|
Chajďácká kronika - 2006 strana čtvrtá |
||
|
Hlavní strana
Beseda o Americe
Čarodějnice a dětský den
40-tiny
Tour de Slovakia |
||
|
|
|
|
|
I. Chajďácký cyklovýlet na Zemskou bránu 10.6.2006 - ráno nás opět vítá šedivými mraky, takže to vypadá na stejné fiasko jak před 14-ti dny. Protože ale celé jaro přinášíme oběti sv. Bernardovi, počasí se nad námi nakonec smilovalo a obloha se začíná protrhávat. Původní termín odjezdu je odsunut na 9. hodinu a i ten je nakonec posunut na půl desátou. Láďa s Ládíkem jsou již na náměstí od devíti a tak si čekání krátí popíjením vychlazeného Budvaru.
Přidává se k ním i Pepa s Mírou a tak nám to čekání na opozdilce pěkně utíká. Ve tři čtvrtě na deset jsme už konečně všichni pohromadě a scházíme se v nebývalém počtu 16-ti lidí. Pepa P., Míra, Vlaďka, Liduška, Věruška, Jitka, Pavel Ž., Slávek, Láďa, Ládík, Hanka a Magda, Ola s Dášou, Kamil a Pepa Klekar ml.
A tak konečně vyrážíme. Směr Turecko a Jablonné. Tempo je vlažné a první kopeček je zatím bez problémů. Projíždíme Jabloným a začínáme stoupat k Těchonínu. Zde už nastávají první problémy. Věrušce zlobí přehazovačka, Slávek má nízko sedlo, Jitce neukazuje tachometr. Začínají nás předjíždět první závodníci cyklozávodu Rampušák, kteří jedou kousek souběžně s námi. Na vrcholu nás ale čeká první horská prémie.
Pavlík vytahuje placatičku Arzenu Tullamoru a všichni dospělí dostávají doping. Po nutných opravách a odpočinku sjíždíme do Mladkova na náměstí. První občerstvovna je ale zavřena (je zde svatba) a tak se občerstvujeme ze svých zdrojů a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.
To přichází již po pár metrech při odbočce na Adam. Cestu nám kříží peloton závodníků Rampušáku a do toho se připlete spanilá jízda motorkářů, kteří nám také kříží cestu ale opačným směrem. Vzniká pořádný mumraj a asi 20 minut musíme čekat než to všechno projede.
Když vše utichá, vyrážíme my. Šlapeme serpentinami do Petroviček a pak dál na Kašparovu chatu. Zde je druhá horská prémie. A odpočinek. Teplo nabírá na intenzitě a někteří už ho potřebují.
Někteří už tlačí celý kopec, ale nakonec dorazí i oni. Trochu Arzenu Tullamoru a vyjíždíme. Po krásném svezení se do Českých Petrovic zahýbáme na Čihák. Ten je ale opuštěn a chátrá. Proto dojíždíme až na Zemskou bránu. Odstavujeme kola a ti nejvíc zpocení si alespoň namáčí nohy a omývají obličej.
Voda má totiž teplotu jak v Sázaváku a tak na koupání nemá nikdo ani pomyšlení. Protože den se již přehoupl přes svoji polovinu a zásoby našeho proviantu se tenčí, jedeme si dát oběd na Orlickou chatu. Okamžitě objednáváme pivo (Staropramen), gulášek, smažáček či kuřecí řízky.
Po obědě je kafíčko ale pak už znova sednout na kola a pokračovat dál. Míra má několik telefonátů. Nejdříve nás kontaktuje Karel a vyzvídá kdy dorazíme do Klášterce. Pak se dozvídáme že Stáňa to zapíchl v poledne v práci a vydává se na stíhací jízdu za námi. My pokračujeme lesem na Pašeráckou lávku.
Po krátké přestávce a nezbytném foto jedeme kolem řeky dále. Příroda tu vytvořila krásné údolí s řekou a obrovskými kameny a tak se všichni kochají.Oddělují se od nás Pepa K. s Hankou. Pepa prý musí obracet. Dojíždíme k táboru v Klášterci, když tu náhle po výjezdu z lesa stojí přes cestu tři postavičky s klacky v rukou. "Stát, jinak vás nepustíme dál". Láďa nás vyplácí tatrankou a my můžeme volně projet.
To jen Ujo Karol se svými trojičkami, kteří sem mezitím dojeli autem, nám zde přichystali překvapení. A bylo to překvapení dokonalé. To opravdu nikdo nečekal. Karel vytahuje s kufru dětem kola, každého k někomu přidělí. Tím se jich elegantně zbavil. Sám sedá do auta a celou cestu nás jen předjíždí a fotografuje. My ostatní s malými Klekary vyrážíme směr restaurace Na hrázi. Zde je nezbytné pivo. Děti zmrzku a limču. Dojíždí nás i Stáňa, který při hledání naší výpravy málem objel 2x Pastviny i s přilehlými obcemi. Seděli by jsme ještě asi dlouho, když tu někdo dává pokyn k odjezdu. Obloha se začíná zatahovat šedivými mraky. A tak chca nechca vyjíždíme. Míra se Stáňou jedou do Letohradu pro chleba, protože večer nás u chajdy čekají kuřecí stehýnka. Bouřka je zastihne v Letohradu. Zde se schovávají na benzínové pumpě. Kupují si nanuky. Bohužel jeden za 35 Kč a tak než bouřka skončí nechají zde 140 Kč. My ostatní se vydáváme se směrem na Nekoř a Bredůvku. Zde nás zastihuje bouřka, či spíš její okraj. Střed bouře míří na Verměřovice. Čekáme asi dvacet minut na autobusové zastávce. Dále pokračujeme směrem na Mistrovice a Verměřovice. Peleton se nám začíná pomalu rozpadat takže v Mistrovicích nás je už jen osm. Pepa s Hankou se trhli už v Klášterci, Míra se Stáňou jeli přes Letohrad, Láďa s Ládíkem a Magdou jedou napřed. Nakonec se nám ztrácí i Ola s Dášou, které se nechce za Bredůvkou zahýbat na Mistrovice a tak jede rovně dolů na Jablonné. Náš zbytek výpravy se pak vydává z Mistrovic směr Verměřovice. Zde vidíme co všechno bouřka napáchala. Ulámané větve, popadané listí a hlavně všude kvanta krup.
Cesty vypadají jak v březnu. Dojíždíme do Čermné přímo k chajdě. Tady už čeká Čapáček s Hankou a pečou kuřata. Honem ke Klekarům do sklepa pro soudek a za chvíli už to chajdy žije. Akce ale končí kolem půlnoci neboť všichni jsou utaháni a tak každý spěchá do sprchy a postele. Mapa našeho putování. Růžově je vyznačena dojezdová trasa Oly s Dášou. Pokud by jste chtěli vidět víc obrázků navštivte Kožíškovu fotogalerii |
||
|
|
||
