|
Chajďácká kronika 2009 - Putování po Slovensku |
||
|
Hlavní strana Zima-Leden Zima-Únor Zima-Březen Pouť a čarodejnice Cyklovýlet Čtyřicetiny Léto Sázavák Konec prázdnin Podzim Oslava Daniela Silvestr |
||
|
|
|
|
|
Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, PUTOVÁNÍ PO SLOVENSKU aneb Jak Psík přežil MORIBUNDUS. (latinsky moribundus znamená stav blížící se smrti) Je zde podzim a s ním i tradiční výlet na Slovensko. Po dlouhém dohadování a hledání termínu jsme nakonec zvolili pátek 25.9.2009. Jako každý rok jsme rozděleni na několik cestovních skupin a několik druhů cestovních prostředků. Psík letos poprvé neosedlal svého oře nabitého elektronikou a cestoval bývalou Jitčinou felicií. Jeho stará škodověnka skončila kdesi v garáži, kde čeká na svůj smutný konec. Jako tradičně jel se Standou Miloš. S druhou škodověnkou vyráží Karel M. s rodinou a malým Filípkem. Třetí skupinku tvoří rodina Břízovic se Světlanou, Barčou a Kubou. A v poslední skupince je Pepa P., a Čapákovi, čili skupina režistů putujících vlakem ke kterým se přidali nerežisté - Marta s Barborkou. Dohromady 15 duší. Když připočteme Balážovic rodinu tak nás tam bylo 20. Což je pěkné číslo vzhledem k tomu, že ze začátku to vypadalo, že to pivo nebude mít ani kdo vypít. Jako první dorazil do Ďurčiné Psík s Milošem. Okamžitě naráží sud a jeho jedinou starostí je správná funkce pípy. Pořád se mu na ní něco nelíbí a neustále dolaďuje funkci. My ostatní doraživší jsme spokojeni, hlavně že je pivo. A protože jsem cestoval s drážní skupinou budu se zabývat popisem jejich cesty. Ve 13 hodin vyrážíme z České Třebové rychlíkem směr Žilina. Zde ale nastupuje pouze Pepa s Čapákem, protože Hanka tímto vlakem cestuje již z Pardubic, kde byla na jakési konferenci. Jaké je naše překvapení, když nám oznamuje, že s námi jede i Barborka s Martou. Ty ale sedí kdesi vepředu v dětském vagoně, zatímco my se usazujeme na místech na něž máme místenku. "Dej Pepovi peníze za místenku" říká Hanka Čapákovi. "Ještě tam nejsme, až tam dojedeme". Jinak cesta ubíhá bez zvláštních příhod a tak v 16.30 jsme v Žilině. Zde ještě kupujeme kytku a v 17 hodin nastupujeme do motoráčku směr Rajec. Na nádraží už na nás čeká Růža s autem plným matrací. Po chvíli přerovnávání se tam vejdou i naše batohy a tak se pohodlně vezeme až k domu. Zde už, jak jsem předeslal před chvílí, Psík ladí pípu a roztáčí první "veselá" piva. Asi za hodinu doráží i Karel a tak už zbývá jenom Světlana, která vyjíždí až o 15. hodině a tak přijedou až za tmy. My ostatní okamžitě sedáme "pod orech", dokud je ještě trochu světlo a teplo. Pepa vytahuje klobásy, Růža kastrol držkovky, bramboráky a tak nám ke štěstí nic nechybí. Protože se ale rychle stmívá a ochlazuje, přesouváme se do domu. Jenom sud zůstává, jako obvykle, pod oknem. Vítáme se s Ferkem i dětmi, každý s sebou přivezl nějaký ten "dárek" takže to v kuchyni vypadá jak v baru. Přivítáni jsme byli, místo chlebem a solí, jak je zvykem v čechách, KONIFERKOU - jak je zvykem zde. Růža vytahuje ze všech možných skrýší další a další tácy s jídlem, takže za chvíli to zde vypadá jak na svatební hostině. Ferko se také nenechává zahanbit a nalévá jednu Koniferku za druhou. Ani my nezůstáváme pozadu a sud se dostává do své první poloviny. Psík si neustále stěžuje na bolest na hrudi. Má naražená žebra z pádu na kole. "To je infarkt" říká Karel. "Opravdu Růžo, může to být infarkt" ptá se Standa Růži. "Ne. To by ti vystřelovala bolest do ruky a do lopatky". "Však tam všude mě to bolí". povídá Standa. "To je MORIBUNDUS" říká mu kdosi. A od té chvíle se to se Standou táhne celý víkend.
.... Standa kdesi cestou potkává "pod orechom" celou hospodu
... "ta pípa je nějaká špatná, nemá to pořád tu správnou pěnu"
... nám to ale stačilo
... Hanka zkouší Ferkovy brýle, bohužel
jsou na dálku, takže s nimi nic nevidí.
... no a Psík si je hned musí zkusit také.
... "tak vás tady všechny pěkně vítám"
... teta Marta a Filípek s bryndákem od české spořitelny
... Psík před několika dny havaroval na kole, když se kochal pohledem na hezká děvčata. Zůstaly mu z toho odřeniny po celém těle. Zde to vypadá jako by mu rašilo paroží.
... "Ferko jdou ti správně hodinky" říká Čapák a porovnává čas. Ještě aby nešly. Za ty prachy.
... Barborka s Martou jdou spát. Zítra se jde na túru a tak musíme být fit.
... děti si na pivo musejí zvykat již od malička, jinak to v této partě ani nejde
... nádražácký koutek
... tetičkovský koutek
... že to ale děvčatům sluší
... "Světlano nedávej pořád tomu medvědovi pít. Víš jak bude vypadat?"....
... jak Ferko aneb někomu sedí za krkem "opice" někomu "medvěd"
... a takhle to pak dopadne když už člověk "nemůže" Sobota 26.9.2009 - ráno nás vítá překrásným počasím, ale také blesky. Ty však působí Psík, který musí každého spáče vyfotit. Proč ale v sedm hodin ráno!!! Když už jsme takhle násilně probuzeni tak se teda hrabeme z pelechu. Pomalu, ale jistě. Některé po včerejším tahu bolí hlava, ale jinak jsme v pohodě. Jenom Psík pořád skuhrá jak ho bolí naražená žebra. "To máš ten MORIBUNDUS" říká mu Čapák.
... bez komentáře
Lehce posnídáme a kolem půl desáté vyrážíme na výlet. Ferko naplánoval výlet na Minčol. Při přepravě autem je některým lidem slabo po včerejší oslavě, ale jinak vše zvládáme bez problémů. Dojíždíme do vesničky Turie. Dál už vede jen turistická cesta, takže vysedat a po svých. Hned na počátku cesty Světlana objevuje "kešku" a tak se jdou všichni podívat jak to vlastně vypadá. Toto se bude opakovat ještě několikrát.
... Filípek byl nejvzornější dítě celé výpravy
... tak teda jdeme, netušíc co nás čeká
... někteří si nesou batoh se svačinou, Hance stačí lahvinka s kořalkou
... a je to tady. Kurňa to je ale krpál. A začínají problémy. Cesta se pomalu mění v koryto vyschlého potoka, pokrytého kamením a suchými větvemi. A navíc začíná prudce stoupat. Barunka začíná plakat: "Maminko mě bolí nožičky". A tak Martě nezbývá nic jiného než si dát Barunku na ramena a celý kopec jí nést. Nabízí se několik ochotných rukou, že Barborku ponesou, ale ona chce nést jen od maminky. Jediný ke komu je ochotna přelézt, když už Marta nemůže je teta Růža. Děvčata se sice střídají, ale jakmile Barborku položí na zem začne plakat, že jí bolí nožičky. V jednom případě si dokonce nohu přesedí, takže se na ni nemůže ani postavit, když jí postaví na zem. A tak s pláčem stoupají výš a výš, vrátit už se není jak až konečně dojdeme na cestu která se vine po vrstevnici. Alespoň kousek jde sama. Ale za jakou cenu, Neustále jí musí zabavovat aby Barborka nemyslela na to jak jí bolí nožičky. "Koukni tady roste stromeček, koukni tady je houba, a tady žabička". Standa se nás drží bokem. Má po tom včerejším pivu neustále "větry" a nechce nás s nimi obtěžovat.
... vzácný okamžik kdy jde Babu sama
... chvíle odpočinku a jde se dál
... Hanka odpočívá jak správný turista - ve stoje, jen opřená o hůl A tak pořád stoupáme a odpočíváme a stoupáme a odpočíváme až konečně dojdeme na vrchol. Cestou nacházíme několik hub, ale nikdo se s nimi nechce táhnout. Chybí nám tu Radek. To by jsme jich už měli plný batoh. A těch borůvek co všude roste. A to je už po sezóně. Cestou potkáváme několik sběračů borůvek. Jinak ale dorážíme na vrchol sami.
... konečně na vrcholu Když dojde celá výprava, Růža vybaluje dva bochníky chleba, šišku salámu, škvarkovou pomazánku, pytlík paprik a jde se obědvat. Ferko k tomu přidává vrcholovou prémii - flašku Corgoně. To jen aby jsme doplnili minerály. Světlana zjišťuje že nedaleko je "poklad" a tak se vydává ho hledat. Ostatní zatím odpočívají. Nějaký "poklad" nám může být ukradený.
... Světlana a její "poklad" my ostatní zatím pózujeme pro objektivy fotoaparátů
...
zatímco jedna Barborka odpočívá, druhá Barborka je plná energie
... a tety které jí nesly celou cestu jsou teď "hotové"
... a Kuba je plný borůvek
... chvíle odpočinku s vrcholovou prémií
Ještě udělat vrcholové, skupinové foto a můžeme se zase vydat dolů. Takové práce to dalo než jsme se vydrápali na vrchol a teď zase scházíme. A Barborku opět bolí nožičky a tak nezbývá nic jiného než jí nést. Výlet jí vyčerpal natolik, že dolů přichází ve stavu hlubokého spánku. Čapák prohlašuje, že kdyby jeho někdo nesl tak by vůbec nerozlišoval kdo ho nese, hlavně že se nese. Bohužel nikdo se nenabídl.
... Marta jí drží za ruce aby jí nespadla z ramen
... Ferko jí zkouší nést, ale po několika krocích se Barborka probouzí a když zjistí, že jí nenese mamka je zle
... poslední odpočinek a pak už jen scházíme k autům Cestou dolů se Standa ztrácí v lese. Prý "položit úhoře".Aby nás už prý neobtěžoval tím smradem. Jinak ale cesta až do Ďurčiné probíhá bez problémů. Večer ještě sedneme "pod orech", ovárek se již vaří, Pepa vytáhl pakl uzeného a tak nám nic neschází ke štěstí. Sud začíná pomalu, ale jistě v chladiči plavat, což je neklamné znamení brzkého konce. V jedenáct hodin jsme již všichni tak unaveni, že jdeme spát.
... paní Balážová upekla "žabičky" a přišla se podívat mezi nás Neděle 27.9.2009 - ráno nám dává Psík pokoj a tak můžeme spát do sytosti. Protože Pepa ještě nebyl "U Hromadou" rozhoduje Ferko, že do kostela se půjde do Rájecké Lesné a potom navštívíme tento legendární restaurant. Barborka již od rána nasazuje: "Máámíí jáá chci rifle". Marta je ale tvrdá a neustoupí i když jí Barborka přesvědčuje celou cestu.
... cestou se ještě zastavujeme na hřbitově a pak pokračujeme směr Rájecká Lesná
... když dorazíme, zjišťujeme, že mše je až v jedenáct a tím pádem máme ještě půl hodiny času a tak si jdeme prohlédnout betlem
... značka před Hromadovými. Tu asi umístíme před chajdu.
... "U Hromadou" Standa všem poroučí Zbojnickou borovičku, k tomu si dáváme dvě "Černé hory", které nás ovšem nijak nenadchly, a v povznesené náladě se vydáváme domů.
... Čapák dokonce bez košile
... Stando tady máš náhradní ruku, když tě ta tvoje tolik bolí
... alespoň na chvíli šla s tetou. To byla pro Světlanu pocta. Cestou nás na kole předjíždí nějaká paní. Zdraví se Ferkem a ten se s ní dává do řeči. Když je míjíme, paní náhle vytáhne z kabelky lahvinku kořaličky a dává nám všem napít. Do Ďurčiné docházíme před druhou, takže oběd je až kolem třetí hodiny. Růža uvařila nudlovou polévku s játrovými knedlíčky (jak v Sázaváku), a kotel segedinu.
... příprava knedlíků
... po obědě už jen siesta na terase Bohužel v 16 hodin již odjíždí první účastník - Pepa, který musí ráno do práce. Na nádraží ho veze Maruška, která jako jediná pila U Hromadov kofolu. Do auta si přisedli ještě Psík s Ferkem, kteří prý jedou Pepu vyprovodit. Sotva však za Pepou zabouchly dveře vagonu už spěchají do supermarketu zakoupit pro jistotu jednu KoniFerku. Cestou zpět vystoupili u Krstného kde si Psík vykopal dva orechy s tím, že si je vezme do Čermné. My ostatní jsme pak navštívili místní restaurační zařízení v Ďurčiné - točí zde Zlatého bažanta a tak je musíme ochutnat. Společnost nám zde dělala i myš. Asi jí také chutná Zlatý Bažant. Večer je už nenáročný, neboť Ferko ráno ve čtyři vstává a my ostatní musíme řídit a tak se moc nepije a kolem desáté se jde spát. O co méně je alkoholu, o to více se zpívá a hraje na harmoniku a housle. Druhý den ráno se již jen nasnídáme a kolem 11. hodiny všichni vyrážíme k domovům.
... byl to krásně prožitý víkend, lepší počasí jsme si ani nemohli přát a tak zase za rok nashledanou |
||
|
|
||
