|
Chajďácká kronika 2009 - zima - Únor |
||
|
Hlavní strana Zima-Leden Zima-Březen Pouť a čarodejnice Cyklovýlet Čtyřicetiny Léto Sázavák Konec prázdnin Putování po Slovensku Podzim Oslava Daniela Silvestr |
||
|
|
|
|
|
Vaše telefonní linka byla napojena na Váš sexuální
život. Výlet na běžkách14.2.2009 - na tuto sobotu byl naplánován a uskutečněn, po několika letech, opět výlet na běžkách. No, on to ani tak nebyl výlet jako spíš pochod na běžkách, ale vzhledem k naší fyzické či zdravotní kondici toho bylo až dost. Jak se říká - pro začátek to stačilo. Start byl stanoven na 9.30, ale ve třičtvrtě na deset byl na chajdě akorát Psík s Láďou. "Já mám žízeň, Láďo jdeme dolů pro sud" říká Psík. A jak řekl, tak i učinil. To už se scházejí i ostatní. Pepa P., Míra s Vlaďkou, Hanka a Pavel s Jitkou. Nakonec se nás sešlo na startu osm, což byl v daně situaci slušný počet. Mihl se zde i devátý člen - Štětka, ale ten jel jenom na běžkách do lesa krmit srnky.
... již se scházíme Počasí sice není ideální, ale je sníh a to je důležité. Nastává první problém - jakým voskem namazat, aby jsme nepromazali.
... "já volím modrý" říká Standa
... "Karkulka" Pavel s košíčkem a baťůžkem plným jídla
... honem natočit alespoň šnýtek a vyrážíme. Je 10.15 a my pořád ještě popíjíme pivo. "Nevyprdnem se na výlet a nezůstaneme na chajdě" říká kdosi. "Pivo tu je, jídlo tu je, teplo tu je, tak co by nám tu scházelo". Nejdřív si to všechno musíme zasloužit a tak se zvedáme a vyrážíme. Jedeme od chajdy Kobilicí nahoru na hřeben. Hned v prvním kopečku za kravínem nastávají první problémy. Někteří zjišťují, že namazali asi špatně nebo vůbec a tak se hned v prvním stoupání maže.
... ještě plni sil a s úsměvem na rtech Láďa nám dělá předšlapávače a šlape stopu. V lese je to jak v pohádce o mrazíkovi. Všude hromady sněhu a tak se kocháme.
... sestry Formánkovy při "kochání se". Stoupáme výš a výš, zahříváme se na provozní teplotu. Pavel nadává, že mu to neustále klouže a že to nechce jet. Míra někde ztratil korek na roztírání vosku a tak se vrací a vyběhne si ten kopeček ještě jednou. Když jsme vyjeli z lesa na volné prostranství, tak se do nás opřel pořádný vítr. Naštěstí na hřebeni nám šel do zad.
... první výletnící dorážejí na hřeben. Láďa už tam je.
... doráží i zbytek pelotonu. Pavel kdyby mohl, tak se vrátí zpět, ale hrdost mu to nedovolí.
... konečně na hřebeni (všichni už začínají mít zdravou barvu ve tváři) Nahoře děláme nezbytné foto a vydáváme se po hřebenovce směr Mariánská hůra. Ale hned v prvním sjezdu jsou slyšet výkřiky. To dochází k prvním pádům. Všichni to ale ve zdraví přežili a tak pokračujeme dál. Nyní vede stopa skoro po rovině a tak jedeme skoro po rovině. Šlapání stopy se ujímá Standa, protože Láďa se musí vrátit neb má ještě nějaké rodinné povinnosti.
... ve sněhu bylo jako v peřinách. Jitce se ani vstávat nechtělo. Až na potřetí se to povedlo.
... Pavel s Vlaďkou při přejezdu louky nad borovicí. Při sjezdu z dalšího kopečka je slyšet opět klení a nadávky. Pavel vydírá sníh až na hlínu. Při stavění se na vlastní lyže má velké problémy rozmotat lyže a nohy. "Já už se na to vyseru. A lyže dám Slávkovi", kleje Pavel. Míra v tom samém místě také padá. Bohužel už do zmrzlé hlíny. "Já tu hlínu mám snad i v prdeli" nadává a pracně se staví na nohy. My ostatní smíchy až brečíme. Holt cizí neštěstí potěší. Dojíždíme na Mariánskou hůru. Zde si dáme jen lehké občerstvení a protože neustále sněží pokračujeme hned dále. Standa mezitím vyráží se slovy: "Já jedu napřed, vy mě stejně doženete". Kde už jsme tohle jenom slyšeli???
... na Marjánce
... sjezd z Mariánské hůry. Ta černá tečka vzadu je Pavel, ta modrá vepředu Jitka Na Mariánské hůře se obracíme proti větru. Jedeme přes pole a vítr jde plnou silou proti nám. Nic příjemného to není. Dokonce i Standova stopa je během chvíle zavátá. Naštěstí jsme během chvilky na cestě nad Čapákovýma a zde už jsme schováni za větrem Cesta je tvrdá a uježděná a tak se jede krásně. Sjíždíme dolů k rybníku a přes hřiště přejíždíme k chajdě. Výlet nebyl dlouhý ani náročný, ale každý je rád, že už to má za sebou. Jsme vyvětráni, všichni se zdravou barvou v obličeji. Udělali jsme si krásný hlad a žízeň a tak se velebíme v teploučku chajdy. Zde už na nás čeká Čapák, který topí v kamnech a peče kuřata. Všichni si dáváme na zdar výletu kořaličku a grogánek. Jsme příjemně unaveni a tak není divu, že se brzy dostavuje ospalost. "Já jsem tak utahanej, že nemůžu ani mluvit" povídá Pavel když dorazil. A tak sníme kuřátka, k nim Jitčin vynikající bramborový salát a domácí chléb, pár nefiltrovaných piv a jsme zralí do postele. Jenže večer některé z nás čeká maškarní bál. Psík, který tam má točit pivo pořád říká: "Ještě si dám jedno a jdu si domů udělat hlavu". A je vidět jak se mu nechce. Taky si to "jedno" dává dvě hodiny. Když už to "jedno" je třetí a šestnáctá hodina na krku, tak se těžce a s nechutí zdvíhá a odchází. My ostatní posedíme jen o chvíli déle a jdeme také domů.
... já jsem tak utahanej, že už nemůžu ani mluvit
... vidíte zdravou barvu ve všech obličejích? Mezitím ještě Kamil, který byl na zabijačce přinesl kastrolek krup a kastrolek prejtu. Hned jsme to vše upekli v pekáči po kuřatech a zblajzli. A bylo nám fajn. Tak jako celý den. A večer se šlo na maškarní ples. K poslechu hrála hudba kapelníka Josky Máňo Má. Protože jsem se ale akce nezúčastnil, nechávám prohovořit pouze obrázky které nafotil Kamil.
... čípak je asi ten malý hodný Psík uprostřed |
||
|
|
||
