|
Chajďácká kronika - 2006 strana devátá |
||
|
Hlavní strana
Beseda o Americe
Čarodky a dětský den
40-tiny
Cyklovýlet
|
||
|
|
|
|
|
Oslava narození Adámka Macháčka (14.11.2006) Zdá se že tento rok je více než úrodný. Mladí chajďáci se rodí jak na běžícím pásu. (Marta , Maruška a teď i Monika) Vypadá to že 40-tiny budeme slavit i za 40 let. A tak když se 14. listopadu narodil další chajďáček uspořádal hrdý otec Tomáš menší narozeninovou oslavu. Protože v chajdě je už zima a moc se nás tam nevejde, nabídl se Míra uspořádat tuto oslavu u něj doma. Scházíme se tedy u Míry a přesto že Míra snesl židle z celého baráku a možná i některé si od sousedů půjčil, stejně někteří stojí. Zdá se ale že to nikomu nevadí. Než se příchozí nadál už měl v ruce půllitr s polotučnou jedenáctkou. Když už se zdálo že jsme kompletní došlo i na kapičky. A ne jednou.
Živijó pod taktovkou Stáni.
Protože Stáňu nikdo nechtěl brát vážně, při dalších přípitcích už si pomáhal plácačkou na mouchy, kterou plácal do světla. Jen se od něj vždycky zakouřilo.
Zde vidíte v jakých těžkých podmínkách točil Stáňa pivo. Všechny židle jsou v kuchyni a tak se pivo točilo v polních podmínkách.
Ač to tak nevypadá, zábava je v plném proudu. Ta ruka patří Radkovi, který líčí svoji léčebnou kůru na vyhánění žlučníkových kamenů z těla.
...živijó, živijó, živijó my neřádi jsme tu rádi, že nás tady živijó
...já myslím že ty Pardubice pozítří tu Růžičkovu Slavii porazí...
... a další živijó tentokrát už s taktovkou
...fuj ta kořalka není dobrá
...zato na Zdendu už to přišlo a neprobudily ho ani další přípitky
...ani UJO Karol se nijak nepřemáhal. Chvílemi chrápal tak nahlas, že jsme se ani neslyšeli.
...většina lidí již odešla a tak zůstává jen zdravé jádro. Rozcházíme se až kolem 1.hodiny ranní. Pokud každé živijó prodlouží Adámkovi život o deset let tak tady bude do sta a možná ještě o trochu déle. Problémem je to, že ráno všichni vstáváme, protože nás čeká další náročný den a akce. Tou je kolaudace nového Kožíškova bytu v Praze - Tróji. Proto po 4 hodinách spánku již znova balíme půllitry, pípu, spacáky, buchty a kořalku a za ranní tmy vyrážíme auty směr Letohrad. Nejede s námi jen Pavel který na nás čeká v Ústí i se svoji posádkou. ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU byli Míra (bez Vlaďky - tu sklátila choroba), Čapáčci, Pepa.P., Milada,(tu Pepa s Čapákem přemluvili až na poslední chvíli - hučeli do ní hodinu než Milada podlehla), Jirka a Hela, Láďa s Martou, Zdenda a Miloš M., a Pavel s Jitkou. A samozřejmě pan domácí Kožíšek a Světlana. Nasedáme do vlaku směr Ústí. Někteří jedou vlakem snad poprvé po dvaceti letech.
Zde přestupujeme na rychlík směr Praha.
Nalézáme volné kupé a vyrážíme do světa. Stáňa vytahuje kytaru, Míra plechovku piva a za chvíli už všichni zpívají jak za mlada na čundru.
...někteří nezpívají ale cpou se buchtami...
Cesta nám příjemně uběhla a tak než jsme se nadáli jsme v Praze. Doprovod nám dělá několik policistů a banda hokejových fanoušků. Po drobných zmatcích se setkáváme z Kožíškem. Zakoupíme si tedy lístky na metro a vyrážíme vstříc velkoměstským dobrodružstvím.
Vystupujeme v mlze uprostřed nevzhledného sídliště. Nechápavě koukáme kde je ten Kožíškův byt. Ale ten nás vyvádí z omylu a za chvíli stojíme před moderní novostavbou o šesti stech bytových jednotkách. Vyjíždíme do jedenáctého patra (Milada a Jirka s Helenkou jdou po schodech pěšky) a pak už jen s otevřenou pusou koukáme na Kožíškovo království.
...některé
ale Zdendův odborný výklad nezajímá
...Zdenda zatím vaří kávu a děvčata chystají švédské stoly
.. a pak už jen předat dar. "Zdendo tu pusu zopakovat a držet než se nažhaví foťák"
"...jůů
ten je nádherný".
...zatímco my ostatní vyrážíme na zdravotně poznávací vycházku po okolí, Standa nám ještě zamává z balkonu a pak zalehne.
My se zatím vydáváme na procházku parkem. Cestou se k nám přidává neznámý psík.
Diskuse o tom co kde je. (Stejně byla všude mlha)
...jak malé děti. Bylo až s podivem že ty shnilé klády nepraskly.
Navštívili jsme také botanickou zahradu. Panoramatický pohled na trojský zámek i se zahradou...
...a malou kapličkou
A protože se již odpoledne nachýlilo do své druhé poloviny a nám začalo kručet v žaludcích, rozhodli jsme se navštívit čínský restaurant. To kulaté uprostřed stolu je točna pomocí které se posílá pivo nebo jídlo ke svému správnému majiteli.
A pak opět ke Kožíškovi. Děvčata ještě odběhla do marketu pro něco dobrého na zub a zbytek se vydal rychle tu čínu zapít.
Vzduch
je ale v té Praze nějaký silnější a tak kdo si sedl na Kožíškovo
pytlové křeslo,
Večer pak bylo prohlížení fotek a telemost mezi Čermnou a Prahou. Spojení bylo vynikající jenom kamera trochu zlobila.
A
pak už bylo jen trochu té večerní televizní kultury a ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU.
Loučí se s námi Pepa, který musí ráno do práce. Ale ostatní zůstávají a zábava je až do pozdních večerních hodin. Odtud již pokračuje komentář Milady který jsem si dovolil trochu poupravit. Druhý den ráno raníčko někteří šli spát a jiní už skoro vstávali.
Po "skromné snídani, co dům dal" přemýšlíme co s načatým dnem. Dotočíme soudek, protřeme oči a půjdem k obědu. Kolem jedenácté sbaleni sjíždíme z jedenáctého patra
Ještě jednou navštívíme čínskou restauraci a ochutnáme tamní speciality a tradiční "hubolep" (někdo může už jenom polívku).
Na
závěr několik kalíšků tradičního "saké". Nikdo nepřišel
na to z čeho se to skládalo.
Dopřáváme si vyhlídkovou jízdu autobusem i metrem
dojíždíme na Hlavní nádraží, ukládáme batožiny a hurá vstříc krásám Prahy.
Pak už jen
obdivujeme Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí, Václavák
Míra si zavzpomínal na svá vojenská léta... ...A Standa se svým dvojníkem!?
...Helenka s Jirkou na pozadí staré Prahy
... kochání na Karlově mostě
...Míra a orloj
společné foto na nádraží - než se rozjedeme k domovu.
Deset minut před sedmnáctou
hodinou si po bedlivém uvážení vybíráme vagón a z rozjíždějícího
vlaku máváme našemu hostiteli, Světlaně i Zdendovi.M., kteří se pobyt v Praze ještě
o den Na závěr jsem si dovolil jedno foto, tak jak jej otiskl druhý den deník Blesk.
A tak další den (v neděli) už zůstávají u Kožíška pouze Zdenda M. a Světlana. Ráno ještě vyrážejí do kapličky nad trójským zámečkem na mši a potom hajdy do hospůdky. A opět čínské. S nimi vyráží vstříc novým dobrodružstvím i Kožíškova kolegyně z práce.
...a po chutné krmi a dobrém pití nastává chvíle siesty, kterou lze trávit různě, leč tato čtveřice se rozhodla pro vodní dýmku. Výsledky prvního potáhnutí posuďte sami.
No a po příchodu z čínského restaurantu se rozhodli si trochu osladit život a tak zakoupili asi dvanáct zákusků a všechny je spořádali. A pak už jen celé odpoledne funěli.
A protože i neděle se blížila ke svému závěru museli se i tito "poslední mohykáni" chca nechca rozloučit z Kožíškovým pohostinstvím a vyrazit k domovu.
TAK KOŽÍŠKU ZA ROK ZASE NASHLE. Pokud by jste chtěli vidět víc obrázků navštivte Kožíškovu fotogalerii
|
||
|
|
||
