla udržet i do následujících let. Čas roku 1982 se
pomalu naplňoval. V chajdě vládla skvělá nálada. Po dobrém jídle
a pití se chvíli debatovalo, ale i tancovalo. Pak nastala ta očekávaná
chvíle. Ručičky hodinek se překryly a byl tu rok 1983. To všechno
se neobešlo bez šampusovýho přípitku a vzájemného blahopřání
si všeho nejlepšího.
 
Rozbalování dárků - netrpělivost nezná mezí
"Jé ten je hezkej"
" Prosím vás,mě vynechte ".
 
 
Ještě než se rozejdeme ...
|
|