CHAJĎÁCKÁ KRONIKA - rok 1982 strana 1.

Předchozí stránka       Hlavní stránka       Strana 2.       Strana 3.        Strana 4.       Finance

 

 

CHAJDA 1982 - 8. rok

NA JAŘE I V LÉTĚ

NA PODZIM I V ZIMĚ

A máme tady hnedle první větší oslavu v novém roce – Láďův svátek. Dnes vyjímečně – u Ládi v bytě. Jsme až kupodivu přesní. Je 8 hodin a my už na místě. Občerstvení bylo privela. A futrovat se stále taky není dobré. Ale když ten puding je tak dobrý. Musím podotknout, že zrovna pěkně hráli v rádiu, ale to nás neodradilo od ankety Zlatý slavík 1981 v CHO. Jasně zvítězil Míša, (David), Hanka, (Zagorová), a Olympik, i když někteří hlasovali trochu odlišněji. Zdálo by se že nálada trochu upadla ale nenechte se mýlit. Zdání klame – posuďte sami. To způsobily čerstvě vymyšlené hlody

Na závěr nesmíme zapomenout na los.
"Snad to nebudu já!?". A byl.

ÚNOR

ZDENDA:  
6.2.1982
Hned na začátku měsíce se naše tlupa zúčastnila požárnického plesu. Byla to akce v místě, takže jsme se nemuseli nikam vláčet. Já jsem byl načnutej (Zdenda) už od pátku, kdy jsme se Slávkem byli na Tesláckým plesu. Ten se moc nevydařil.

Už v šest Petr s Kamilem drželi stůl. Kolem osmé už všechno bylo na místě činu a mohlo se začít.Orchestr Slávy Bílého spustil ty svoje vypalovačky a Standa spustil taky svou písničku. „Chlapi pojďte na kapku dáme si pořádnou hafnu“ ale nikdo se nezvedal. A najednou kde se vzala tu se vzala pod stole flaša vodky. Josef se hnedka chopil díla a už nalejval. Párkrát jsme provedli naše děvčata a jako na každým plese nezapomněli nakoupit spoustu losů. „Když ti začne harašit pomůže ti arašíd“ a taky jsme jich spořádali. Josef dostal náladu a začal zvát každýho známýho, který prošel okolo našeho stolu. A drahá vodka ubývala. Lněnička v dosti nestřízlivém stavu vyzval Věrku k tanci a zrovna hráli tango. Byly to pěkný zalamováky přes koleno, ale naštěstí Věrka vyvázla bez zranění. Nadešla pokročilá hodina a začali jsme balit.

12.2.1982
Za týden po plese jsme se slezli poprvé v novém roce zase v chajdě. Slavili jsme Miladin svátek. Pití bylo dost ještě od Silvestra, jen jsme ho z preventivních důvodů převařili. 

"Dnes tu vládnu já". Bude to groček nebo svařáček

Naši zábavu jsme trošinku přeorientovali – na společenské hry. Bylo to sice náročnější na mozek než to křepčení, ale vůbec nám to nevadilo. Když nás přemýšlení přestalo bavit, odskočili jsme se občerstvit na vzduch. Milada pro nás měla další zajímavou hru na zvířátka čili medvědy. 

Jediné slovo: "Medvěd a ...".

Když jsme se všeci ve zdraví posbírali, šli jsme si trochu zakřepčit. Časem nám došlo víno, Věrka odešla, Jitka začala polehávat a pro dnešek bychom mohli udělat tečku.

Kino Dolní Čermná se stále těší naší návštěvou, ale období lepších filmů jsme i my uvítali s radostí. Mohli jsme se podívat co dokáže takovej MUŽ NA STŘEŠE, nebo KONEC AGENTA W4C. Sranda byla když UKRADLI TORZO JUPITERA, a pak  to bylo nejblíž PŘES VELIKÝ PŘEDĚL na ZÁVISTIVCE.

27.2.1982
První letošní zábava v okolí a tak bylo lidí jako mraků. I když jsme poslali zase dva hlídače stolů, tentokráte neuspěli. Nedalo se nic dělat museli jsme do podsvětí – jako mafie. TONICI se drželi celý večer ve formě. Po dlouhé době jsme se přeorientovali na víno. Výběr byl a kdo nechtěl mohl si dát pivo. U stolu jsme se zabávali klábosením, natahováním srkátek. I starší bufeťáci si přišli na svý. Není nad gulášek. Lovec neúnavně honil prsty po hmatníku a tak bylo muziky dost a dost. Postupně doléhala na jednotlivé osoby společenská únava a tak se šlo domů.

BŘEZEN

ZDENDA - LÁĎA

6.3.1982
Byla sobota odpoledne asi kolem pátý, zrovna když jsem dával do kupy ten svůj samohyb. „Rychle to zbal, skoč do vany a za hodinu u Filipů“ – to už nemohl být nikdo jiný než Karel. Jenže kdo to má v takový rychlosti stihnout. Když jsem dorazil na místo všichni už tam samozřejmě byli. Já zase jako poslední. Dodatečně jsem děvčatům a vlastně i Kamilovy poblahopřál a pak už to jenom zvonilo a žbluňkalo v krku. Jitka nás obletovala a tak jsme se pořád jenom cpali. Tanec nám dnes moc nešel. Několik lidí se časem rozuteklo. Ale já, Petr, Karel a Milada jsme se ještě vydrželi koukat na „Blázny ze stadionu“

A taky došlo k losování.

19.3.1982 – JOSEF
Ani jsme se ještě letos v chajdě neohřáli a už je tu březen, který je pro naši chajdu významný hned několika datumy. Důvod oslavy dnešního večera je jasný. Náš Josef jako vždy vše výborně zajistil. V chajdě příjemně teplo, reprobedna si brouká své oblíbené tóny a ani stůl nezůstává prázdný. O trezoru ani nemluvě. Nevím jak jsme se sešli ale až na Peťu, který byl nemocný, jsme byli v současné době všichni. Přípitek na sebe nenechal dlouho čekat, a pak už to jelo samo.

Na Josefa II. Mírovy narozeniny i svátek
Po chvíli dívky tancovaly v kroužku a kluky zvedl oslavenec svým živým rejem. Hudba byly velice pestrá, ale parket volný nezůstal. Při této oslavě půlnoc na sebe nenechala dlouho čekat a za hodinku s konstatováním,  že jsme se po dlouhé době sešli v chajdě a trochu se vyřádili, odcházeli pomalinku domů.

27.3.1982
Tento den byl dlouho očekáván – z vojny se vrátil Mirek a Jirka.

Mirek nás překvapil už v pátek večer. Chajda byly na tuto oslavu patřičně připravena i vybavena. Večer proběhl v živé atmosféře. Novopečení záložáci se měli ke skleničce i k tanci. K zábavě přispěl silně i Staník, který se nudit prostě nedovede. Hudbu ladil Pavlík a kvalita byla hned vidět. Magneťák hrál jen nouzově, jinak šlapal kazeťák se špičkovými hity. Ty nenechaly nikoho v klidu. Překážkou byl čas který nám svoji dávku brzy určil, i když domů nikdo nespěchal. Po třetí hodině se někteří raději blížili k domovu a někdo vydržel až do svítání.

 

 

28.3.1982 - První volejbal v roce 1982
Ještě je sice březen ale sluníčko nás vytáhlo ze zimovišť. Co dělat? Mohli bychom se trochu protáhnout a plácnout si voliš. Moc nás zrovna nebylo a přílišnou aktivitou téměř nikdo neoplýval. Zůstali jsme sedět u Motlů. Honza přinesl nějaký noviny a jestli Milada četla tohle a támhleto a už to četli všichni. Pomalu přicházeli i Klekarovic, Míra i Věrka a už by nás snad na ten volejbal bylo dost. Nejdřív to bylo takový plácando, ale pak jsme natáhli sako. A to bylo něco. Samý ukázkový akce, smeče a fintičky. S přibývajícím časem klesala teplota a tak jsme zapínali a shrnovali vyhrnutý rukávy. Nakonec jsme sbalili i sako. Vždyť byl ještě březen a chvátali jsme do kina.

 

 

  
  Předchozí stránka              Hlavní strana               Další stránka