Chajďácká kronika 2010 - Podzim na chajdě

Hlavní strana    Sportovní den u chajdy   Petrovický ples    Mírovy padesátiny   Pouť a čarodějnice

Joska a Terezka  Adélka  Cyklovýlet  Láďovy padesátiny  Sázavák I. Sázavák II. Konec léta Silvestr

Nervové pulzy se z mozku
 a zpět do mozku pohybují rychlostí 270 km/h.
Proto máte tak ultrarychlé reakce,
když v hospodě strčíte do piva.

LAMPIONOVÝ PRŮVOD a POSVÍCENSKÝ SOUDEK

Ačkoliv se na chajdě pořádá sezení každý týden, důležitější akce se uskutečnila až teď v sobotu
6. 11. 2010. Už jsme dlouho nikde neblbli a tak jsme se rozhodli to trochu napravit. Celý týden bylo pěkné podzimní počasí a tak to vypadalo, že by se akce mohla podařit. Ale opak byl pravdou. V sobotu odpoledne se zatáhlo a začalo pršet. Vypadalo to, že lampionky pracně nakoupené či vyhrabané na půdách budeme moc dát zase zpět a nebo je použít jako ozdobu na silvestrovskou veselici. Úderem 19. hodiny už ale čekala na chajdě Marta s Barborkou a Míšou. Když se tam ale nikdo neobjevoval, vyrazila z dětmi sama si obejít alespoň malé kolečko. Když jsme jí potkali kousek od chajdy, říkala: "Já jsem zapomněla na čermenskou čtvrthodinku". A tak jsme se do půl osmé scházeli až jsme se sešli a Pepa mohl zavelet odchod. Ještě před odchodem nám volal Radek, že nejdou a jestli by jsme mohli jít kolem nich aby se děti alespoň na lampionky podívali. A tak jsme změnili směr našeho putování a od chajdy vyrazili kolem Radka. Odtud přes náměstí, kolem kostela do kempu. Před kempem již odpadl Pejsek, který už měl žízeň a se slovy že je na chajdě potřeba zatopit to zamířil přímo tam. Zkratky využila i Světlana s Kubou (Eliška hrdinně šlapala s ostatními). Marta s Barunkou a Míšou se oddělily už na náměstí. My ostatní jsme ještě obešli kemp a pak už zamířili na chajdu.

               ... chvíle čekání před "startem"

... sakra proč mi ta svíčka nechce chytnout

... rodina Břízových i s dědou. I ten měl svůj lampion

... dorazila i Ola, přestože měla horečku. To je ale obětavec.

... Světlana se svým lampionem z mládí. Prý se slonem. A až teď se zjistilo, že je to hroch!!!

... Klárka je jak svatojánský brouček s lucerničkou.
Když jí chtěl Pepa vyfotit tak mu říká:
"Strejdo mě nefoť, já mám přilbu"
A strašně moc chtěla lampionek a tak jí Pepa jeden dal.

... Eliška se svojí žirafou

... nejmenší chajďačky lampioňačky Eliška, Míša a Barborka

... a pomalu nejstarší chajďáci lampioňáci Větra s Pepou

... a služebně nejstarší lampioňák Pejsek. Cestou se pokoušel zpívat Internacionalu či jiné budovatelské písně, ale žádné dítě se k němu nepřidalo (proč asi?)

... a pak už Pepa zavelel "start" a ....

... vyrážíme

... po návratu na chajdu už na nás čekalo natočené pivo, Láďa s Martou, Miloš a Tugy

... pěkně nám na tom putování vyhládlo. Vše ale zachránilo Pepovo "cukroví" a Mírovo uzené.
... a k tomu Světlanin růžový brusinkový křen z Polska (to je to růžové na chlebu)

... Světlana píše přáníčka na lampionek štěstí

... Pepa se Světlanou vypouštějí lampion štěstí.

... letí - teda skoro

Zde to vypadá že je vše v pohodě, ale opak byl pravdou. Nejdříve nechtěl chytnout podpalovač, protože to Pepa zapaloval venku a neustále mu vítr sfoukával zapalovač. A navíc napršelo na papír a tak nebyla jistota jestli lampion vzlétne. Museli jsme tedy zalézt do chajdy, kde se po několika pokusech podařilo podpalovač zapálit. První zkouška dopadla tak, že lampion málem shořel sám, protože když ho Světlana vypustila, tak klesl k zemi a málem chytnul. Druhý pokus už byl lepší ale pořád ještě klesal.(byl asi moc těžký od deště) A až na třetí pokus vzlétl.

... povedlo se. Letí ...... a spokojená Světlana

... přišla i Věruška, která se navrátila z tanečních. Že jí to ale slušelo.

Akce se neočekávané (vzhledem k počasí) vydařila. Dětem i dospělým se "blbnutí s lampiony" líbilo (až na Pejska) Bohužel, teď už se můžeme těšit až na silvestra.

P.P.

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka