Chajďácká kronika - 2006 strana šestá

Hlavní strana         Beseda o Americe      Čarodky a dětský den     40-tiny     Cyklovýlet 
Tour de Slovakia    Roháče 2006    Joskova svatba  Adámek a Praha  
Silvestrovská veselice

10. jubilejní Sázavák aneb
MÍRECZEK TEK 2006

Neděle 30.7.2006 - den první.
Úderem 13. hodiny Míra odstartoval přípravy na letošní Sázavák. Miloš přistavil před chajdu valník a jako každý rok to spíše připomínalo železnou neděli než seriózní stěhování.

Nakládaly se matrace, peřiny, sporák a hlavně sudy s pivem.

 ... a také kola, která pak v Sázaváku leží ladem.

Sázavák nás vítá horkým a dusným počasím. Všichni se postupně vrhají do budování tábora. Jelikož ale Míra musel pro něco odjet, morálka rychle klesá a všichni se stahují k již načatému soudku s Bernardem. Podle rozjezdu to vypadá že bychom letos mohli překonat dva roky starý Sázavácký rekord 9 sudů. Postupně přijíždějí i další účastníci a podle dobrého sázaváckého zvyku dostává každý příchozí hned půllitr do ruky. Karel to ale nějak nezvládá a hroutí se pod ním Jitčino opalovací křeslo.

... já vám dám vy kůže líny, chlastat pivo, 
to by vám šlo, ale stavět tábor se nechce nikomu

Siesta je ale přerušena příjezdem Míry a tak každý musí zase makat. Budují se stany, staví se velký stan, děti roztápí oheň. Jen na latrýnku nějak nezbývá čas. Nedá se nic dělat, tak až zítra. Prozatím musí děvčata ráno do lesa. Tábor tak dostává svoji nynější podobu.

Vybalují se první řízky k večeři, roznáší se očkovací vakcína (mimochodem odhaduji, že se ji letos vypilo kolem 15-ti litrů), přinášejí se pekáče buchet. Hudba ve složení Stáňa a Vojta to začíná rozbalovat. Se stoupajícím množstvím piv a vypitých kořalek stoupá i nálada i řev zpívajících. Pepa P. přináší několik Sázaváckých zpěvníčků, aby lidé nemuseli jen naprázdno otvírat ústa. Vytváří se pěvecký sbor. Když lidé mají texty, tak pak zpěv nemá chybu. Pak ale kapela začala mít své mouchy. Stáňa neustále ladí kytaru a nechce hrát. Musíme zpívat jen s Vojtou. Ale ani ten moc nehraje. Neustále chce zpívat "Tak jako slunečnice každý den" a při tom tančí. Stáňa jen ladí a ladí. Protože u ohně nemá klid odchází do ústraní. Po chvíli se ozve rána a Stáňa leží na zemi, kytara pod ním, struny trčí na všechny strany. A je po ladění.

Naštěstí se obejdeme i bez kytary a zpíváme jen tak na hubu. A tak je veselo až do dvou hodin do rána, kdy se rozcházíme do svých stanů.

Pondělí 31.7.2006 - den druhý - 
nás vítá jasným a krásným ránem. Stáňa přijíždí kolem 8. hodiny se 120-ti ještě teplými rohlíčky. Vytahují se salámy a marmelády. Je tu první krásné sázavácké ráno. Vojta konečně dodělává latrýnku a hned jí pokřtí. Letos máme záchod i se splachovátkem a hřebíčkem na papír. Jak zjistíme v dalších dnech chybí mu stříška. Tak snad až příští rok.

... Vojto pořádně, ať to prkýnko neškrábe do zadku

Dnešní polední menu se skládá z gulášové polévky a meruňkových knedlíků. Jenomže při vaření polévky se tato zapomněla míchat a tudíž se připálila a byla vylita do kopřiv. Místo toho přišla na řadu čočkovka. Míla a její pomocnice vykouzlily vynikající blbouny. Jen se po nich zaprášilo.

Po vynikajícím obědě přišla na všechny dřímota, a tak za chvíli už všichni dřímali jak broučci.

Pak už jen odpolední káva, pišingr a odpolední nicnedělání až do večera.

... dvě Petrušky a ...

...královna Elizabeth

Po obědě nás čeká ještě jedna příjemná povinnost. Jirka slaví 40-tiny, a tak mu všichni gratulují. Kromě lahve vína a nějakých drobností na Péťu dostává i půllitr "Špacírek".

Jenomže kolem páté Míra zavelel a nastoupila večerní směna na přípravu bramboráků. Oškrabat kastrol brambor. Nastrouhat je Míra odvezl domů na robota. Bohužel až napodruhé. Poprvé odjel bez brambor a vzpomněl si na ně až v Horničce. Honem odpojit vozík s barelama  a fofrem do tábora pro brambory. Teď už se to podařilo. Bohužel se začalo smažit až o půl osmé, a tak chudáci děvčata smažila až do desíti. Stáňa to psychicky nevydržel a šel spát. Druhý den litoval, že nevydržel, protože do rána nezbyl jediný křapáč.

Jak jsem již předeslal, Stáňa zalehl v osm hodin a Vojtovi se samotnému nechtělo hrát a navíc začalo kolem deváté pršet, takže se všichni stáhli od ohně pod igelit. A tak se jen sedělo a povídalo. Byl to takový pohodový večer. O to víc času se věnovalo přípravě večeře.

Úterý 1.8.2006 - den třetí
Karel začíná ráno pivem. My ostatní si dáváme čaj a teplé rohlíčky od "paninky". Dnes už jich je 160. Aniž to tušíme, bude dnešek vyvrcholením celého týdne. Vše začíná poledním menu. Na přání Pepy P. se dělá nudlová polévka s játrovými knedlíčky. Jako druhé jídlo se podávají řízky. Nejdříve je potřeba udělat nudle. Tak tohle se ještě v Sázaváku nedělalo. Inu všechno je jednou poprvé. Tohoto úkolu se ujímá Pepa P. Míreček přiváží 70 řízků. Jediný kdo není přítomen je Pavel Ž., který je na jednání v Praze.

Děvčata okrajují brambory, dělají okurkový salát. Další kuchaři se ujímají výroby a smažení řízků.

...veselí kuchaři

.... jak je vidět všem chutnalo. Po polévce i řízcích se jen zaprášilo.

.... ale v bříšku se to taky rychle posunulo aneb fronta na latrýnku 

Kolem 15. hodiny přijíždí Pavel z Prahy. Je na něj přichystáno malé překvapení. Když unaven a žízniv dosedne na lavici, kde se vzal, tu se vzal průvod kuchařů s kastroly. Pavel neví, co se děje. Snad nějaké narozeniny či co? Když tu kuchař Míra před něj předstoupí s talířem přikrytým pokličkou a pronese jediné slovo "BÓBIKA". Na talíři je plyšový pes obložený petrželkou. Překvapení a údiv Pavla je obrovský. A sranda je velká. Další kuchaři už nesou jen pekáč řízků a brambory.

...BÓBIKA

Odpoledne dorážejí první návštěvy. K odpolední svačině se místo pišingrů rozdávají zbylé řízky. Jen se po nich zapráší. Tomáš s kluky buduje hráz. Voda v lagunce stoupá až na 1,5 metru. Přestože tomu počasí neodpovídá k večeru je většina dětí ve vodě.

Karel vyráží s několika dětmi nahoru nad tábor, aby se pokochaly pohledem shora.

Svou přítomností nás poctila i vzácná návštěva. Máňo má  se svou nastávající Petrou. Byl přivítán sborovým zpěvem "Chtěl bych mít s tebou dítě Máňo má". Čapák s Vojtou se mu tu svatbu snažili celý večer rozmluvit, ale nepodařilo se. K večeři se podávají pašáčci a párečky na roštu opečené. Jen se po nich zapráší. Jako po všem jídle které se letos v Sázaváku uvařilo. Večer nás překvapuje opět dešťová přeháňka, a tak se všichni stěhují pod plachtu. Odtud už se nikomu nechce i když na nebi září hvězdy. Děti zahajují celotáborovou hru "OLYMPIJSKÉ HRY" Olympijský oheň zapaluje Kamil coby Kamilos DISKOBOLOS.

 Pak probíhá defilé jednotlivých "zemí". V uvítacím ceremoniálu nám děti zatancují a děvčata předvedou noční světelnou show. Tančí potmě , na rukou mají barevné svíticí kroužky a k tomu vyhrává podmanivá hudba. Prostě nádhera. Zahájení olympijských her se povedlo.

A pak už kapela začíná hrát jednu vypalovačku za druhou a všichni pějí jak o život. Pod sítí jsme namačkáni jak sardinky, ale alespoň je nám větší teplo.

 A zpívá se až do časných ranních hodin, kdy všichni zalézáme do spacáků. Ač to ještě netušíme, byl tento večer vyvrcholením sázaváckých večerů. 

Středa 2.8.2006 - den čtvrtý

Po ranní přeháňce se k nám nastěhovalo chladnější počasí. Když se šel brzy ráno Míra vyčůrat, při procházení kuchyní zaslechl nějaké funění. Otočí se a v rohu kuchyně na něj koukalo nějaké zvíře podobné bobru. Nelenil tedy, vzal kameru a vše natočil. Zvíře po tom v klidu odešlo k řece. Shodli jme se na tom, že to asi byla nutrie, která někomu utekla. Ale bylo celý den o čem povídat. Po snídani se Marta s Láďou rozhodli, že vyrazí na Suchý vrch. Ostatní se postupně také rozprchávají, takže v táboře zůstává jen několik lidí. K obědu se vaří bramboračka a kuřecí stehýnka.

Jak je vidět všem moc chutnalo.

Jako každý den, sotva utichne cinkot příborů, vrhnou se všichni chlapi k myčce, aby jejich drahé poloviny mohly v klidu zažívat. Mají se to ale ta děvčata v Sázaváku.

Odpoledne se začínají sjíždět návštěvy. Každá babička přiveze pekáč buchet, ale než obejde jednou dokola všechny stoly, má ho prázdný. Večer ale kapela odpadla, a tak jsme sedli kolem ohně a kecali. Kolem jedenácté jsme se odebrali do hajan.

Čtvtrtek 3.8.2006 - den pátý
Vítá nás nádherné ráno, které se ale za chvíli zakaboní. Standa přiváží teplé a křupavé rohlíčky a tak nám nemůže nic zkazit náladu. Naštěstí ale neprší, a tak se rozhodujeme k výletu na kolech na Lázek. Vařit nemusíme, protože k obědu má být guláš, který už má Čapák předvařený, a tak je příprava oběda plně v jeho režii.  Láďa ale musí k doktorovi s kotníkem, neboť včera si dal s kluky fotbálek a zapomněl se podívat do občanky. Naštěstí to jsou jen natažené vazy. My ostatní můžeme vyrazit - Pepa P., Věra P., Pavel Ž., Jitka J., Milada, Kamil, Kamča, Míra s Vlaďkou, Radek a Míla K. Vyrážíme bez Míry a Vlaďky kteří jsou ještě na nákupech, ale na Bídě nás v pohodě dohánějí.

Odtud už pokračujeme všichni spolu až na Lázek. Jdeme i na rozhlednu pokochat se pohledem po kraji. Všichni až na Pavla a Miladu, kteří trpí závratěmi. Milada sice vyleze nahoru ale stojí na schodech a dál se nehne ani o krok. Pokud se chceme vyfotit musíme s ní na schodech.

Po výstupu na rozhlednu se občerstvujeme pivem. Pod Mírou praská dřevěné zábradlí, o které se neopatrně opřel. Radši to pivo dopíjí ve stoje.

Z Lázku se vydáváme přes Janoušov, kde má Kamča babičku, na Drozdovskou pilu a dolů údolím do Hoštejna. Zde začíná pršet. Naše přání, že to je jen přeháňka, která za chvíli přejde, není vyslyšeno, a tak začíná pršet čím dál víc. Za chvíli už jsou všichni promočení, ale nedá se nic dělat, musíme nějak dojet zpět. Po hodině jízdy v dešti dojíždíme mokří do tábora. Standa nám hned nalévá vakcínu, abychom nenachladli.

Mezitím Čapáček vaří svůj proslulý guláš a Standa se vydává na ryby. Chytí 3 pstruhy a ti jsou v pátek upečeni na pánvi.

Je po obědě. Déšť nechce polevit ani na chvíli. Za chvíli je vše kolem mokré, začíná téct i igelit pod kterým jsme schováni, takže se tu dá sedět jen v pláštěnce. 

... myčka v dešti

Odjíždí Světlana, protože Barče se udělalo zle. Druhý den posílá SMS že už zvrací všichni. Odjíždí i Karel s trojičkami, Pavla s Petruškou, Magda s Hankou. Nedá se nic dělat, tihle malí táborníci nejsou ještě na takovéhle podmínky zvyklí. Nás to ale neodradí a večer se scházíme pod plachtou. Místo piva pijeme grog. Zřejmě letos rekord 9 sudů nepřekonáme. K večeři je rybí a tvarohová pomazánka. V 10 hodin zalézáme a doufáme v lepší počasí.

Pátek 4.8.2006 - den šestý
Od rána jen prší, s přestávkami celý den. Odjíždějí další lidé. V tom mokru se toho moc dělat nedá. Je až s podivem, že děti to nevzdávají a vymýšlejí nové a nové věci. Předvedly nám i svá taneční čísla, která tančily v úterý v noci.

Ke snídani i obědu se dojídají všechny zbytky. K obědu máme zbytky guláše, do kterého Míra opekl salám s cibulkou. Dětem dělají děvčata knedlíky s vajíčkem. Bohužel z knedlíků se udělalo takové husté těsto, a tak Jitka vymyslela přidat do toho vejce a udělat takové knedlíkové placičky. Posypalo se to sýrem a polilo kečupem a jak to všem šmakovalo. Pracovní název to dostalo KNEVAJ (KNEDLÍK-VAJÍČKO). Odpoledne je závěrečný nástup všech zbývajících dětí. Každý dostává balíček, diplom a placku na krk. Vše ale probíhá v prudkém dešti, takže se dost spěchá. 

Večer proběhl v poklidu pod igelitem a v dešti. Dopíjejí se poslední kořalky (letos se jí vypilo 15 litrů), dojídají se poslední zbytky - k večeři byla vajíčková pomazánka z posledních vajíček. Pije se víc čaj než pivo. A tak za zvuku bubnujících kapek zalézáme kolem 10. hodiny do spacáků. A celou noc prší a prší.

Sobota 5.8.2006 - den sedmý
Ráno se probouzíme s nadějí že snad nebude pršet. Bohužel prší vesele dál. A tak začínáme balit. Nejdříve vnitřky stanů, pak stany a až nakonec vybavení kuchyně a velký stan. Jednu výhodu to ale má. Nikdo neposedává kolem sudu s pivem a každý uklízí a rovná, jen aby už byl v suchu doma. Jen Standa to nemůže vydržet, ale protože už Míra odvezl půllitry, točí si pivo do hrníčku. 

A tak máme o půl dvanácté sbaleno a uklizeno. Na 13. hodinu si dáváme sraz v "Cečku". Mají zde pouze "Gambáče", ale vaří zde dobře. A po obědě už se opravdu rozcházíme každý domů.

Dovolte mi závěrem ještě jednu soukromou poznámku: Přestože se letošní Sázavák odehrával od 30-ti stupňových veder v neděli až po trvalý déšť v pátek a sobotu, přesto byla neustále výborná nálada a nikdo to nevzdal předem. (Kromě rodin s malými dětmi a tam je to pochopitelné.) Jak se říká "Špatné počasí prověřuje charaktery". Myslím si, že jsme v této zkoušce obstáli na jedničku.

P.P.

 Pokud by jste chtěli vidět víc obrázků navštivte Kožíškovu fotogalerii

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka