Chajďácká kronika - 2007 strana pátá

Hlavní strana    Zima   Al Chajda I   Chajda II a cyklovýlet   Dětský den   Tour de Slovakia   
Tour de Nízké Tatry     Narozeniny   Podzimní putování  Silvestr

 

 

 

Některé ženy je potřeba neustále zahrnovat láskou,
 některé sliby a některé ženy je nejlépe zahrnout hlínou.

TOUR DE SLOVAKIA

Zapsáno v Sázaváku podle pravdivých výpovědí Světlany a Karla K. kteří jediní si ještě něco pamatovali a s použitím Kožíškových fotek.

Jak se již stalo každoroční tradicí, jezdíme na návštěvu na Slovensko za našimi kamarády Ferkem a Růžou. Ani letos tomu nebylo jinak. A protože od 5.7 do 8.7. 2007 byl svátek a tím i prodloužený víkend, nemohli jsme toto datum nevyužít. A tak se někteří členové Tour ( Standa, Miloš, Zdenek M., Hejlovi, Krakeni a sud) vydávají na cestu již ve středu 4.7. zatímco ostatní jedou až ve čtvrtek. Letos se za Růžou vydala nejpočetnější výprava za dobu konání Tour a to v počtu 26 osob. Proto museli být účastníci rozděleni na dvě skupiny z nichž jedna (17 lidi) spí u Růži a druhá (9 lidí) u Balážových (u sousedů). 

1.den čtvrtek -  Přijíždí  skupina č.2, která ovšem cestuje vlakem a tak pro ně musí do Rajce někdo dojet. Což je ovšem problém, protože všichni už mají v sobě nějakou tu kořalku a tak paradoxně jediný střízlivý je Ferko. Ten nastartoval svůj "autobus" a pro těch pár cestovatelů dojel. Ještě než se skupina 2 zabydlela, už tam byla delegace, že mají přijít k Růže na posezení. Protože se rozpršelo, museli jsme sedět vevnitř, což sousedy dost mrzelo, jelikož neslyšeli naše krásné chvalozpěvy.  Dobře to vystihla Ola, které když se někdo po návratu zeptal jak bylo na Slovensku, odpověděla: "Já nevím, já jen pila a na nic si nepamatuji." Na pití nám zde nabídli specialitu "kořaličku z lesních malin". Zdá se že chutná všem. Karel se hned ujímá nových návštěvníků, kteří ještě nebyli u Růži a nabízí jim své průvodcovské služby. Děti se zatím zabavují u počítače, některé hrají pexeso. Zde dochází k malému nedorozumění když při vytažení obrázku veverky povídá Vojta s Kamilem, že tohle se slovensky řekne "hrdzavý drevokocůr". Slováci vůbec netušili o co jde. "Toto je preci "veverička" tvrdili. 

Odpoledne vyrážíme do Rájecké lesné, ale na návštěvu kulturně napájecího zařízení jež nese název "Hostinec U Hromadov".

"u Hromadov" bylo pěkně veselo. "Tatranský čaj" všem moc chutnal.

Večer u Růži se scházejí obě skupiny a můžeme začít pařit. Na sezení venku to opět není a tak se pije a zpívá doma. 

... jestli si se mnou nedáš kořalku tak už s tebou do konce života nepromluvím

K poslechu hraje Psíček s Vojtou a k nim se přidávají i Ferkovy děti.

... točte mládeži točte, psík má žízeň

... děvčata už spí a to je zábava v nejlepším

... v Hodoníně za vojáčka mňa brali ...

... je vidět že Olince chutnalo


den druhý - pátek - Páteční ráno nás vítá deštěm. Některým po včerejším "tahu" není moc do zpěvu a nejraději by zůstali v posteli. Dneska se jedna skupina pod Karlovým vedením vydává do Rajce na betlém, zatímco druhá míří na Lietavský hrad (což prý je druhý největší hrad na Slovensku). 

Počasí se po rozpačitém začátku umoudřilo a tak jsme po náročném "výstupu" odměněni krásnými výhledy a Borovičkou zvanou "Koniferka".

... naše výprava na Lietavskom hradě

Po úspěšném zdolání Lietavského hradu se vydáváme na cestu zpět. Cestou dobýváme vrchol Roháč. Udělali jsme si přestávku, zatopili oheň a opekli pár buřtíků. A pak už honem k domácím kde se "pod orechom" scházíme i s druhou skupinou.

Standa nakládá ryby, které budou grilované k večeři.Večer se naráží už druhý sud, takže panují oprávněné obavy co budeme pít v sobotu ke guláši. A zase pije koniferka, Bernard a zpívá až do rána bílého.


den třetí - sobota - počasí se na nás od rána usmívá a naše výprava se připravuje na perný den. Skupina A vyráží po snídani do "hory", kde se chystá uvařit kotel guláše a pak opéct letošní překvapení "capa". Po jídle jde tato skupina se zkušeným průvodcem na návštěvu "jeskyně".

... a jedém

Plán skupiny B je následující - po úspěšném výstupu na hrad se i tato pokusí o dobytí vrcholu Lietavského hradu. Po jeho zdolání se obě skupiny sejdou v "HOŘE" při výrobě tradičního guláše. 

... popíjel se vynikající Bernardek

... k tomu "Koniferka"

Standa prohlásil, že ženské nelze odmítnout a tak byla roznášením kořaliček pověřena Světlana. Základní interval byl stanoven na 30 minut. Jak čas běžel tak se interval samovolně zkracoval až na 25 minut. A tehdy samosoudce Ferko rozhodl a zkrátil interval až na 20 minut. Jak to potom vypadalo posuďte sami.

... po guláši přišel na řadu "cap"

... otáčením rožně byly pověřeny děti. Musely točit celé odpoledne a moc je to nebavilo. A tak si každý pozorně hlídal svůj časový limit aby náhodou netočil o minutu déle.

... zkušení jeskyňáři

Když jsme dojedli guláš vydává se i skupina B (která se mezitím vrátila z Lietavského hradu) do jeskyně. Zvolila si ale za svého vůdce Karla K. Bohužel chodník nezahýbal (jak tvrdil Karel) "po pár metrech", ale po kilometrovém stoupání. Jak prohlásila Světlana: "Lezli jsme ty vole po čtyřech". A někde jsme tu odbočku minuli a tak místo návštěvy jeskyně se utrmácení vracíme za tmy domů. Večer se opět všichni scházíme pod "orechom".


den čtvrtý - neděle 

V neděli ráno vyrážíme do místního kostela.

Jaruška zde nachází obrovské sazenice jalovce a tak si je bere sebou, protože v Čermné prý takovéhle nerostou. Přijímáme pozvání k Balážom na oběd. Grilovalo se maso, které naložil Zdenda M. Ještě naposled zajdeme k Hromadom a pak už se všichni rozjeli domů.


Myslivecký táborák 21.7.2007
aneb "Jak jsme vařili guláš". 

To se Míra takhle jednou v pátek, týden před táborákem rozhodl koupit něco plnotučnějšího. Nenapadlo ho nic jiného než Kaneček z Žamberka. A zrovna třináctku, aby to nebyla žádná voda. A tak v pátek kolem osmé celí nažhavení narážíme sud. Byla to taková ochutnávková lahoda, kterou jsme nazvali "veselé pivo". A přezdívka mu seděla. Takhle už jsme se dlouho nenařehtali. Hned ráno úderem desáté začínáme vařit gulášový koncentrát. Pepa s Čapákem krájejí cibuli a maso, Míra roztápí kaborky.

Pak už nastoupil šéfkuchař Čapáček a za neustálého míchání vykouzlil kotel koncentrované pochutiny. A protože venku byl pařák, u kaborek ještě o trochu tepleji, hned jak maso pustilo šťávu, zavelel Čapáček "směr Baťoh". Nemusel nás dvakrát pobízet na vychlazený Budvárek. Protože ale hrozilo nebezpečí, že se nám ten poklad "přičíčne", museli jsme se vydat po jednom kousku znova míchat. Proto byl zaveden systém donášky až do domu. V prvním kole jsme šli pro tři piva a v tom posledním už pro šest. To je proto že naše drahé polovičky taky mohly. Výše zobrazený doklad je toho důkazem. 

Navečer se všichni vydáváme na návštěvu Mysliveckého táboráku. Po konzumaci knedla, zéla, kanča či zvěřinového guláše vše zapíjíme jedním úžasným "Gambrinusem". Dokonce i Standa si dal jednoho i když tvrdil, že mu ho pak někdo ukradl. Asi po dvou hodinách se přesouváme k chajdě na pár žejdlíků "veselého piva". A opět je "veselo". Až do půlnoci. U myslivecké chajdy až do časných ranních hodin, kdy je vše snědeno a vypito. Dochází dokonce i na kořalku s příchutí želatýnových medvídků.

KONTROLNÍ OTÁZKA: "Čím si myslíte, že se na záběru z Mysliveckého táboráku krmí Pepa ?"

...ale jinak tam byla pohoda

V neděli jsou ještě dopitky Kanečka. Je v něm už jen s bídou pět piv a tak dopíjíme sud a přesouváme se k Baťohu na budvar. Řekl bych, že to byl příjemně strávený víkend.


 Pokud by jste chtěli vidět víc obrázků navštivte Kožíškovu fotogalerii

 

 

 
 

Předchozí stránka               Hlavní strana               Další stránka