|
Chajďácká kronika 2009 - jaro |
||
|
Hlavní strana Zima-Leden Zima-Únor Zima-Březen Pouť a čarodejnice Čtyřicetiny Léto Sázavák Konec prázdnin Putování po Slovensku Podzim Oslava Daniela Silvestr |
||
|
|
|
|
|
Čím starší jste, tím těžší je zhubnout, CYKLOVÝLET DO
BRANDÝSA Jaro je v plném proudu, jedna pivní akce na chajdě střídá druhou a aby se nám nedělaly OTP (pro neznalé - ozdobné tukové polštáře), rozhodli jsme se udělat výlet na kolech. Start byl stanoven na osmou hodinu ranní v sobotu 23.5.2009 od "Céčka". A jelikož v 8.15 je na náměstí již 11 "pejsků" (Míra s Vlaďkou, Pepa s Věrou, Kamil, Pavel se Slávou, Láďa s Luisem, Magda a překvapení letošního výletu - Kožíšek), usoudili jsme, že nikdo další již nepřijde a tak vyrážíme.
... předstartovní nervozita Ale hned v první zatáčce potkáváme Petra M. s celou rodinou, kteří se k nám přidávají. No a je nás 16. Cesta dále probíhá dle Pepou vymyšleného itineráře. Bohužel jen pod Hůru, kde na nás čeká první nemilé překvapení. Po noční vichřici leží přes cestu padlý strom. Obejít ho lze jedině potokem a tak nezbývá nic jiného než popadnout ulomené větve do teplých a odklidit je. Naštěstí se těchto ochotných rukou nachází dost a tak je během chvíle cesta proklestěna.
... tudy děvčata neprojedete
... čekáme až nám silné ruce proklestí cestu
... Míša má lanovku (tatínka) i s postrkem (strejda Kamil) Dojíždíme na Kunčice, kde na nás čeká Marta Ř. A už je nás 17. A to ještě není konečné číslo. O kousek dál stojí Pejsek se svým silničákem. Teď jsme již kompletní. 18 kousků, to tu ještě nebylo. Byl překonán chajďácký rekord.
... na Kunčicích u Marty před jejím rodným domem
... a pak vyrážíme dál Cestou nám volá Karel K., aby jsme se, až pojedeme přes Libchavy, u něj zastavili na návštěvu. Dojíždíme k letohradské čističce kde začíná cyklostezka. Každý už má provozní teplotu a tak každý svléká co se dá. Jen zmrzlý Psík zůstává ve svých palčácích a jégrovkách.
... Psík se svým speciálním cyklistickým outdoorovým oblečením Odděluje se od nás Marta M. s dětmi, které už bolí nohy a tak nás zůstává 14. Vyrážíme po cyklostezce, ale na Valdštejně se od nás odděluje Psík s Kožíškem. My ostatní se vydáváme přes rozbahněnou louku k rybníku Šušek, který je vypuštěný a celý vybagrovaný. Standa s Kožíškem jedou na Žampach přes Hnátnici, protože cesta přes Šušek je pro jejich silničáky nesjízdná.
... na hrázi Šušku. Kamil neváhá a drobnými krůčky běží vyzkoušet zdejší TOI TOI. Zde už je zachycen při odchodu ze záchodu, kráčející dlouhými uvolněnými kroky
... dojezd do Písečné. V pozadí za Pavlem a Věrou je restaurace Růženka (bohužel ještě zavřená) A protože jsou všechna občerstvovací zařízení ještě zavřená, popojíždíme o vesnici dál. Po asi kilometrovém stoupání dojíždíme do Žampachu, prvního mezicíle naší cesty. Zde se potkáváme se Standou a Kožíškem, kteří mezitím vystoupali přes Hnátnici a teď na nás čekají na autobusové zastávce. "Kdo naplánoval takovouhle blbou trasu. Všechny hospody jsou ještě zavřený" povídá Standa, když jsme se potkali. A tak nám nezbývá nic jiného než zamknout kola a jít se kochat zdejším arboretem.
Projdeme se po místním parku, pokoukáme po stromech a křovinách, pokocháme se pohledem na Orlické hory a jedeme zase dál. Na Habřince již bude jistě otevřeno a tak nás žízeň popohání.
... mladší chajďácká generace a ...
starší chajďácká generace při procházce parkem
...
kdepak je asi chajda aneb výhlídka na Orlické hory.
... most přes hradní příkop
... hradní pán s hradní paní (akorát z hradu jim moc nezbylo)
chovanci - pardon - chajďáci na nádvoří žampašského ústavu
... Věra a strašidelné pařezy Nasedáme na kola jedeme dál. Další zastávka by měla být u Karla, ale protože projíždíme kolem Habřinky, touha po pivu je silnější než návštěva kamaráda. A tak naše cesta prozatím končí na Habřince. Zamykáme kola a jdeme si sednout na zahrádku. Jenže ouha, hospůdka otvírá až za čtvrt hodiny. Děvčata odněkud vytahují lavičky a jdou se slunit.
... čekání na pivo a ...
... vyhřívání se na sluníčku My sedíme na zahrádce, která je ve stínu a protahuje zde ledový vítr. Pak se nad námi číšnice slituje a přinese nám pivo. Najednou se objevuje zelené auto a v něm Karel, který se nás doma nemohl dočkat a správně mu došlo, že sedíme v sousedství na sklence dobrého moku. Kožíšek hledá pomocí Karla a GPS v okolí "poklady" a když mu Karel ukáže kde je poklad ukryt, je celý nedočkavý, aby už mohl vyrazit. Zaplatíme tedy pivo a vyrážíme. Dělíme se na tři skupiny. Jedna jde na návštěvu ke Karlovi, druhá pokračuje dále na Brandýs a třetí, ve složení Kožíšek a Petr M., jde hledat "poklad". Když odemykáme kola, Kožíšek náhle strne a povídá "Teď mi tu spadl klíček od kola. Spadl někde na zem a já ho nemůžu najít" A tak všichni lezou po kolenou a hledají a hledají.
... hledáme a hledáme Kamil sice nalezl dva podhříbky, ale klíček nikde. Už už to vypadá, že Karel bude muset přivést pilku a Kožíšek si bude muset ukrást své vlastní kolo, když najednou zazní Kožíškův vítězný výkřik A klíček je na světě. Zapadlý v batohu, ne na zemi, kterou jsme celou dobu zbytečně luxovali. Alespoň můžeme vyrazit.
... Kamilovy hříbky Sraz je v Brandýse v hotelu Jiřička. Poroučíme si pivo a jídelní lístek. Číšnice nás upozorňuje, že budeme muset chvíli čekat, protože tam mají ještě jednu akci. Nevadí, my máme času dost, ale že se to protáhne na dvě hodiny, to nikdo z nás nepředpokládal. Postupně dojíždí i zbývající dvě skupiny, za Pavlíkem přijela na oběd Jitka, navštívila nás babička Klekarova, která je zde na rehabilitaci. A my jen čekáme a čekáme. Pavlík nám během čekání oznamuje, že s námi dál již nejede, protože musí obkládat koupelnu a tudíž má ještě moc práce a musí jet s Jitkou domů. Nikdo mu tuto pochybnou výmluvu samozřejmě nevěří. Takováhle chabá výmluva. Měli by montovat v kancelářích rotopedy, aby tihle bankéři měli taky trochu fyzičku. A nám bylo hned podezřelé, že přijela s nosičem na kola na střeše. Oběda jsme se konečně dočkali a tak pokračujeme dál na hlavní cíl naší cesty - Brandýsský hrad.
... talíř s místem pro lžíci. V první chvíli to vypadalo jak mísa od pacientů z ústavu. Zlí jazykové tvrdili že použitá.
... Marta si už z nudy dává čaj. Za 28 Kč.
...
komu myslíte, že přinesli první oběd. Těm co dorazili poslední.
... nervozita a hlad po dvouhodinovém čekání aneb kdypak už ten oběd dostanu
... a dočkali se A tak už je nás jen 14. Zamykáme kola a šplháme na hrad, což je honosný název pro dvě polorozpadlé zdi. Zde se chvíli kocháme pohledem na Brandýs, uděláme společné foto a jedeme dál.
... my na hradě. A kde je ten hrad? Kožíšek po špatné zkušenosti se zámkem u kola svěřuje zamykání Petrovi. Ale při příchodu ke kolům nemůže klíček najít ani on. A tak opět hledáme a hledáme. Petr si zopakuje výstup na hrad, ale klíček nikde. Tentokrát tady není ani Karel s pilkou a tak zoufale hledáme dál. Nakonec se našel - u Petrova kola. Konec dobrý - všechno dobré a jedeme dál. Sjíždíme dolů do Brandýsa. Je zde pouť a tak se pomalu motáme mezi lidmi. Chceme se jet ještě podívat na památník Komenského, ale ouha. Přes řeku nevede most a tak se vracíme středem pouťového veselí zpět.
...
Láďa marně hledá lávku. Nedaleko byl sice vor ale na ten jsme si
netroufli. Napojujeme se na cyklostezku do Ústí. Kožíšek se Standou se od nás odpojují a objíždějí to přes Rviště a Klopoty. Pro jejich silničáky by byl zdejší úsek cyklostezky "hrob". Prý se staví cestou v Klopotech v hospodě a tak je máme prozvonit a pojedeme. My ostatní pokračujeme normálně dál, ale připadáme si jak na cyklokrosu. Stezka je ve výstavbě a tak musíme kola přenášet přes výkopy.
... tady už to jde, jen Věra ještě "vede" Když ale přijedeme do Klopot, Kožíšek se Standou tam na nás již čekají. "My jsme z toho kopce sjeli tak rychle, že jsme tu hospodu asi přehlédli" Pepa dojíždí s prázdným kolem a tak přehazuje duši.
Ještěže se našla jiná dobrá "duše" (Míra), která mu tu svoji náhradní duši půjčila. Dál pokračujeme po cyklostezce do Ústí bez problémů. Magda vpředu nasazuje závodnické tempo, vítr máme v zádech a tak kilometry rychle ubývají. Ale v Ústí pro změnu píchnul Kožíšek. Také přehazuje "duši". Tentokrát Standovu.
... Kožíšek nafukuje Standovu "duši" Poslední zastavení je v Červené, v hospodě. Točí zde Bernarda a tak dáváme jedno na osvěžení.
... mladí už nemůžou
... zatímco staří jsou ještě svěží Míra prozvání Čapáka, který peče kuřata, že do hodiny jsme na chajdě. A taky jsme tam do hodiny byli. Když jsme se ptali Jitky kolik toho Pavel obložil tak nám řekla, že akorát lehl na gauč a usnul.
... večerní pohoda před chajdou
... už zase chlastá pivo. Vyleju to do kopřiv a ty koukej mazat domů !!!! Během večera generální sponzor našeho výletu (který kvůli zákonu o reklamě nesmí být jmenován) věnoval nejlepšímu účastníku kosmetický balíček.
...
a vítězem se stává .............. Kožíšek Pepa napekl "cukroví", Míra dopekl stehýnka, poseděli jsme a popili a kolem jedenácté jsme se unavení, ale spokojení počali trousit k domovům. Délka výletu byla 72 - 78 km podle toho jakou kdo volil trasu. V neděli se pak zdravé jádro (Míra s Vlaďkou, Pepa s Věrou, Čapákovi a Standa) rozhodlo poobědvat na chajdě. Míra přivlekl grilovací kámen a opekli jsme pár stehýnek a prsíček.
... Míra zatápí pod kotlem
... pohoda před chajdou
... "Stando ochutnej olivy, jsou výborné"
... "tak co Stando chutnají, chutnají"
... zázrak na chajdě aneb Čapák pije mléko místo piva a jí suchý chleba !!! Polévka byla tradičně nudlová s játrovými knedlíčky. jako tradičně se děvčatům povedla. Dcerky Čapákovy udělali výborný zeleninový salát, Vlaďka upekla buchtu a tak jsme tak seděli a klábosili až do pozdních večerních hodin. Myslím si že to byl krásný a poetický víkend. Mapka výletu je zobrazena níže. Červeně je nakreslena původní trasa, modře skutečná trasa a zeleně jsou Kožíškovi a Standovy objížďky. |
||
|
|
||
