|
Chajďácká kronika - 2006 strana sedmá |
||
|
Hlavní strana
Beseda o Americe
Čarodky a dětský den
40-tiny
Cyklovýlet
|
||
|
|
|
|
|
ROHÁČE 2006 Konečně nadešel ten dlouho očekávaný den 19.8.2006, kdy se uskutečnil náš výlet do Roháčů. Z původní skupinky asi 6 lidí jsme se rozrostli na patnáctičlennou skupinu. A protože by nás auta nepobrala, museli jsme se rozdělit na skupiny dvě. Jedna byla složená z režistů a ta jela vlakem (Pepa P., a holky Čapákovy), a ta druhá z nerežistů (Slavečkovi, Míra s děvčaty, Radek s Honzou a pak ještě vzácní hosté Renda Keprt s dětmi) a ti jeli auty. Start byl stanoven na 7.30 ale jak již to v takovýchto případech bývá vyrážíme až na hodinu osmou. Vyrážíme směr Olomouc, ValMez, Hranice, Makov, Bytča, Žilina, Dolný Kubín, Kralovany, Oravský Podzámok a Habovka - cíl naší cesty. Cesta je neustále přerušována čůracími a řízečkovými přestávkami, ale nakonec ve zdraví dojíždíme kolem třetí hodiny do cíle naší cesty. Režisté ve vlaku putují přes Olomouc, Hranice, Jablůnkov, Žilinu, Kralovany do Podbiela, kde již čekají taxíky s Rendou a Pavlem. Málem však v Kralovanech zmeškáme vlak, když po hodinovém čekání nádražní rozhlas hlásí "Ukončete nástup, vlak je připraven k odjezdu" a on nikde. Začínáme chaoticky pobíhat po nádraží a hledat příslušnou soupravu a až na poslední chvíli ho spatříme kdesi v dálce mezi kolejemi, schovaný mezi nákladními vagóny. Po sedmi hodinách cesty se ale obě skupiny zase scházejí. Na přivítanou si dáváme kořaličku a pak už jen vybalovat.
Tato dědina a tento penzion se stávají na několik dní naším domovem ....
...a tato hospoda naší rodnou hospůdkou. Den první 19.8.2006 - protože přijíždíme až o třetí hodině tak už stíháme navštívit pouze již dříve zmiňované restaurační zařízení a na večer jsme si udělali lehkou procházku po Habovce.
...Pavel a jeho přítelkyně dvojčata (to se někdo má) a my ostatní. Celkem 15 lidí.
Při našem prvním výletě navštěvujeme i místní kostel (všimněte si promítacího plátna), hned vedle je cukrárna (kde však točí i pivo Martiner) a tak tu musíme navštívit taky. Když je každý dosyta nacpán sladkým a pivem pokračujeme v našem putování po Habovských hospodách.
Míjíme pizzerii (ke značné nelibosti dětí) a končíme až u Koliby JOSU, kde si dáváme večeři. Je však narváno k prasknutí a tak musíme chvíli čekat. A i pak se dělíme na dvě skupiny. Jedna sedí venku a druhá nachází volné místečko uvnitř. Tam však po chvíli začne zpívat místní folklórní skupina a bohužel zpívá tak nahlas, že není rozumět vlastního slova. Naštěstí po půlhodině skončí a tak se můžeme v klidu navečeřet.
Pak pokračujeme volně procházkou zpět, prohlížíme si stánek se suvenýry, ale nic nás zatím nenadchlo. Jen Pavel si tam objednává šachy, protože ty co tam mají jsou složeny z kýčovitých figurek Jánošíka a jiných zbojníků. Míru cestou zpět přepadá bolebřich a tak se jen drobnými krůčky blíží k našemu penzionu a modlí se, aby alespoň jeden záchod byl volný. No, stihl to taktak.
Renda s rodinou
Den druhý (zapsala Haňa Č.) 20.8.2006 nás vítá modrou oblohou a tak velitelka výpravy Jitka rozhoduje, že dnes vyrazíme na lehkou zvykací tůru. Náš den začíná již o páté hodině kdy Pavel musí na "západní stranu". Odstartuje tím úplnou lavinu dalších zájemců. Co dělat když nás je patnáct a záchody jen dva. V 7 hodin je pak oficiální budíček, (rozcvička do půl těla se pro nezájem cvičenců nekoná), pak honem snídani. Každý ještě vytahuje řízky, buchty, štrůdly a bábovky a tak máme švédský stůl. Po bohaté snídani všichni plni energie nasedáme do aut a jedeme až k chatě Zverovka odkud už dál musíme po vlastních.
Jdeme Látanou dolinou, sluníčko začíná pěkně pálit, ale naštěstí je prozatím všude dost stromů. Kolem nás teče potok Látaná, který místy vytváří nádherné scenérie podobně jako Orlice na Zemské bráně. Zhruba po hodině pochodu míjíme první odpočinkový přístřešek a tak neleníme a využíváme ho k tatrankové pauze.
... velitelka kouká kudy kudy cestička dále. Pomalu šplháme dále, terén se začíná rychle zvedat. Když tu Pavel se vzepjal k životnímu výkonu. Do toho strašného kopce nás všechny předběhl s dostatečným náskokem vytáhl fotoaparát, stačil zaostřit a všechny nás vyfotit. Tento výkon se mu už v dalších dnech nepodařilo zopakovat a tak nás fotil alespoň ze zadních pozic.
Docházíme do sedla pod sedlem Zábrať a všichni plni dojmů se kocháme krásnými výhledy. A to ještě nejsme nahoře. Začínáme se dohadovat který kopec je který až musí velitelka výpravy Jitka vytáhnout mapu a udělat v tom pořádek.
... tady jsme (každý ukazuje na jiné místo) Pak už jen stoupání serpentinami na sedlo Zábrať(1656 m.n.m), které během půl hodiny zdoláváme.
Zde jsou panoramata která jsme viděli po příchodu do sedla. Nahoře se všichni slastně natáhnou do trávy, sundají boty a odpočívají.
Co bych dala za lavor studené vody. Protože jsme dosáhli dnešního druhého nejvyššího bodu, oslavili jsme to vrcholovou prémií. ... někteří si dali řízek
... jiní pivo
... jediný abstinent je tam Pepa Aby všichni věděli že jsme tam byli, vytvořily děti reprezentativní nápis z kamenů.
Pak si ještě všichni dáváme oběd, ale Radek jako každý den už strašně spěchá. A tak ho necháme jít. My se jen pomalu zvedáme a míříme zase dolů na Taťliakovu chatu.
Zde točí výborného Zlatého bažanta a tak po nezbytném načerpání energie, minerálů a vitamínů pokračujeme v našem putování
Pokocháme se ještě pohledem na Taťliakovo pleso a pak už se vydáváme vzhůru na Roháčské plesa. Hned u prvního je zase tatranková a tak se všichni usazují a cpou se tatrankama a řízkama.
Po nezbytném občerstvení pokračujeme dále. Plesa jsou celkem čtyři, ale zastavujeme se jen u prvního a čtvrtého.
Zde dosahujeme nejvyššího bodu dnešní cesty (1719 m.n.m.), ale není již pivo a tak po chvilce odpočinku pokračujeme dál. Začíná na nás doléhat únava (tělo si ještě nezvyklo). Přece jen převýšení přes tisíc metrů nepřekonává člověk každý den. Někteří jako Hanka Č. už toho začínají mít dost a pohybují se jen s největšími obtížemi. Scházíme dolů k Roháčskému vodopádu ...
... a odtud po silnici k cíli naší cesty - parkovišti na Zverovce. Radek s Mírou sbírají cestou hřiby a ostatní jim zatím utečou. Těší se jak překvapí děti až jim ukáží co nasbírali, ale děti překvapily je. Při čekání na parkovišti se šly vyčůrat do křoví a objevily tam tolik hřibů, že se jim to ani do igelitky nemohlo vejít. Takže k večeři je gulášová polévka a smaženice. Po večeři jen všichni hekají a shánějí různé léčivé masti (Infadolan, Ibalgin, Sosnu) aby tělo bylo zase na zítra fit. Ale ono nebylo. Den třetí (opět zapsala Haňa Č.) -
21.8.2006
Kdyby to šlo tak by chrápali do desíti hodin. Ale nesmlouvavý hlas vedoucí výpravy je vyhání z postelí. Počasí je ale pošmourné, nálada pod psa, celé tělo bolí a tak padá návrh že pojedeme navštívit Oravský hrad či Muzeum oravské dědiny. Radek ale tvrdí, že v pondělí mají zavřeny památky i na Slovensku a paní domácí nám to nejistě potvrzuje a tak si děti vydupou, že se chtějí jet koupat do Oravice na termální koupaliště. Zatím co se váhavě rozhodujeme, ostatní si krátí dlouhou chvíli luštěním sudoku. O půl desáté se velitelka konečně po poradě s radou starších rozhoduje. Vyrážíme do Oravice do termálů. Je zde ale otevřeno až od 10. hodin, je zde fronta až kamsi a navíc se dělá pěkně. Tak vyrážíme alespoň na krátkou procházku. Z Oravice jdeme Juráňovou dolinou údolím potoka Oravica až na sedlo Umrlá (1043m.n.m.).
Strava těchto dnů - pivo a paštika Zde se naše skupiny rozdělují. Po nezbytném obědě se nemohoucí a děti (Hejlovi, Jitka, Slávek, Pavla K., Honza J.) vydávají Bobroveckou dolinou zpět na koupaliště a nás sedm statečných (Pepa P., Honza K., Renda, Radek, Pavel, Magda a Haňa) se rozhodlo zdolat vrchol Bobrovce (1658 m.n.m.) Po poměrně prudkém stoupání a jen jedné zastávce jsme se doškrábali až na vrchol. Jsme za to odměněni překrásným počasím a ještě lepšími výhledy.
Vrchol Bobrovce a krásný pohled z něho. Zde opět lehce posvačíme a pak se vracíme Bobroveckou dolinou zpět do Oravice, kde se máme setkat s "koupací" skupinou. Pavel při sestupu statečně překonává své závratě a tak ve zdraví scházíme pod Bobrovec do Bobroveckého sedla. Zde se od nás opět odděluje Radek, který zase strašně spěchá. Docházíme ho až před medvědí rezervací a z jeho stylu chůze vidíme, že cestou někde potkal vlka. Radkovi cestou dál těžknou nohy a vlk se mu zakusuje do zadku čím dál víc.
... já bych zde ještě připsal varování - POZOR VLK Jdeme opatrně kolem této cedule, ale žádný huňáč na nás nevykouk. Druhá skupina má štěstí víc a když jdou kolem, tak se Mírovi podaří nějakého méďu natočit na video. Jak se blížíme k cíli Radek je čím dál víc čilejší a vypouští svého vlka do volné přírody. V místním bufetu se šťastně shledáváme s koupací skupinkou. Většina si dá špíz a pivko, jen Míra trpí protože nemá nikoho, kdo by za něj řídil a tak smutně sedí nad půllitrem kofoly. Cestou do penzionu začíná pořádně lejt a tak po dojezdu jen rychle přebíháme pod střechu. Sotva však vystoupíme zazní z Radkových úst "Já jsem to říkal". (Tím myslel ten déšť.) Trošku si odpočineme, opláchneme prach z cest, vytáhneme infadolanovou, ibalginovou a sosnovou masť a celí zregenerovaní vyrážíme do hodpůdky k Peterovi na tři Martinery. Ještě jedna příhoda se ten večer udála. Radek skuhrá jak ho bolí celé tělo. Jitka mu oponuje, že všichni jsme unavení a nikdo kromě něj tady nekňourá. Radek rozhořčeně říká: "Víš hovno jak mi je." Den čtvrtý 22.8.2006 Probouzíme se do zamračeného rána a náš amatérský meteorolog Radek opět prorokuje špatné počasí. Je ale většinou hlasů přehlasován a tak kolem 8. hodiny nasedáme do našich plechových miláčků a vyrážíme směr Taťliakova chata. Parkoviště je ale od chaty vzdáleno asi 3 km a tak tuto vzdálenost musíme pěkně šlapat po asfaltu a po svých. Některé (Liduška) už bolí nohy. Na Taťliakově chatě se jí ujímá Míra a dává jí tatranku a Renda který jí nabíjí svojí psychickou energií. Kupodivu to funguje a tak Liduška za chvíli vyráží kupředu, že jí ani nestačíme.
Na Zábrati si jen chvíli odpočineme a hned pokračujeme dále. Mraky se všude válejí, nás má dnes ale někdo nahoře rád. Vždy když vystoupíme na nějaký vrchol tak se objeví díra v mracích a začne svítit sluníčko. Cesta na další kopeček ale probíhá v mlze. Citelně se ochlazuje a tak se každý nastrojuje jak jen to jde. Cílem naší cesty je Rákoň, Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivé. Trasa je ale náročná a tak nevíme kam až s malými dětmi dojdeme. Ze sedla pokračujeme na Rákoň (1876 m.n.m.).
Odtud byla krásně vidět Roháčská plesa. Odtud již v podstatě po vrcholovce na Volovec (2063 m.n.m.) Zde poobědváme a rozhodujeme se co dál. Sluníčko už občas vykukuje i když je pořád chladno.
... Pavle nespi Pavel, Pavla a Slávek se vydávají zpět, protože uznávají že výstup na Ostrý Roháč je nad jejich psychické síly. Ostatní si ale říkají, že když už se doškrábali až sem tak to zkusí i dál. Po paštikovém obědě (protože řízky už došly nebo je sežral Pepa s Mírou ke snídani) a nezbytném focení, se vydává naše výprava skalnatou stezkou na Ostrý Roháč. Zprvu je cesta poměrně jednoduchá, ale pak je terén čím dál víc skalnatější a s přibývajícími metry náročnější a náročnější. 5 metrů pod vrcholem Ostrého Roháče se ale postup zastavuje.
... neboť se proti nám blíží skupina s dětmi, které na řetězech musí pomalu přenášet a tak se vrací. Když vidíme jaké problémy mají patnáctiletí kluci, tak to radši obracíme a jdeme zpět stejnou cestou jakou jsme přišli. Zůstává jen Radek s Pepou, kteří se po řetězech vydávají na vrchol Ostrého Roháče (2087 m.n.m.). Počasí se trochu zlepšilo tak je krásný výhled.
V pozadí vrchol Volovce. Po poměrně náročné cestě zdoláváme vrchol Plačlivého (2125 m.n.m.). Zde nás zastihuje krátká ale prudká přeháňka s kroupami. Za dvacet minut je ale po všem a mezi mraky se nám ukazuje Smutná dolina. Pokračujeme dál až do Smutného sedla.
Krátký odpočinek, tatranka a můžeme začít slézat Smutnou dolinou k Taťliakově chatě. Cestou potkáváme několik kamzíků a dokonce i sviště. Sedí tam tak nehybně jako by byl vycpaný. Dole u chaty k našemu překvapení potkáváme druhou skupinu, která se mezitím vrátila přes Rákoň a Volovec a popíjí dole pivo. Při cestě dolů na parkoviště začíná opět pršet a tentokrát natvrdo, takže domů dojíždíme za prudkého deště. Pokračování
na další stránce. |
||
|
|
||
