|
Chajďácká kronika - 2006 strana devátá |
||
|
Hlavní strana
Beseda o Americe
Čarodky a dětský den
40-tiny
Cyklovýlet
|
||
|
|
|
|
|
Konec prázdnin aneb pozdněletní cap. 2.9.2007 - Je tu konec prázdnin a s ní tradiční opékání prasete. Letos pokusně zkoušíme opékat capa, kterého dodal Kraken. Je sice menší něž prase, ale letos nás bude podstatně méně. Joska se žení a tak všichni Hujerovi budou na Joskově svatbě (viz stránka Joskova svatba). Kolem 11. hodiny se scházejí hlavní aktéři dnešní akce - Míra, Láďa a Psíček.
Po nezbytném pivku se dávají do práce. Cap už byl od předešlého dne nasolený a naložený v koření. Zbývá ho jen napíchnout na rožeň.
Přišli se na nás podívat i Čapáci, ale ti přišli jen na návštěvu, protože odpoledne jedou na Joskovu svatbu. A jak to už u chajdy chodí, chlapi se starají o děti a ženské o pivo.
A pak už jen zabalit do alobalu dát na rožeň.
V mezičase musíme sbalit stan, který sušíme už od Sázaváku. Bohužel až dnes je jakž takž suchý. Problém je v tom, že Tugy kolem suší seno. A tak musí nejdříve nastoupit brigádníci a zkopkovat seno. Tugy okamžitě všem přináší hrábě a během chvíle je seno shrabáno a tak můžem stan sbalit.
A to už se na capovi dopékají vrchní vrstvy masa a tak dochází k prvním ochutnávkám. Protože masa bude málo, tak každý přináší i nějaké domácí pochutiny. Např. Zdenda M. mísu houbových řízků a Petr M. mísu zeleninového salátu. O vše byl obrovský zájem.
Večer koukáme jak si po obloze majestátně plují balony. Jeden z nich přistál nedaleko od nás.
... a tohle z něj zbylo
Večer se Pak Stáňa s malým Ferkem postarali o kulturní vložku. A bylo nám fajn. Podzimní putování aneb po Čermenských hřebenovkách. Sobota 14.10.2006 je dlouho očekávaným dnem. Počasí se rozhodlo ukázat nám svoji lepší tvář, a tak se očekává hojná účast. Kolem deváté hodiny čekalo před chajdou 35!!! turistiky chtivých zájemců. Jediný kdo chyběl byl Pepa P. Mohl za to ale Míra, který po něm chtěl vsadit Sportku (Jackpot byl rekordních 114 miliónů). O půl desáté dojíždí i on a můžeme všichni vyrazit.
Všichni koukají jak Tugy krmí svá trojčátka.
K nelibosti Karla který měl naplánovánu jinou trasu se vydáváme přes Kovářův kopec na Červený vrch (528,2 m.n.m.) Vypadáme jak procesí, jen předzpěváka nemáme. Karel má snahu nám vnutit opět svoji trasu, ale reaguje jen Láďa a Karlovy trojičky, které vyrážejí za tatínkem. Dav si opět volí trasu svoji.
Po chvíli se napojujeme na hřebenovou trasu. Zde je naše první tatranková pauza. Odtud již budeme putovat pouze po Čermenských hřebenovkách. Vzduch začíná řídnout a tak někteří volají po kyslíkových maskách. Nic takového ale sebou nemáme, jen Čapák má několik plechovek piva. Ochotně se rozděluje s ostatními a tak některým lidem zachraňuje život.
Další zastavení je u Kreuzingerova kříže. (483 m.n.m.) Na ceduli je mylně udávána výška Červeňáku, který jsme už ale zdolali a nyní jsme o padesát metrů níž.
Zde nás také dochází Ola s Dášou. Od této chvíle jsme již kompletní a již nás bude jenom ubývat. Po nezbytném občerstvení (upozorňuji že jsme ušli 3 km a již máme druhou tatrankovou pauzu) se naše výprava vydává do neprozkoumaných, divokých čermenských lesů. Bystří pozorovatelé okamžitě kolem cesty nacházejí jedlé houby, takže hlady naše výprava trpět nebude. Přecházíme silnici a vcházíme do lesa směrem na Mariánskou horu. A protože jsme ušli již další 3!!! kilometry a některým cestovatelům opět docházejí síly opět zastavujeme a regenerujeme.
Z ukazatele je vidět že na Mariánskou horu je to již jen 1,5 km neprobádaným územím. Potom se opět setkáme s civilizací.
Tak tady jsme!!! (Pro ty co netuší 55°40´ východní délky a 35°15´severní šířky)
Piknik na mariánské hoře. V pozadí Klekarovi mají vlastní separé.
Dětí zatím sbírají vlašské ořechy.
Podzimní nostalgie na Mariánské hoře. Posilněni a odpočati vyrážíme dál, vstříc neznámým dobrodružstvím. Protože normální cesta je pro nás příliš dlouhá, na radu znalých místní krajiny vyrážíme zkratkou přes pole. Vypadáme jak rojnice vojáků.
Tak pozor tady je moje území. Docházíme opět do "civilizace". V "Horničce" přetínáme silnici a po červené odbočujeme do luk a polí. Zde se opět "tatrankuje". Rada starších a znalých se opět schází a konzultuje další trasu. Přes pole nebo lesem. Nakonec se vydáváme přes luka kolem Kalhot. V trávě se naší chůzí aktivují tisíce komárů, kteří ve snaze se ještě jednou nasosat lidské krve, nám lezou do uší, nosu i pusy.
Cestou ale nacházíme krásné křemenáče a tak nám cesta pěkně utíká. Na Pustině je opět "přestávečka". Ale protože nás již začíná tlačit čas po chvíli se opět zvedáme a pokračujeme dál. Karel nás informuje, že právě míjíme les Oldy Dostála. Jaké je naše překvapení, když na jedné lesní křižovatce nás dojíždí mladý Vojta F. na kole. Moc ho to s námi ale nebaví a tak se od nás za chvíli zase oddělí. Docházíme nad Verměřovice a kocháme se pohledy na Bystříčko a okolní vesnice.
Tatranky už došly a tak po krátkém odfouknutí pokračujeme dál. Některé už dost bolí nohy, ale statečně pokračují dál. Opět přes louku se jdeme podívat na tábořiště čermenských skautů. Je to bývalý písák a je tu krásně. Člověk by hned sedl a pobyl. Jen kdyby tu byl Stáňa se sudem a několika opečenými kuřecími haksničkami. Bohužel nic z toho tu není a tak vedoucí výpravy velí vztyk a pochodem vchod.
Všichni se už vidí u chajdy a u točeného, chlazeného. Máme před sebou ještě dvě hodiny šlapání. Odděluje se od nás Magda, Péťa s kluky, malý Kamil se Slávkem. Naše řady začínají řídnout. Ale zdravé jádro vydrží až do konce. Přece nejsme nějaké padavky, aby jsme neušli 20 km. A tak šlapeme dál. Dolů k verměřovickému kravínu a odtud přes louku a potok k Hůře. Když jsme přešli louku, byli jsme všichni rezatí jak starý šrot. Nikdo nedokázal říct co to v té trávě je, co tak barví. Ale přešli jsme ve zdraví A tak začínáme stoupat do Hůry. Konečně pořádný kopec. Docházíme ke studánce, která je i poutním místem. Její voda je prý zárukou plodnosti. Jitka nabírá plnou láhev a dává za značného veselí přihlížejících napít Pavlovi. Ten nic nechápe neboť se zdržel a až teprve teď přichází. Uvidíme co je na tom pravdy.
Nabírá si i Čapák (to je ten bílý
zadek) neboť mu prý už došlo plechovkové pivo. Po krátkém odpočinku vyrážíme lesem na vrchol Hůry.(518 m.n.m.) Odtud již jen poli až k Lípě. Zde na nás kouká několik zvědavých krav. Stojí tu vyrovnané jak na přehlídce.
Docházejí i poslední opozdilci. Vlaďku pobolívá koleno a tak jde pomaleji. Odtud se už bez přestávky vydáváme směr chajda. Zde na nás již čeká Stáňa se slibovaným vychlazeným Bernardem a opečenými kuřecími čapáčky. To je pohoda. Už dlouho jsme si tak nepochutnali. Jak se říká hlad je nejlepší kuchař.
Každý toho měl dost, ale všichni byli spokojení. Bylo krásné počasí, nohy sice bolely, ale když jsme vyrazili celá parta, tak člověk na všechny útrapy zapomene. Jak říká klasik: "Byl to příjemně strávený den". Na závěr jedno panorama Petrovic s přilehlými lesy
Mapa našeho putování. Čísla u trasy udávají o kolikátou tatrankovou šlo. Pokud by jste chtěli vidět víc obrázků navštivte Kožíškovu fotogalerii |
||
|
|
||
